Pátek (11. září 2020)Probouzím se na samotce.  Mám si teď postel odtlačit zpět na pokoj nebo hrát mrtvýho? Noha pobolívá, ale není to tak hrozný. Záda ale bolej fest. Začínám se protahovat.Přichází sestřička, že mě odtlačej zpět na pokoj. Cestou si odskakuju na WC. Už pět dní jsem nebyl na velký a ani teď to neklapne.Opiát si ráno nenechávám dát. Zkusím jen paracetamol s tramalem a sleduju, jak se v kapačce tvořej krásný bublinky, a fandím jim, ať vydržej co nejdýl.https://pacholek.com/wp-content/uploads/IMG_3378.mp4Nakonec ale vždycky jedna praskne a vezme s sebou i ...

Čtvrtek (10. září 2020)Budím se spolu s rozraženejma dveřma a novým čajem v termosce. To by šlo! Do růžova. Do krapet zlámanýho růžova. :)Přichází sestra, že mě dnes čeká převaz. Poprvé uvidím novýho jizváka! Ale to až po velký vizitě. Aha. Takže tamto předtím nebyla velká vizita? Očividně ne. Tentokrát tu bylo tolik doktorů, že se do naší cimřičky ani nevešli a stražili uši až z chodby. Na vizitě se nedozvídám nic novýho. Pomalu se ale připravuju na téma “kdy mě pustěj”. Tak zhruba za dva dny se zeptám. Možná za tři. Ale šel bych domů klidně hned, kdyby to nebolelo...Po vizitě přichází sestra...

Středa (9. září 2020)Noc byla podle očekávání nekonečná. Bolesti a chrápání. Neustále jsem musel měnit polohy, aby noha bolela trochu jinak a zároveň se ulevilo dalším částem těla.Svítá a já čekám na pojízdnou lékárnu jak na smilování. Nejdřív ale umejvání v lavoru. Sestřičky jsou milé, ale zvládnu se omýt sám. Stačí že vidím, jak omejvaj některé sousedy okolo mě. Pak přinášej snídani. Jogurt, jablko a dvě pečiva. Jo a kafe. To si radši nedávám, protože nechci, aby se mi muselo chtít na záchod, když ještě nedovedu vstát k berlím. :DPo snídani chodí na obchůzku zdejší doktor a kontroluje náš st...

Úterý (8. září 2020)Je ráno. Přichází doktor. Chce mi zkontrolovat nohu po operaci, tak ho ujišťuju, že tam žádná změna není a operace nebyla. Ptá se mě, kdy jdu. Nevím. Ptám se já jeho, kdy jdu. Neví. Nikdo nic neví. Prý to zjistí. :DK snídani dostávaj kluci jahodovej termix. Ach ty vzpomínky. :D Naštěstí nesmím jíst. Jo a chystá se vizita...O pět minut později...Cože? To bylo celý? První opravdu sympatická vizita. Nemuselo se nic naklízet. Doktoři s náma mluví jako s lidma. Ptaj se nás na názor, obavy a tak... No a dneska prej fakt jdu na sál...To je skvělá zpráva, protože další navícovou no...

PondělíRáno se rozrážej dveře a sanitářka nás vítá do nového rána. Dostávám nějakou tubu čistící pěny, kterou se mám intenzivně namazat po sprše a na stolečku mi přistál holící strojek. Pachohejl jde dohola. To by se mělo zakázat. Nemůžete vzbudit chlapa a říct mu, že mu jdete něco holit poblíž pánve. Jsou i jiný části člověka, který se v tu dobu probouzej a nedá se s tím nic moc dělat. Příroda. Naštěstí se sanitářka musela nejdřív vrhnout na kolegovu postel. Jakože ji upravit a já tak měl možnost vyřešit svoje problémy. Jdem na to... Plnovou...

Termín operace jsem znal několik měsíců dopředu a hrozně jsem se těšil, že až bude po všem, konečně vyběhnu. Ale teď, když už je den nástupu na dosah, začínám bejt pěkně nervózní. Co když se to nezlepší? Bude to bolet? Jak dlouho budu mimo? Navzdory obavám stejně nemám jinou možnost. Stejně jako u první amputace i tohle musím podstoupit, abych měl alespoň nějakou šanci na chození a třeba i na běh. Tak snad nebudou komplikace a vše klapne. Zítra (v pátek) se mám v nemocnici poprvé ukázat. Je to tzv. odložený příjem, takže mě čeká absolvovat kolečko několika doktorů a sesterny na lůžkovým, no a ...

Sportovní aktivity v Malvazinkách jsou už bohužel u konce. I když… Bohužel... Ono to zase tolik nevadí, protože jsme toho zkusili tolik, že někteří z nás tolik nových věcí neokusili za celý “neamputovaný” život. Jsme unavení a je pomalu čas si z týhle dovolený trochu odpočinout. :D Ještě nás ale čekaj dvě překvápka! :)První je tak trochu prodejní akce. Naštěstí žádní šmejdi. :D Stavujou se tu lidi z art4leg, kteří tisknou designový kryty na protézy amputářům pomocí 3D tiskáren. A vypadá to dost dobře! Už dlouho jejich kousky sleduju na sociálních sítích a až budu mít po operaci, určitě chci ně...

Golf!Tady se můj kosmetickej nedostatek obrací ve výhodu! Hlavně teda v tu finanční. Díky ZTP mám možnost hrát golf prakticky zadarmo, a to včetně výbavy. :D Jen teda kdyby mi to šlo. Jedeme do Golf Resortu Hodkovičky, kde se nás hned ujímaj instruktoři, kteří už řadu hendikepovaných odtrénovali. Připadám si jako vidlák ve světě smetánky. Trochu to je tím, že na sobě mám děravý kraťasy s flekama. Jsem v Malvazinkách už dva týdny a nějak jsem podcenil oblečení, takže je začínám recyklovat pro druhý kolo. Nejmíň špinavý hadry jdou opět do akce. Pro oboustranný amputáře tu je elektrický vozítko -...

Bruslení a koloběžky! :)Na tohle jsem se fakt těšil! Nebo obával? Spíš těšil! :)Jedeme na Ladronku, kde nám tamnější inline centrum půjčuje kompletní výbavu. Když to holky zařizovaly a volaly jim, že nás sice bude hodně, ale většina v tom nejspíš ujede tak 3 metry (jestli vůbec) a bude to chtít vrátit, tak řekli, že nám to daj zadarmiko. A budou rádi za zmínku na sociálních sítích a tak. S tím jsme samozřejmě nesouhlasili, ale pokud hledáte nejlepší místo, kde si s celou rodinou můžete zablbnout na bruslích, koloběžkách, skateboardech, longboardech nebo pennyboardech, a to včetně veškerého pří...

Na dopolední škole chůze, kam za náma choděj i dva starší pánové, si mě jeden z nich odchytl a stalo se něco, z čeho mám husí kůži pokaždé, když koukám na jeho fotku nebo někomu říkám tenhle příběh. Vašek, kterému je přes 85 let, přišel v březnu o nohu ve stehni. Celý život hrál a trénoval házenou a sezení prostě není pro něj. Jeho doktorka mu ale protézu rozmlouvala. Jestli to má v jeho věku vůbec cenu a tak. Od jeho potomků se k němu dostal Deník jednonožce, který si přečetl, a pak si řekl doktorka nedoktorka, že rozhodně začne s chozením. A začal! Když jsem ho tam potkal, byl teprve pár měs...