Blogýsek

DEN 104 – Telefonní pachorátor, Křižovatka a kde jsou moje klacky?

Ráno jsem si řekl, že zkusím zavolat komisaři, co vyšetřuje tu naši nehodu. Třeba už se to blíží k nějakýmu konci. Nekončí. Prej tak tři tejdny k nějakejm dalším posudkům. A pak třeba už. Popřál nám hodně štěstí a byl rád, že je Kačka doma. Sám se na ni bál zeptat, protože nevěděl, jak jí dopadla ta noha.Když už jsem byl rozmluvenej, tak jsem zavolal i do půjčovny motodlah, kterou shodou náhod provozuje moje hradecká protetika. Dohodli jsme se, že vezmem koleno a kotník. Půjčovný je pět stovek na den a musí je nejdřív zamluvit  a nechat přivézt. Až tu budou, tak se mi prej ozve. 500 není málo,...
Read More

DEN 103 – Porada, úklid a návštěva ergošky

První společný ráno. Vstáváme oba dost brzo. Kačka moc nespala a já vlastně taky ne. Zabírá rozhodně víc než polovinu postele. Večer se totiž často převaluje, aby ji ta noha nebolela. Zajímalo by mě, kdo bude dělat snídani. Hehe. Já.Hopsám si nasadit nohu, pouštím si k tomu žlutou mořskou houbu v kalhotech a jdu připravovat snídani. Po snídani se chystám na schůzku s jednou sociální pracovnicí/poradkyní a budeme řešit na co mám nárok a jak o to požádat. Než zabouchnu dveře, tak se asi desetkrát Kačky ptám, jestli nemám něco připravit, aby to tu zvládla. Ale je prej v pohodě. Najezená. Vozejk i...
Read More

DEN 102 – Jsme doma

Dneska je den D. A začíná zajímavě. Praskla mi protéza. Nebo jsem to spíš dneska objevil, že mi praskla. Únava materiálu? Takže hned jak to jde, volám protetikovi. Prej se to moc nestává. Asi jsem s ní moc chodil. Nicméně pokud mě to nijak neomezuje, tak to mám přelepit stříbrnkou. Kdyby to vadilo, tak uděláme samozřejmě novou. Takže ji lepím stříbrnkou.Jinak moje nožní garáž aktuálně vypadá takhle. Noha v nabíječce. Na noze navlečená ponožka a bokem dva druhy bot, který nasazuju až podle aktivity, kterou se chystám dělat. A právě teď se chys...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – IX

Tak mám týden do operace a nevím, zdali je to strachem z výsledku z ní nebo jak mě rozebrala paní psycholožka, ale je mi zase blbě od žaludku. Nedokážu do sebe nic narvat. Ale bojuji s tím, protože vím, že jíst musím. Ségry mě zásobují fresubinama. Jedná se o proteinové drinky. Pan doktor mi je taky předepsal, ale sestřičky na ně občas zapomenou a hlavně dodávají jinou značku a ty mi moc nejedou. Ono celkově to není nic extra, ale má to v sobě dost živin a jsou vhodné po operacích. A jahoda z nich byla asi nejlepší. Pila jsem je zpočátku 3x denně a pak dávky snižovala....
Read More

DEN 100 a 101 – Kroutím kyčlí, proč si něco neudělat a máme zabaleno

DEN 100Poslední víkend o samotě. Venku je pěkně hnusně. Dneska to na chození nevypadá. Chmurno se odráží i na mojí náladě. Vytahuju z děcáku starou karimatku a zkouším si zacvičit na podlaze. To mě fakt nebaví. Radši bych se někde venku zavěšenej houpal jak opice a nebo obyčejně běhal. Tyhle sedlehy, přítahy na hrazdě a kliky jsou jen takový nutný zlo. Nic světobornýho. Na zadejchání to ale bohatě postačilo a dokonce dost cejtím ruce. Tak se rovnou svlékám a vše hážu do pračky k ostatnímu prádlu. Dávám to prát a jdu si sundat nohu, abych vypral i sebe ve vaně. Dám nohu do nabíječky, beru berle...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – VIII

Je konec srpna, už tu ležím něco přes měsíc, a tak nějak si říkám, že mi touhle dobou měly začít tréninky. Každopádně dlouho nesmutním, protože jako každý den přiběhne můj doktor a ptá se, jak se mám. Má takovou superschopnost, že přiběhne vždy, když ještě nejsem ani umytá. :D Oznamuje mi, že mě dnes čeká nějaký speciální vyšetření kostí. Z počátku jsem si ten název nemohla zapamatovat, tak jsem říkala něco na s. Byla jsem na tom celkem třikrát, takže pak už jsem chytře věděla, že se jedná o scintigraf. Takový vylepšený vícerozměrný rentgen. Píchli mi injekci s radioaktivní látkou. Lehla jsem ...
Read More

DEN 99 – Šek, pět kilásků a vlastní emotikona

Jsme jak na trní. Kačka má dnes kontrolu, která nám řekne, jak to srůstá a zda už může začít chodit na tu pravou nohu. Přišla mi fotka z dobročinný pekárny. Nějak nechápu, jak jsem tam tu ruku vyšponoval, ale řeklo se fotka v objetí, tak jsem objímal. Kačka má být v osm ráno ve fakultce na kontrole a jede tam s ní i můj bejvalej spoluležník. Takže logicky ambulance, která je tam má na tu osmou hodit, pro ně přijíždí už kolem půl desátý. Po jejich včasným příjezdu tam už doktor, který je měl zkontrolovat, nebyl. Byl odvolanej na sál. Takže prej maj přijet odpoledne. Al...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – VII

Jirka píše do chatu, že ho chtějí za dva dny propustit. Jsem z toho (stejně jako celá rodina) v šoku. No to přeci není možný, vždyť to není ani týden, co mu amputovali nohu! Pokaždé, když za mnou dorazil, tak proběhl nějaký karambol. Buď byl zelený v obličeji, nebo se motal či zakopnul. To snad nemyslí doktoři vážně. Prý je chirurgicky vyřešen a rehabilitaci si má řešit sám, jakmile bude mít protézu. Má dva dny na to, aby se naučil bandážovat, chodit po schodech a další běžný věci. Jak to bude doma zvládat? Doufám, že bude rozumný a půjde k rodičům. Mám o něj starost.  Je to tvrdohlavec, říká ...
Read More

DEN 98 – Otok, hrnek, kniha a bárbekjů

Den začíná báječně. Čtu si vzkaz, kterej prostě znamená, že kniha má smysl. Představuje to samotnou podstatu toho, proč do knihy jít. Proč vydat knižně něco, co je vlastně k dispozici na netu a zadarmo. To, že moje neschopnost, trefit správně, čárku, ve větě nebo psát aspoň chvíli spisovně může někomu pomáhat v jeho vlastní rehabilitaci a namotivovat ho k tomu nezanevřít na myšlenku plnohodnotnýho a aktivního života i po něčem, co on sám prodělal.Kačka posílá fotku chodidla. Je teda ze včerejška, ale byla pěkně nateklá a asi ještě pořád je. N...
Read More

DEN 97 – Wishlist, hrníček a sorry Rimmere

Ráno začíná výtkou. Ségra píše, že je pomalu na čase si naplnit wishlisty. Co je to wishlist? Wishlist je seznam přání. Jeden takovej jsem napsal , když jsem si ještě jako mladej myslel, že mě bude programování bavit, nedejbože živit. Jenže na to nemám vlohy. Tak to tímhle počinem i skončilo. Aplikace ale tak nějak “funguje”. A je to dobrý, když člověk něco chce dostat, ale úplně na to nespěchá. Vždycky se k tomu dá vymyslet nějaký překvapení. PS: Je dost pravděpodobný, že tam nějaký featury už nefungujou a já je už nedovedu ani opravit. Mamka se k ségře hned přidává. Je prej rád...
Read More