Blogýsek

DEN 88 – Pacholek peče housky, uždibuje kousky

Vstávám dávno před budíkem. Nervozita. Dneska mě čeká dobročinná pekárna u Kačky v práci. Co je dobročinná pekárna? Dobročinná pekárna je jejich akce, kde zaměstnanci doma napečou dobrotky (ve velkém), ráno je odevzdají a ty jsou pak “prodávány” bez cenovky zaměstnancům. Na konci stolů je pak kasička, do který každý dá, kolik chce a výtěžek jde na předem vybranou věc. Tou věcí jsme tentokrát my s Kačkou. Ráno mě doma vyzvedla jedna její milá kolegyně a dovezla mě na místo konání. Už z venku jsem viděl usměvavou uvítací delegaci a uvnitř hlouček čekajících žen. Dost jsem znejistě...
Read More

Kačka se chce taky vypsat – II

Se zatajeným dechem jsem čekala na první komentáře mého článku, no přiznám se, byla jsem mírně nervózní:D Asi tak: Začala jsem se totiž vypisovat a zjistila jsem, že mě to nejen baví, ale hlavně pomáhá. Proto jsem si říkala, že s tím určitě nepřestanu, ale dlouho jsem váhala, zdali to mám poslat do světa. :) Pak mi ale došlo, že mě nebaví čekat, než ten pacholek sepíše a zveřejní další článek, abych si mohla přečíst vaše komentáře. Nakonec jsem se rozhodla to zveřejnit, ale neměla jsem na to koule, tak to udělal Jirka za mě. :D Několikrát za den ho popoháním a ptám se...
Read More

DEN 87 – Pachohůlka, tlumič a kalhoty

Noc byla hrozná. Naši v létě pořídili dost tvrdý matrace a to mi na bolavou nohu nějak nepomáhá, jsem zjistil. Asi bych se radši zanořil do něčeho měkčího. Navíc jsem tak stokrát vstával kvůli bolesti a abych se přetočil. O půl sedmý ráno to už vzdávám a když slyším zvuky zdola, že ani mamka už nespí, tak lezu z postele. Jenže. U postele byl takovej malej kobereček, aby mě nezábla nožka ráno po probuzení. Děkuju mami. :) Nožka nezábla, ale berle mi po tom ujela a já se zastavil až o skříň. Od skříně pokračuju o berlích do koupelny, kde provedu očistu. Vracím se do pokoje. Vše za tmy, ať světle...
Read More

DEN 86 – Žabí chůze, zahradní práce a držák na vidle

Včera v televizi dávali Osm hroznejch a končilo to až někdy brzo ráno, takže jsem šel spát pozdě a jak na potvoru mě v sedm ráno budil strejda fantom.Jdu si pro nohu a říkám si, že bych ji mohl umejt. Přeci jen je teď moje a musím o ni trochu pečovat. Tak ji beru na rameno a hopsám do koupelny. Bojím se ji kompletně zmáchat, tak jen opatrně mokrou houbičkou. Jsem trochu na vážkách, jestli na to chodidlo vzít sprcháč nebo spíš nějakej čistič na lino. Je to spíš tělo nebo nábytek?Během umejvání jsem zapomněl na fantomovky a můžu začít dál fungovat. Nasazuju nohu a koukám na tu mezeru mezi palcem...
Read More

DEN 85 – Loučení, focení a madla

V noci jsem se tak 30x probudil a vždy se několikrát převalil z jednoho boku na druhej. Nic nepomohlo. Všechno bylo nepohodlný. Bolela mě hlava, přitom piju dost. Mám asi i zimnici. Ráno to oznamuju tý samý sestře, co mi dva dny zpět navrhla, ať kašlu na zaldiar, a jen mi zopakuje, ať víc piju. Brufen nebude. Neva, dám si ho doma. Dneska mi totiž dávaj sbohem a netuším, co mě čeká dál. Balím věci do tašek a připravuju se na výstupní pohovor s doktorem. Po vizitě se se mnou přichází rozloučit moje fyzio. Úžasná Evička. Děkuju jí za všechno. Za to, jak mě vedla celou rehabilitací a dávala mi péč...
Read More

Kačka se chce taky vypsat

Nebudu psát den po dni, nebudu dny číslovat, možná někdy nebude jasný, co je vlastně za den, přeci jen píši v přítomnosti minulost a teď určitě někoho i zklamu (omlouvám se předem), ale nebudu psát, kde jsem zrovna dnes nebo co aktuálně dělám (alespoň prozatím, i když nevím, třeba se možná omylem prokecnu :D ) Každopádně teď přece nemohu prozradit něco, k čemu jste se v Jiříkově blogu zatím nepročetli. To mu přece nemůžu udělat, vždyť by mu to zbouralo celou jeho dlouhou spisovatelskou kariéru :D :D (malý vtípek). Ne, Vám to nemohu udělat, prozradit Vám konec našeho příběhu, co ...
Read More

DEN 84 – Překážky, abstinence a prd

Ráno vstávám o dost dřív před budíkem. Fantomovky jsou v normě, ale bolí mě hlava. Při budíčku se jdu nacpat do nohy pomocí provizorně opravenýho padáku. Mám mizernou náladu. Někdo by to nazval splínem. Zpětně to přisuzuju absťáku po vysazení zaldiaru.Tohle je teď můj Lord Otekloň. Díky intenzivní bandáži přes noc se ale do nohy dostávám, a tak můžu jít na ranní chození.Kačky ráno taky není růžový. Doktor jí řekl, že si myslí, že to na basket s tou její nohou nebude. Ach jo! To nechceš slyšet. Uklidňujeme jí, že ví ho*no a nebo mluvil o dnešním večeru. Zítra bude líp....
Read More

DEN 83 – Zase se nevleze, zato ta Kačky se zvedá a konec drogám popáté?

Ráno vstávám a zase mi nejde nasadit noha. Utahuju nohu obinadlem, co to jde, až z toho mám pocit, že to přeháním a přes to ještě navlékám liner, ať je to pod větším tlakem a jdu na snídani bez nasazený nohy.Dneska opět velká vizita. Můj doktor o mně řekl přednostovi, že po ukončení pobytu tady jsem objednanej na nový lůžko k protetikům, že tohle nevyhovuje a že by mě pak vzali na exteriéry. Tak jsem trochu klidnější, že tohle není můj poslední pobyt a že budu mít ještě šanci na sobě pod dohledem pracovat.Po vizitě se mi “podařilo” dostat se do nohy, ale zase nejsem úplně na dně. Takže daleko ...
Read More

DEN 82 – Praskl padák, tak padám bez něj

Ráno Kačka informuje, že jí budou zase měnit prášky na spaní. To, co má, nefunguje. A je domluvená s doktory, že jí pošlou žádanku do Kladrub. Tak to má ještě nějakých patnáct dní, než ji odsud propustí. Prvního má kontrolu na chirurgii. To by mohlo vyjít, že by jela do Kladrub v den kontroly. Kladruby jsou sice kus cesty, ale ta péče tam (a snad i kuchyně) bude pro její zranění nejlepší.Dost úvah, jde se cvičit. Já jdu chodit v prdící protéze a Kačku čeká motodlaha na ruku. Tu je potřeba rozhejbat úplně nejdřív, protože ji bude potřebovat na berlení. Prsty sice nějak fungujou, ale zapřít se o...
Read More

DEN 81 – V pátek čus, nestavím kaktus a Vojta má plus

Ráno vstanu a jdu si umejt zuby. Jen tak mrknu na můj rozpis cvičení, jestli se něco po víkendu nezměnilo, a koukám, že přes pátek tam mám obrovským písmem DIMISE. Ty jo. Já jdu v pátek domů. Chodit bez berle moc neumím, noha, respektive protéza, mě zlobí čím dál víc. To není dobrý. Na druhou stranu co jsem čekal. Můžu tu bejt maximálně tři týdny a to by bylo v úterý. Takže bych cvičil jen o 2 dny víc. V hlavě mám tornádo myšlenek, co všechno se ještě potřebuju naučit a jak málo času na to mám.Hned na prvním ranním bloku chození se o tom bavíme s fyzio. Protéza už je fakt volná a prdí každej k...
Read More