Termín operace jsem znal několik měsíců dopředu a hrozně jsem se těšil, že až bude po všem, konečně vyběhnu. Ale teď, když už je den nástupu na dosah, začínám bejt pěkně nervózní. Co když se to nezlepší? Bude to bolet? Jak dlouho budu mimo?

Navzdory obavám stejně nemám jinou možnost. Stejně jako u první amputace i tohle musím podstoupit, abych měl alespoň nějakou šanci na chození a třeba i na běh. Tak snad nebudou komplikace a vše klapne.

Zítra (v pátek) se mám v nemocnici poprvé ukázat. Je to tzv. odložený příjem, takže mě čeká absolvovat kolečko několika doktorů a sesterny na lůžkovým, no a pak bych měl mít víkend volnej. Stačí prej přijít v neděli kolem třetí a v pondělí mi to osekaj, přešijou a po cca týdenní hospitalizaci čus domů. 🙂

Takovej je plán.

Pátek (4. září 2020)

Nebudu vám lhát, trochu se mi toho do tohodle termínu sešlo… Nejdřív firemní akce a v sobotu mě čeká svatba kamarádů.

Teď už ale sedím v čekárně a čekám na první z vyšetření. Tři hodiny na něj čekám. A dejchám si celou dobu alkoholovej dech do roušky. To není nic příjemnýho. Pak už to je fofr. Anesteziolog i sesterna byli na chviličku. Splněno a v neděli se mnou počítaj.

V neděli sem přijedu bez protézy. O berlích, takže tenhle víkend si ještě užiju chození po dvou.

Sjížděli jste někdy v kose a dešti na koloběžce bez blatníků horu po asfaltce?