Malvazinky – 4 – Pohádka o utažené brusli a princezně pachoběžce…

Bruslení a koloběžky! 🙂

Na tohle jsem se fakt těšil! Nebo obával? Spíš těšil! 🙂

Jedeme na Ladronku, kde nám tamnější inline centrum půjčuje kompletní výbavu. Když to holky zařizovaly a volaly jim, že nás sice bude hodně, ale většina v tom nejspíš ujede tak 3 metry (jestli vůbec) a bude to chtít vrátit, tak řekli, že nám to daj zadarmiko. A budou rádi za zmínku na sociálních sítích a tak. S tím jsme samozřejmě nesouhlasili, ale pokud hledáte nejlepší místo, kde si s celou rodinou můžete zablbnout na bruslích, koloběžkách, skateboardech, longboardech nebo pennyboardech, a to včetně veškerého příslušenství, tak tady je to místo: https://www.koleckove-brusle-praha.cz/pujcovna-ladronka/ :DDD

Hlásím se jako první adept. 😀 Nechci dál nečinně koukat. Sedám na lavičku a už se mi nesou brusle. Bál jsem se, že kvůli neohebnýmu kotníku se do brusle ani nedostanu, nebo to bude děsnej porod. Stačilo ale brusli rozvázat a kupodivu to pak šlo hladce. Kdo by to byl řekl.

Když jsem se postavil, v bezpečí trávy, tak jsem ale zjistil, že se noha v brusli dost viklá do stran. Jestli to nebude tím, že tam místo namakanýho, vyrýsovanýho, někdo by řekl až božsky vytesanýho (nikdo, nikdo to nikdy neřekl :/), prostě obrovskýho lejtka je jen třícentimetrová tyčka.

Přes appku přepínám režim z chůze na bruslení a vstávám z lavičky. Ty vole! Dělám pár kroků v trávě a něco málo na asfaltu. To vůbec není snadný! A viklá se to. Zpět na lavičku a jdeme to upravit.

Je potřeba to něčím vycpat. V půjčovně nám dali nějakej obalovaj matroš, tak to tam Hanina cpe.

Dokonce mě přemluvili i na helmu. 🙂 Tak moc si nevěřím, že to půjde hladce. Image a kšiltovka holt musí jít stranou. (Kšiltovku nenosím pro image, ale kvůli koutům. A nošení kšiltovky, jak známo, problém s kouty ještě zhoršuje, takže jsem v takzvaný Mr. Propper smyčce.)

Jdu to zkusit. Znovu.

Spoléhám se na lidi okolo sebe. Klika, že tu máme takovej support s sebou a je o koho se opřít, když to člověk potřebuje. 😀

Jediný, jak se dokážu pohybovat dopředu, je, že zdravá noha stojí pevně a pravou se trochu odstrkávám. Problém vidím v tom, že když pravou nohu zatížím, okamžitě se převážím dozadu. Na pravý brusli je naštěstí brzda, což mě několikrát zachránilo od pádu na záda. A kdyby mě Pavel intenzivně nezachraňoval, tak taky ležím. 😀

Dávaj mi do ruky trekový hole, protože už získávám trochu stability a Pavel se mě opovážil pustit! Teď si připadám jako běžkař. Jedu po stezce a řvu STOPA!!! 😀 Ať se mi ostatní radši vyhnou, protože to já nedovedu. 😀

Pravačka ale pořád hrozně převažuje dozadu a matroš nahrazující lejtko mi už skoro vypadává z brusle. Jdem to upravit.

Tentokrát to šteluje Pavel a utahuje to tak fest, že mi do chodidla přestala proudit krev. Před rokem.

Vstávám potřetí.

Podložení pocitově moc nepomohlo, asi by to chtělo něco, co tak lehce nesešlápnu. Musím si k tomu vybudovat důvěru. Má to hodně daleko od bruslení a ještě dál od kontrolovaný jízdy, ale jedu. 😀

S těma holema to je fajn. Mám alespoň pocit, že se mám o co opřít. Možná i to podložení patky nakonec trochu pomohlo. Nicméně by to chtělo tak šest až sedm řad koleček na tu pravou brusli, abych měl stabilní základnu… 😀

Vidíte u mojí pravý brusle ten malej kousíček od další brusle? To je náš ležák Andrzej… xD

Tady mu to zrovna moc nestálo, ale pak se rozjezdil. 🙂

Nespadl jsem ani jednou, takže jsem jel pod svoje možnosti. Příště! 🙂

Levačka už bolí z toho nekonečnýho stabilizování mojí váhy, tak jdu přesedlat na koloběžku.

Opět v botech. Úleva! 🙂

Jak tak sedím, koukám na bércový amputáře, a.k.a. pouze kosmetický vady, a čumím, jak jim to bruslení skvěle jde. V tom z ničeho nic mi do obzoru vjela nějaký hrouda na skejtu.

Petr se posadil na longboard a už tady brázdí stezku s pohonem v zádech. To je střelec. 😀

Beru koloběžku a zkouším se rozjet.

Stojím na zdravý a protézou se odrážím. Nemá to chybu! S běhací protézou by to asi bylo ještě lepší, protože by ta pružina dávala extra energii. 🙂

Problém ale nastal, když jsem měl zabrzdit. Tahle koloběžka totiž neměla brzdy na řidítkách, ale jen tu malou zašlapávací brzdu na zadním kolečku. Jenže protéze neřekneš, ty vole, že se má skrčit a přišlápnout ten malej kus plechu, kterej za jízdy z kopce znamená rozdíl mezi bezpečným zastavením/přibržděním a hledáním nejmíň nebezpečnýho místa, kam to poslat. Poslal jsem to do trávy. Netušil jsem, jak se s tim ta malá kolečka koloběžky poperou, ale nebyl čas řešit, kdo je kdo. xD Naštěstí to travnatej terén docela slušně zvládalo a zároveň to ztrácelo rychlost. Adam, kterej na koloběžce už jezdil, mi ukázal nějaký způsoby, jak brzdit, ale ty jsou na mě ještě moc vyspělý. Tráva is the new brzda.

Každopádně koloběžka je velmi datelná. S brzdama na řidítkách ideálně. 🙂

Tenhle den jsem si skvěle užil. Zároveň jsem si uvědomil, že brusle jen tak nekoupím na heuréce podle ceny, ale budu si je muset vyzkoušet a ideálně pod dohledem. Určitě na nich nejsem naposledy. Překvapilo mě, jak těžký to je, ale hej. Výzvy jsou potřeba. Děkuju za tu možnost.

Dobrou… 🙂