Nejnovější (a nejspíš i nejdelší) rozhovor právě vyšel pod taktovkou mojí univerzity 
Pokud se v tomhle úmorným vedru chcete ještě víc zapotit při poslechu koktání a přeřeků jednoho šaška, tak směle do toho 
A dejte mi pak prosím vědět, jaký to bylo… jestli to mám poslouchat nebo ne 
Pokud se v tomhle úmorným vedru chcete ještě víc zapotit při poslechu koktání a přeřeků jednoho šaška, tak směle do toho A dejte mi pak prosím vědět, jaký to bylo… jestli to mám poslouchat nebo ne Jinak (pro posluchače) chci doplnit pokračování příběhu o dovolené (z podcastu)… konkrétně tři „perličky“…
Jízda na motorce s nadkolenní protézou. Jde to krásně. Teda… jízda jde krásně. Zastavování (krizový brždění) je trochu oříšek. V teorii si vše v hlavě perfektně připravíte i pro krizový scénáře, poučíte o tom i přítelkyni (spolujezdce) a tak se není čeho bát, že jo? V praxi pak zjistíte, že ta noha nejde krizově vyndat. Zvlášť pokud se zasekne o rám skútru (větrný kryt nohou) a vy se i s motorkou začnete převažovat na „amputovanou“ stranu.. Veškerý instrukce jsou k ničemu, protože Lucka by sice motorku i udržela, kdyby to byla jen váha motorky… jenže nemá šanci udržet motorku i se mnou 
Takže v jednom klesání na písečný cestě jsme to položili v rychlosti kolem 0,00001 km/h. Všude kolem samozřejmě spoustu svědků a já z ostudy plášť Ztráta kufrů… Zpožděný let a pouhých 12 minut na přestup v Athénách zapříčinil to, že jsme se ocitli na malebném řeckém ostrůvku prakticky bez věcí. Vzali jsme to nejdřív klidně. Dvanáct minut na přestup bylo málo. Kufry přiletěj hned dalším letem. jenže to jsme se podívali na socky aerolinky. Pod každým příspěvkem je 1000+ stížností na ztrátu kufrů. Žádná refundace. Telefony neberou, maily neexistujou. Dáváme si dohromady, co v kufrech máme nezbytnýho. Šminky, jasně. Pak tam je ale i nabíječka od nohy a tím nám začíná dovolená na „vypůjčenej“ čas. mám cca 5-6 dní, než se z nohy stane vybitej kus titanu a karbonu. Takže tomu podřizujem všechno a nejdřív musíme stihnout „chodící“ výlety. Lucka, která si nedovedla představit dovču bez odbavenýho zavazadla plnýho hadříků a kosmetiky si najednou (po třetím dnu ve stejných šatech, plavkách a odpadávajícím makeupem) uvědomuje, že se dá cestovat i na lehko. Já dávno věděl, že jedno spodní prádlo v klidu pokryje středně dlouhou dovču. Někdo k tomu ale musí holt dospět po zlém… PS: fotka nohy a postnutí opravdu nas*anýho vzkazu na sociální sítě aerolinek nám zajistilo nalezení našich věcí a jejich příjezd na ostrov… dokonce na dvakrát, protože jsme první trajekt, kterým věci vezli, nestihli asi o 30 vteřin… Zbytek dovolený jsme kroutili hlavou, co s tolika věcma najednou dělat..
PPS: nezbytný věci si dávejte do příručních zavazadel (tak jako my) a pokud vám u check-inu nabídnou jeho bezplatný odbavení, tak utíkejte a nedávejte ho z rukou
Noha se dostala do erroru a poslední tři dny dovolený vibrovala. Jeden by si řekl, že mít doma takovouhle vibrující věc je paráda 
Ale tohle už se nelíbilo ani mojí polovičce… tohle vibrovalo každou minutu 5x dlouze. Celej den. Každej den. Skvělá věc na ztrátu příčetnosti. Ottobock miluju, ale tohle musel programovat nějakej masochista. Než jsem nohu předal do servisu, tak mi pod zadkem zavibrovala 28 800x 
K tomu jsme se cca 2000x koukli na telefony, jestli nám někdo nevolá. A ne nevolal. Byla to ta noha… Měl jsem ji nechat vybít.. fakt že jo…
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)