Tak jo, tenhle blog, kterej měl být informativní pro mé (a manželčiny) přátele z facebooku se „trochu“ rozjel a já s otevřenou hubou a rozbušeným srdcem sleduji, odkud mi (nám) chodí pozitivní ohlasy a přání k uzdravení a cítím z toho obrovskou pokoru a vděčnost k vám všem! :-*
Pokud ale mohu čtenáře o něco poprosit, neposílejte mi žádosti o přátelství na facebooku – to je skutečně jen pro přátele, které osobně znám a chci to tak zachovat, tlačítko pro „sledovat“ je hned vedle a slouží všem a budu velmi rád, pokud o mém příběhu budete tímto způsobem informováni i nadále. Nebo sledujte můj soukromej instagram či twitter, ale ideálně lajkujte FB stránku Deníku jednonožce, kde budu na každou přidanou kapitolu upozorňovat také…
Jak jsem psal, povahou jsem introvert a vystupování na veřejnosti je pro mne zatím nepředstavitelné.. za klávesnicí se cítím bezpečně a vtipně a díky sociálním sítím a všem těm internetům, to je možné.
Jste tu poprvé?
Přišli jste sem
pokračovat z knihy?
Od nehody uteklo už 1341 dní.
Je to 930 dní od první reoperace a 524 dní od další (snad už poslední) reoperace…
Kniha Deník Jednonožce je v prodeji… 🙂
A co tam je navíc?
V knize najdete rozhovory s rodinou, kamarády, zasahujícím doktorem nebo hasiči.
Recepty, které nutně musíte vyzkoušet a tři pr*ele QR kódů… 🙂
Lidičky!
Vyhráli jsme v Magnesii!
Moc Vám děkuju 🙂
Děkuju za vaši podporu! 🙂 To je naprosto neskutečný, že se to podařilo! 🙂
Rozhovor pro UPCE On air 🙂
Nejnovější (a nejspíš i nejdelší) rozhovor právě vyšel pod taktovkou mojí univerzity Pokud se v tomhle úmorným vedru chcete ještě víc zapotit při poslechu koktání a přeřeků jednoho šaška, tak směle do toho A dejte mi pak prosím vědět, jaký to bylo… jestli to mám poslouchat nebo ne Jinak (pro posluchače) chci doplnit pokračování příběhu […]
Jednonohej snowboarďák
V létě 2021 jsem si díky Adapted vyzkoušel wakeboarding a to mě jenom utvrdilo v tom, jak moc se těším na zimu a na snowboard! Neříkám, že jsem v tom byl před nehodou kdovíjak dobrej, ale uměl jsem zatočit a zabrzdit tam, kde jsem potřeboval, a to je pro mě tak nějak dostačující. Na speciální […]
Rok sem, rok tam
Že bejt amputářem nebude prdel, jsem pochopil relativně brzo, ale že to bude občas i otrava, to člověku dochází až časem. Hlavně teda amputářem juniorem. To znamená takovej ten vocas, kterýho pahejl bolí, nedá se na něm pořádně stát, nemá ještě dokonalý lůžko, takže se mu dobře chodí jen z bytu do auta a na […]
Strasti a slasti amputáře juniora
Tento článek jsem napsal pro blog aktualne.cz Zkuste si poškrábat koleno, když ho nemáte. Švihálek popisuje nové výzvy po amputaci… Začátky jsou těžké. Každý to zná a ani čerstvě „odmaturovaní“ jednonožci nejsou výjimkou. Tolik nových výzev. Kromě sezení na zadku je vlastně všechno nové, jiné a svým způsobem úloha, kterou se snažíme zdokonalovat tak, aby […]
R.o.P. – 10 – Chodit. Chci. Už.
28. 10. – Tak jak dál? Na nohu to očividně ještě pár dní (týdnů?) nebude. Takže je odložená v koutě pokoje, jako Bejby z Hříšnýho tance. Dokonce jí i slibuju, že tam dlouho sedět nebude! Nasazuju si ji každej den, aby se pachohejl pomalu omačkával a zvykal si na pevné objetí plné lásky, plastu a […]
