Tak jo, tenhle blog, kterej měl být informativní pro mé (a manželčiny) přátele z facebooku se „trochu“ rozjel a já s otevřenou hubou a rozbušeným srdcem sleduji, odkud mi (nám) chodí pozitivní ohlasy a přání k uzdravení a cítím z toho obrovskou pokoru a vděčnost k vám všem! :-*

Pokud ale mohu čtenáře o něco poprosit, tak mi, prosím, neposílejte žádosti o přátelství na facebooku – to je skutečně jen pro přátele, které osobně znám a chci to tak zachovat, tlačítko pro „sledovat“ je hned vedle a slouží všem a budu velmi rád, pokud o mém příběhu budete tímto způsobem informováni i nadále. Nebo sledujte můj soukromej instagram či twitter, ale ideálně lajkujte FB stránku Deníku jednonožce, kde budu na každou přidanou kapitolu upozorňovat také…

Jak jsem psal, povahou jsem introvert a vystupování na veřejnosti je pro mne zatím nepředstavitelné.. za klávesnicí se cítím bezpečně a vtipně a díky sociálním sítím a všem těm internetům, to je možné.

Jen abyste věděli, jak moc opožděnej je blogýsek, tak dnes je v reálu den 256…

Prosím o Váš hlas
v anketě Magnesia Litera
o blogýsek roku 😀

DEN 168 – Ztracený vejce, vyhlídky, měření pacholka a auí

Aktuální info (čti depresivně) Nejspíš jste si mysleli, že v době omezenejch vycházek budu moct aspoň pořádně pohnout s blogem. Jenže ono to tak lehký není. Já i Kačka potřebujem rehabilitovat, cvičit, trénovat… Prostě se posouvat dál. To nás žene dopředu… Mít se na co těšit do budoucna. Jenže to je teď docela těžký, když […]