Blogýsek

Tak jo, tenhle blog, kterej měl být informativní pro mé (a manželčiny) přátele z facebooku se „trochu“ rozjel a já s otevřenou hubou a rozbušeným srdcem sleduji, odkud mi (nám) chodí pozitivní ohlasy a přání k uzdravení a cítím z toho obrovskou pokoru a vděčnost k vám všem! :-*

Pokud ale mohu čtenáře o něco poprosit, neposílejte mi žádosti o přátelství na facebooku – to je skutečně jen pro přátele, které osobně znám a chci to tak zachovat, tlačítko pro „sledovat“ je hned vedle a slouží všem a budu velmi rád, pokud o mém příběhu budete tímto způsobem informováni i nadále. Nebo sledujte můj soukromej instagram či twitter, ale ideálně lajkujte FB stránku Deníku jednonožce, kde budu na každou přidanou kapitolu upozorňovat také…

Jak jsem psal, povahou jsem introvert a vystupování na veřejnosti je pro mne zatím nepředstavitelné.. za klávesnicí se cítím bezpečně a vtipně a díky sociálním sítím a všem těm internetům, to je možné.

Přišli jste sem
pokračovat z knihy?

Od nehody uteklo už 914 dní.
Je to 503 dní od první reoperace a 97 dní od další (snad už poslední) reoperace

Kniha Deník Jednonožce je v prodeji… 🙂

A co tam je navíc? 
V knize najdete rozhovory s rodinou, kamarády, zasahujícím doktorem nebo hasiči.
Recepty, které nutně musíte vyzkoušet a tři pr*ele QR kódů… 🙂

Lidičky!
Vyhráli jsme v Magnesii!
Moc Vám děkuju 🙂

Děkuju za vaši podporu! 🙂 To je naprosto neskutečný, že se to podařilo! 🙂

Rok sem, rok tam

Že bejt amputářem nebude prdel, jsem pochopil relativně brzo, ale že to bude občas i otrava, to člověku dochází až časem. Hlavně teda amputářem juniorem. To znamená takovej ten vocas, kterýho pahejl bolí, nedá se na něm pořádně stát, nemá ještě dokonalý lůžko, takže se mu dobře chodí jen z bytu do auta a na […]

Posted in Blogýsek | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rok sem, rok tam

Strasti a slasti amputáře juniora

Tento článek jsem napsal pro blog aktualne.cz Zkuste si poškrábat koleno, když ho nemáte. Švihálek popisuje nové výzvy po amputaci… Začátky jsou těžké. Každý to zná a ani čerstvě „odmaturovaní“ jednonožci nejsou výjimkou. Tolik nových výzev. Kromě sezení na zadku je vlastně všechno nové, jiné a svým způsobem úloha, kterou se snažíme zdokonalovat tak, aby […]

Posted in Blogýsek | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Strasti a slasti amputáře juniora

R.o.P. – 10 – Chodit. Chci. Už.

28. 10. – Tak jak dál? Na nohu to očividně ještě pár dní (týdnů?) nebude. Takže je odložená v koutě pokoje, jako Bejby z Hříšnýho tance. Dokonce jí i slibuju, že tam dlouho sedět nebude! Nasazuju si ji každej den, aby se pachohejl pomalu omačkával a zvykal si na pevné objetí plné lásky, plastu a […]

Posted in Blogýsek | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem R.o.P. – 10 – Chodit. Chci. Už.

R.o.P. – 9 – Art4(Pacho)leg, kontrola a lůžko!

Měsíc po reoperaci (3.10.2020) Jizva už se pěkně zhojila a jediný, co se dá ďoubat, je ten prostředek. I tak je ale neuvěřitelný, jak se lidská kůže dokáže spojit, necelej měsíc od kompletního rozřezání. Jak dny plynou, říkám si, že už ukončím neschopenku a půjdu do práce, protože se bojím, že nám korona zase nařídí […]

Posted in Blogýsek | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem R.o.P. – 9 – Art4(Pacho)leg, kontrola a lůžko!

R.o.P. – 8 – Před mojí za mojí, jizva má, ať se hojí! 😀

  Varování… tenhle článek obsahuje hoooodně fotek jizvy. Na první pohled jsou skryté, takže čtení je pro vás bezpečné, ale připravujete se o parádní dávku hnusu. Váš boj… 🙂   Domaaaaa (18. září 2020) Sundávání stehů má proběhnout 12 dní od operace. To je, co?  Když se občas odřu, tak se mi to hojí snad i […]

Posted in Blogýsek | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem R.o.P. – 8 – Před mojí za mojí, jizva má, ať se hojí! 😀