Revizní operace pachohejlu – 5 – Pachohejl tů-pojnt-ou!

Čtvrtek (10. září 2020)

Budím se spolu s rozraženejma dveřma a novým čajem v termosce. To by šlo! Do růžova. Do krapet zlámanýho růžova. 🙂

Přichází sestra, že mě dnes čeká převaz. Poprvé uvidím novýho jizváka! Ale to až po velký vizitě. Aha. Takže tamto předtím nebyla velká vizita? Očividně ne. Tentokrát tu bylo tolik doktorů, že se do naší cimřičky ani nevešli a stražili uši až z chodby. Na vizitě se nedozvídám nic novýho. Pomalu se ale připravuju na téma “kdy mě pustěj”. Tak zhruba za dva dny se zeptám. Možná za tři. Ale šel bych domů klidně hned, kdyby to nebolelo…

Po vizitě přichází sestra, ať “ten obraz” sundám. Není dovolený si tady věšet rodinný obrázky. Aha. Rodinný… Tak jde pan prezident do šuplíku.

Začíná to zase přicházet k sobě. Hned po převazu si poprosím o kapačku. Teď už ale berlím na úplnej konec chodby do převazovny. Opatrně mi to sundávaj. I tak se to ale na pár místech přilepilo a jde to dolů se strupem. A jak jsem se domníval. Tlak nepolevil ani se sundáním obvazu, takže to pnutí kůže je celý způsobený otokem. Ptám se, jestli si to můžu fotit. Prej jo. To mě trochu zaskočilo. Tak tady je.

Pachohejl 2.0

Mezi jeho hlavní výhody patří skladnost. Podařilo se nám ho o cenťák zkrátit. Hladkost – prej je bez faldíků, to ale z fotky ještě tak patrný není a já se tam přes bolest zatím nedokážu předklonit… Dokonce se ani nezdá tak nateklej. Teda ne v celé své krátkosti. Jen konec u jizvy je jak tvrdá bambule. Jak já se těším, až se na tu nohu bezbolestně postavím v X3jce a v runneru (v běhací protéze).

Ou. Ještě vyndat drén. Mám si na povel zakašlat a prej to pomůže s tou nepříjemnou bolestí. Tři dva jedna – kuc kuc – Pomohlo. Bylo to jen trošililinku na zvracení. Tak a ještě zabalit…

Pěknej tvar… 🙂

Pamatuju si, když mi to vytahoval před rokem chirurg na traumačce. Tenkrát mi drén procházel skrz nohu pod jizvou, takže měl dva konce. Nejdřív tím tahal zleva doprava, aby to uvnitř uvolnil, pak to teprve šmikl na jednom z konců a vytáhl za ten druhej ven. Fuj.

Hurá na pokoj a nakapat si něco do žil. Odpoledne přijdou naši, tak musím bejt fit, ať jim nepřidělávám nervíky. Nechtěl jsem jim návštěvu vůbec dovolit, aby tu zbytečně něco nechytili, ale byli neoblomní. 🙂

Po-o si nechávám zabalit nohu do odpadkovýho pytle a jdu se osprchovat. Sestřičky jsou nervózní, abych tam někde nespadl, ale s berlema jsem už docela dobře seznámenej za ten rok a ani kluzký povrchy nejsou takovej problém, když se s tím počítá. (A že s tím často nepočítám! xD)

Sanitářka mi po podlaze rozprostřela prostěradla/ručníky tak, abych se berlí vůbec nedotkl kluzký dlažby. Měl jsem pak dát vědět, ať to po mně ukliděj. To tak!

Jsem čistej a voňavej! Krása.

Po chvilce se na pokoji ukazuje udivená sanitářka a chválí mě, jak jsem samostatnej a že jsem po sobě dokonce koupelnu celou uklidil. Asi čekala, že si zazvoním na utření a odvoz na pokoj. 🙂

Pospávám v čistě povlečený posteli a najednou cítím vibrace. Naši jsou tady. Beru berle a rozespalej jim jdu naproti.

Den předem jsem si s mamkou volal. Poprosil jsem ji o pribináčka, Corny a džus. Vše po jednom kousku.

Když ale začla vyndávat věci na stoleček, tak se mi z toho zamlžila kapačka.

6x Corny, 2x obrovskej domácí pribináček, banány, víno, jablka, dva velký netrvanlivý džusy, čokolády a sušenky…

Každopádně jsem dnes daleko odpočatější na návštěvu, takže jsem z toho protivnej Jen maličko, mami. 🙂

Nějak jsem ale vynechal poobědovou kapačku, a tak musím vydržet až na večerní opiát o deváté. Kdybych si to vzal teď ,tak mi to blbě vyjde na noc. Poslední dvě hodiny už jsou ale vážně chuťovka. Měl jsem si dát nakapat. :/

Je devět! Dostávám opiát a čekám až začne fungovat. A nic. Do pr*ele. Sousedi už chrápou. Fest. Důkaz místo slibů.

Tohle musíte slyšet… 😀

Slušný, co? A já měním jednu polohu za druhou. Vždy tak minutu to v ní vydržím a musím se zas o kus pootočit. Bolest a chrápání mě deptá. Už dřív jsem si říkal, že uteču na chodbu. A dneska to fakt jdu udělat, protože když už neusnu bolestí, tak alespoň ať můžu mít zavřený oči a bejt trochu v klidu. Beru berle. Syčím bolestí při vstávání, ale jdu.

Naštěstí je tady na noční ta nejhodnější sestřička a po pár minutách (nejspíš hned, jak si mě všimla) mě vede na dospávák. Na samotku… Tady to má ale daleko lepší význam než v base. Hned za mnou jede i moje postel. Děkuju!!! Bože to je lahoda! Sice to pořád bolí, ale je tu klid. Děkuju vám.