Pondělí
Ráno se rozrážej dveře a sanitářka nás vítá do nového rána. Dostávám nějakou tubu čistící pěny, kterou se mám intenzivně namazat po sprše a na stolečku mi přistál holící strojek. Pachohejl jde dohola. To by se mělo zakázat. Nemůžete vzbudit chlapa a říct mu, že mu jdete něco holit poblíž pánve. Jsou i jiný části člověka, který se v tu dobu probouzej a nedá se s tím nic moc dělat. Příroda. Naštěstí se sanitářka musela nejdřív vrhnout na kolegovu postel. Jakože ji upravit a já tak měl možnost vyřešit svoje problémy.
Jdem na to…
Plnovous je dole, ten nám ale omládnul.
Jde se do sprchy. Myslím, že mi očista trvala tak půl hodiny. Né že bych byl tak nemotornej nebo špinavej, ale fakt se mi z ní nechtělo. Netuším, jak na tom budu po operaci, tak počítám s tím nejhorším, a to že se sem pár dní nepodívám. Nakonec jsem musel jít z horký sprchy ven, protože už mě bolelo stát na jedný noze. Po sprše na sebe patlám tu pekelnou pěnu a jsem od ní celej ulepenej. Co to je za věc? Prej čistící pěna. Nalepil se mi na tu „očištěnou“ nohu nějakej vlas. Dlouhej. Rozhodně né můj. Netuším jak.
Za chůze to moc nevynikne, ale vedle postele vypadá moje žabka, kterou jsem dostal speciálně k tomuhle pobytu, perfektně.
Kdyby se vám zdálo, že je ten jendonožec natisklej nějak dvojmo, tak je. Já prostě nemůžu mít bezchybný věci. 🙂
Přicházím na pokoj a sousedi už snídaj. Chleba, máslo, med a “kafe”. Sousedovi od naproti kouká z pod anděla jedna z kuliček. Vůbec to neřeší a bojuje s rozděláváním medu.
Vůbec mi nevadí, že o tohle jídlo přicházím. Horší ale je, že nebudu mít ani oběd, když je operace v 11, takže mě dnes čeká jen večeře. A to už bohužel vím, že není žádná hitparáda.
Na dopoledne jsem si dal ještě jeden bojovej úkol, a to dostat ze sebe všechno, co jde. Po operaci totiž budu mít minimálně do druhýho dne povinnej klid na lůžku. Takže bažant a mísa. A mísu fakt nechci. Uvidíme, jak se to podaří. 🙂
Přichází sestřička, že pro mě má špatnou zprávu. A já už tuším… Maj tu tři urgentní kyčle a na mě se dnes nedostane. Achjo. Na tohle jsem byl zvyklej na traumačce, ale tam to lítalo běžně vrtulníkem, tady jsem tak nějak doufal, že to půjde podle plánu. Takže mi prej daj snídani, jako by to byla útěcha, a že teda půjdu určitě zejtra.
Přichází svačinářka a dostávám na výběr z paštik, marmelád, medů nebo dokonce nabízí svůj vlastní zeleninovej salát, že by se ho vzdala. (Cože? Fakt!) Tak smutný štěněčí oči jsem asi dělal na sestřičku, když mi oznamovala odklad operace. 😀 Jsem ani nevěděl, že to umím. Moc jí děkuju a volím paštiku. To mi pak ale sousedi říkaj, že paštika tady smrdí jak tejden nemytý nohy. Ach jo.
Paštika už je ve dveřích, v rukou drží svačinářku a hned za ní přichází i sestřička se slovy “Odvolávám, co jsem odvolala, a slibuji, co jsem slíbila.” Teda prej to nemůže zaručit, ale je malá šance, že když operace půjdou bez komplikací, tak mě dnes ještě stihnou. Moje snídaně teda zase odchází. S radostí budu chvilku hladovět, když to bude dneska odoperovaný. 🙂
Kolem desátý mi přicházej napíchnout kanylu. To je snad dobrý znamení.
Snažím se prospat se až k operaci, ale je tu pěkně živo. Jeden soused spí očividně 20 hodin denně a velmi chrápe. Další dva dnes odcházej, ještě tu ani nemaj odvoz a už máme na pokoji dva nový sousedy, takže trochu tlačenice.
Jeden z nich je můj starej “známej” z rehabilitačního. Ten kytarista, co tam měl dokonce koncertovat. Jde na vyndání šroubů. Tak chvilku kecáme, co je novýho a tak. Druhej soused je očividně děsně nespokojenej s operačním výkonem, chováním personálu, lékama a vlastně tak nějak vším.
14:42 – přichází můj doktor
Operace dnes fakt nebude a u té zítřejší nebude ON. Takže jsem přišel o den a hlavně o doktora s výbornejma referencema. :/ Jasně, že toho náhradníka vychválil až do nebe… Jenže… :/
Bože! A o jednu zbytečnou noc navíc… V tomhle chrápajícím pokojíčku. 😀
Cenou útěchy mi má bejt ohřátej oběd, o kterej pro mě pan doktor poprosil sestřičky… Ten mi skutečně po chvilce nesou.
Mňamina. 😀
Jdu se radši “projít”. Kanylu mám zavedenou na tak blbým místě, že mě do ní tlačí opěrka berlí při berlení.
Zbytek dne už je jen lelkování, poslouchání chrápání a stížností souseda vedle mě. On teda jako má na co si stěžovat. Je po operaci páteře a kyčle. Au. Ale snažíme se ho s druhým sousedem namotivovat a docela se nám to daří. Dokonce už i sám od sebe občas cvičí.
Na noc prosím o prášek na spaní, abych zaspal ten koncert.
Do půlnoci mi vydržely hrát sluchátka a od půlnoci jsem měl v uších nasazený průmyslový špunty do uší. Opět dárek speciálně k tomuto pobytu. Jsou sice nepohodlný (jakože tě budí bolest z jejich samotný existence v uších), ale ještě jsem v uších neměl nic tlumivějšího a i zdejší chrápání docela odfiltrujou. 😀
Bohužel jen docela.
Blbý je, že chrápou dva ze čtyř obyvatelů týhle malý cimry. A není to to roztomilý pochrupkávání. Je to spíš takový “vibruje mi matrace – asi se probudila Godzilla” chrápání… 🙂
Regulérně jsem zvažoval, že si půjdu lehnout na lavičku do chodby. Dneska bych tu možnost ještě měl. Po operaci už si to tu budu muset odležet. Těžko říct, jak dlouho mi potrvá než vstanu z postele a někam se budu moct vydat s berlema…
Nakonec jsem nikam nešel a vydržel jsem v posteli celou noc. Na střídačku jsme celou noc dělali s kolegou takový ty zvuky, který se na chrápající dělaj. Né, že by to nějak fungovalo, ale vždycky jsme se u toho rozesmáli.
Zoufale a bezmocně rozesmáli. 😀
Tak snad zejtra.
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)