Přemejšlím, co vlastně umím. Po deseti minutách zírání do deníčku a přemejšlení to vzdávám. Nenapadlo mě nic lepšího, než že dovedu dost dobře vylízat talíř. Snad by ani nemusel jít do myčky. (Pro potenciální návštěvy: Nebojte, dáváme je do myčky. Mrk.)

Je tu brácha a jdeme bejt produktivní. Nemůžem se zbavit molů ve špajzce, co se nám tu zabydleli během naší nepřítomnosti. Máme tam několik lepících pastí, na kterých kromě pár molů končej nalepený hlavně obaly od těstovin a moje ruce, který hledaj nepřilepený těstoviny.

Tyhle lepící kraviny řešej pouze lítající havěť, ale tu červíkovou fázi tý otravný mrchy tak nějak vynechávaj. Ale i to je fajn, protože zabít mola na zdi znamená nesmazatelnou šmouhu. Naštěstí má brácha jenom jedny nervy! A tak jde vše načnutý do koše. Moc toho nezbylo. Asi bych měl skočit na nákup.

Oběd máme od mamky. Naštěstí. Tady jsme si všechny suroviny právě zlikvidovali.

Kačka si nechává něco ohřát v mikrovlnce. Prej to je ofiko zakázaný, ale udělali výjimku. Jediná mikrovlnka je v zamčený kuchyňce. Pro pacienty tady žádná k dispozici není. Vědět to dřív, tak jí tam dáme propanbutanovou láhev a vařič. Body dolů, hradecká kliniko.

Už je na pokoji a její stará kolegyně telefonuje na handsfree. U ní to není “bezohledné” jako to bylo u mýho hlučnýho souseda. Ona prostě jinak neslyší. Ale řeší prej furt dokola to samé už skoro hodinu, tak jí ze srandy píšu, ať požádá o přeložení do jinýho pokoje, že to je taková naše věc. 

Odpoledne se za ní stavujeme, ať má hezčí neděli. Ukazuje mi, jak berlí a snažím se jí naučit nějaký fígle. Taky můžete sledovat, jak jsem prozatím vyřešil kalhotový problém. Prostě tu nohu přiznávám.