Nazdar deníčku. Včerejšek jsem nechtěl kazit, ale večer jsem se doma do nohy už nenarval. Protetik mi ji totiž udělal hodně těsnou a tím, jak jsem v ní chodil, se mi noha víc a víc otlačovala a tím pádem zmenšovala. Takže to při poslední úpravě protetik ještě trochu zmenšil, ať mi to dýl vydrží. Jenže pak jsem odešel bez nasazený nohy, protože jsem neměl tu druhou botu, a tak mi noha mezitím zase natekla a večer už jsem se do protézy vůbec nevešel. Takže jsem přes noc omotal nohu dost festově bandážema a přes to jsem ještě navlékl liner. Takže to bylo hooooodně upnutý.
O půlnoci jsem se probudil bolestí. Noha mi pulzovala, tak jsem ze sebe za tmy sundal liner i obvazy a začal promačkávat upocenou nohu. Rozsvítil jsem a čumím na jizvu, jak je podbarvená rudě a je hrozně široká. Dost mě to vyděsilo, ale když jsem uvolnil ten tlak, tak už je to lepší. Usínám.
Ráno je jizva už v pořádku, ale za těch pár hodin bez komprese se mi noha zase vrátila na nateklou velikost. Takže se snažím narvat do nohy, ale nezajede tam celá. Chybí mi tak 5 centimetrů. To je hodně na to, aby se s tím dalo chodit.
Vyzkouším to ještě později a kdyžtak zavolám protetikovi a uvidíme, co s tím.
Kačka má zprávy z rentgenu. Dopadl dobře:) Vysaděj jí prášky, nějaký antibiotika. Takže bude už jen na veselejch pilulkách a injekcích na ředění krve. Jo a taky jí prej budou přesouvat na rehabilitační oddělení. Ale zatím neví kdy ani kam, to se snad dozví z vizity. Byla z toho trochu v šoku. Ale po mém odpochodování 10 dní po amputaci se asi není čemu divit. Takhle teď vypadá Kaččina noha a to, na čem ji má položenou, je motodlaha. V podstatě si do toho nasadíte končetinu, nastavíte rozsahy a ono vám to neúnavně rozhejbává nohu.
Po vizitě píše, že bude “odejita” za dva až tři týdny.. Spíš ale za dva. A ještě jí budou vytahovat nějakej drát z palce. A posílá fotku svých nohou.
Naši se chystaj k návratu z dovolený, a tak mamka kontroluje, jak to Čechách vypadá s teplotama. Nevěřícně posílaj fotku obrazovky telefonu, (ne, printscreen ne) na kterým je vidět počasí na Madeiře versus počasí v Čechách. U nich 21°C a u nás příjemnej jeden stupeň nad nulou xD Tak se ujišťujou, jestli je tu fakt taková kosa, nebo jim blbnou data. 🙂
Já se odhodlávám do dalšího pokusu o nasoukání se do protézy. Pořád v ní nejsem až na dně. Celej upocenej to vzdávám a volám protetikovi. Bude tam od jedný do tří a upraví mi to ještě dnes před víkendem. Ségra naštěstí může obětovat odpolední nicnedělání a hodí mě tam.
Haaaa! Volá mi přijímací kancelář hradecký rehabilitační kliniky. Pobyt mi začne po příští týden. Sakra. Přesnej den nástupu mi řeknou příští týden. Každopádně to znamená víc než týden chození s protézou bez dozoru. Naivně si říkám, že tam tou dobou napochoduju už bez berlí a nebudou mě mít co učit. Ale tuším, že mě fyzio překvapí vypečenejma věcma. To mi připomíná, že jsem se jí měl ozvat. Dala mi číslo, abych jí napsal, kdy budu nastupovat, aby si nevzala pacienta a mohla nabrat mě 🙂
U protetika mám nejdřív ukázat, jak do toho lezu. Jestli něco nedělám špatně. Takovej trapno-cirkus jste neviděli. Ale to vše je nutný k tomu, aby zjistil, kde to má rozšířit. Nakonec to zkoušíme i spolu a to už ségra bere telefon a natáčí… xD Na začátku si nasazuju a rovnám gumovej liner. Ten jednak bandážuje (tvaruje) nohu, pomáhá v nasazování protézy a chrání kůži před oděrkama. Na druhou stranu se v tom pekelně potí noha! Opruzeniny a kdejaký pupínkovatý kekely budou mít zelenou. Na liner navlékám zelený padák (a.k.a. nákupní tašku), který je údajně nerozbitný. Pak se v tom videu cpu do protézy. Protetik protáhne padák dolní dírkou, která se pak uzavře jednosměrným propustným ventilem, aby tam ve výsledku bylo vakuum a tím protéza držela a nesklouzla z nohy. A začíná pokus o vytažení padáku. Marně. Po pár minutách jsem upocenej a protetik to vzdává. Poznačuje si, kde to zvětší a jdeme to sundat. A tím se dostáváme na konec videa. Kde si vychutnejte jedno velké upocené ufffffffff. Tentokrát bez netopejrů a leknutí. Čestný pionýrský.
Zatímco čekáme na upravenou nohu, Kačka ohromuje švihálkovskej chat „fotkou“. Když já včera poprvé “šel” na protéze, tak podívejte, co dnes dokázala ona…
Kačka dnes poprvé pořádně odlepila zadek od postele!!!! Fyzio jí sice musí nahoru pomoct, podpírat ji a nohou dělat zarážku, protože jí podklouzávala noha, kterou navíc nedokáže propnout, jak tam má přešitý svaly a má pocit, že to praskne, ale i tak se tomu konečně dá říct, že stojí 🙂 Jeden by řekl, že se po tý době musí strašně těšit na postavení se. A určitě jo. Ale jakmile byla nahoře, tak si přála jen jediný. Sednout si. Není se čemu divit. Po skoro šedesáti dnech vleže. Motání hlavy. Malátnost. Vyčerpání. Ale dokázala to.
Na instagramu mě někdo označil do příspěvku. Nejdřív si myslím, že to je moje fotka z natáčení pro Cestu za snem prohnaná přes nějakej filtr, ale pak si prohlížím profil toho človíčka a je to ručně kreslený! Mě někdo nakreslil! Někdo věnoval svůj čas a dobrovolně kreslil moji hubu! 😀 Takže Děkuju vdrtinova78, moc líbí! 
A my pokračujeme v protézování. Tentokrát už to zkouším rovnou sám a využívám veškerou nahromaděnou frustraci z předešlýho pokusu. Bejčím a vrtím se. A o tom je další video.
V chůzi na chodbě a chůzi venku je velkej rozdíl. Hlavně teda ten, že jedna je uvnitř a druhá venku, ale venku už jde opravdu o přesun. Takže se snažím nezdržovat. Dělám chyby. Lidi koukaj. Nechci, aby se na mě čekalo. Co když brknu? Umím vůbec spadnout? Jasně, že umím. Ale jsou to nervy. Každej krok je nová výzva.
Tak zase zejtra. Dobrou.
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)