DEN 125-128 – Máme datum! Zdravá večeře, jedna třetina a vetřelec

DEN 125

Famfáry!

Kačka nastupuje do Kladrub třetího prosince!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! TO JE ÚŽASNÝ! Hrozně se bála, že za dva dny půjde na kontrolu do Hradce a doktorovi bude muset říct, že se pořád “fláká” doma. Na poslední prohlídce jí totiž řekl, že doufá, že příště za ním pojede z Kladrub. No tak skoro to vyšlo. Uvidíme, jak dopadne ta páteční kontrola, zatím platí nulová zátěž na pravou nohu.

Do telefonu (s přijímací kanceláří ústavu) dostala nějaký instrukce, ale přijde jí prej ještě mail, kde bude vše podrobně napsaný. Máme hroznou radost! 🙂 

Dohromady to bude něco přes měsíc domácího válčení, ale teď je na co se těšit. Půjde pod dohled profíků. Bude mít program a péči, kterou potřebuje.

Ale bude pěkně daleko. Hodina a půl (minimálně) jedna cesta. Ty návštěvy už rozhodně nebudou tak častý. Snad tam najde nějaký mladý. I když ona vyjde s každým. To jen já jsem konfliktní a musím měnit pokoje kvůli sousedským vztahům.

Pro dnešek vše.

DEN 126

Zítra jedem s Kačkou na kontrolu! Napětí doma by se dalo krájet, ale konečně se dozvíme nějaký nový informace. Snad. Kačka si připravuje otázky na doktora. Je mi jasný, že se na ně nezeptá, protože ji zase něčím rozhodí, ale třeba jedna z pěti vyjde.

Čtenářka mi píše dotaz. Jestli na Vánoce jíme kapra nebo lososa. To mě pobavilo. Na to se nás nikdo ještě nezeptal. Většinou to jsou opakující se otázky typu jak je Kačce, kdy bude další článek a jestli nechci vysvětlit psaní čárek v souvětích.

Tak pro všechny: jíme kapra a dva druhy bramborovýho salátu. Jeden mamčin a druhej taťčin. Lososa sice milujeme, ale nejíme ho na Vánoce. 🙂

Výsledkem tohohle dotazu bylo, že nám po pár dnech přišel úplně luxusní čerstvej losos. Děkujeme. 🙂

To mi připomnělo jeden vtip o vánoční večeři, kterej lítal kolem Vánoc po sociálních sítích. Tak si ho sem bez dovolení půjčím.

Cizinec : Co jíte v Česku o Vánocích?

Čech : Rybu a salát.

Cizinec : To zní zdravě!

Čech: Zní no…

Když si totiž vzpomenu, jak do sebe u štědrovečerní večeře rvu už třetí kousek kapra, u kterýho vždycky nejdřív vydlabu maso a pak likviduju tu křupavou osmaženou strouhanku, do který si nabírám salát jak do lžíce od bagru až praskám ve švech, tak na tom fakt nic zdravýho není.

A najednou je mi divně. Úplně si vybavuju, jak mi je těžko z přežrání a zároveň mám hlad a chuť na řízek a salát!

DEN 127

Jsme v Hradci. “Bežím” přihlásit Kačku do kartotéky, aby o ní doktor věděl a vyvolal ji. Takhle jsem zachycen, jak čekám nakročenej, než zavolaj naše číslo z tiketu.

V kartotéce mi vyhubujou, že sebou nemám žádnou zprávu. Pokrčím rameny a při přenesení váhy dopředu se mi nechtěně podlomí koleno. Klesám do neřízenýho dřepu a zastavuju se až o přepážku. Kdyby se na mě někdo koukal, tak by to byla i ostuda. Naštěstí jsem nikoho nezajímal. Tak jsem se červenal sám pro sebe.

V čekárně potkáváme Kaččinu bejvalou spolubydlící, Evču.

Není to náhoda, holky se domluvily, že se tam potkaj. Moc dlouho si ale nepokecaly, protože musíme na RTG. Tak šlapem, naštěstí to je jenom kousek. Jde dovnitř skoro bez čekání, zato tam jí to pěkně trvá. Když už vylezla, tak se sama divila, co všechno (a kolikrát) jí fotili. Jdeme zpět. Teď už jen čekat, až si ji doktor zavolá. Po čtvrt hodince ji sestřička zve dovnitř. Nutno podotknout, že chodba je narvaná pacienty a i když je tu víc ordinací, tak myslím, že Kačka pár lidí přeskočila. 

Po dvaceti minutách je venku. Samozřejmě, že se nezeptala na to, co měla. Tentokrát ji zaskočilo to, že tam byla skupinka internistů a doktor se jí zeptal, jestli by nevadilo ukázat její jizvy, že by na tom názorně vysvětlil operaci. Souhlasila a tak se nejdelší částí prohlídky vlastně stala prezentace.

Nás ale zajímá co noha. Prej jsou kosti ve správnym směru a pozici, zcela zahojený to ale ještě není. Když ale řekla, že za pár dní nastupuje do Kladrub, tak jí dovolil třetinovou (až poloviční) zátěž pravý nohy. To aby tam mohla dělat víc věcí než jen chůzi o berlích. Doufal jsem sice v úplnou zátěž, ale to by bylo asi velký skyfy (čti sci-fi). xD

A další super zpráva je, že ty šílený injekce na ředění krve už stačí jen dobrat a další už fasovat nebude. To je úleva! I když jich teda má ještě tak 16 v záloze.

Takže vlastně ve výsledku spokojenost. Další kontrola bude někdy v půlce ledna. Prej na ni jezdit nemusí, kdyby měla bejt ještě v Kaldrubech, aby nenarušovali rehabilitační proces, ale mně je už teď jasný, že stejně přijedem, protože budeme chtít vidět aktuální RTG a třeba už bude vše ready to go.

Kačka je celá rozjuchaná a tak to cestou z kontroly berem přes schody. 

Dala je bez zavrávorání. Skoro. Dala je bez pádu. 😀

Doma jsem dnes poprvé použil speciální techniku nošení věcí. Návštěva by o takhle přinesenej předmět nejspíš nestála, ale Kačka má o to, co svírám mezi nohama, převeliký zájem.

Je to směs oříšků a kokosu od ségry. Snad jste si nemysleli na tamto. 🙂

Dobrou.

DEN 128

Ráno cvičení. To, co pořád dokola. Motodlahy, modelína, protahování prstů u nohy, ohejbání zápěstí a masáž jizev. Už jen pár dní a bude to dělat pod dohledem. Uff.

Na oběd jedeme k našim, ať si Kačku ještě užijou. Nepatřím zrovna mezi ohebný typy, ale pravá noha se najednou dá celkem lehce chytit za chodidlo. 

Praktický využití v tom ale nevidím, protože škrábat se na ní moc často nepotřebuju.

Po obědě na nákup, pořídit Kačce (i mně) zásoby. A taky něco na večer. Přijdou k nám kamarádi a berou nějaký stolní hry.

Doma na mě Kačka volá, že si jde umejt vlasy. Než zareaguju, abych jí šel pomoct, tak už slyším puštěnou sprchu. Jdu se podívat, jak to zvládla do vany a když vejdu do koupelny, tak se leknu, co to tam je za hroudu. Nevidím v tom hlavu ani patu.

Po chvilce už vidím, co provádí a jak je zatočená. Docela šikovná opička, ne?

Večerní výběr padl na hru Vetřelec. Je to zajímavý a rozhodně dobře udělaný, ale bejt vetřelcem je dost jednoduchý. 

Na druhý kolo hraní jsme mu (vetřelci) museli trochu upravit schopnosti, aby nebyl tak neporazitelnej. Stejně vyhrál. Imigrant jeden uslintanej.

Večer pak pohoda na gauči u televize.

Ještě posílám do chatu nějaký návrhy na merch. Nechci, aby to bylo jen o postavičce. Chci tam i nějaký textíky. Jsme s kniháčema rozdělený na dva tábory. Jedni jsou proti sprostýmu nápisu a druzí (včetně mě) jsou pro použití trošky vulgarismu na zboží.

Jinak pokud jste si všimli, že hvězdička ve slově nepo*srat vlastně nic neskrejvá, tak jste všímaví a je to naprosto správně. Je to takovej přiznanej kosmetickej nedostatek, tak jako moje bionická noha, kterou hrdě ukazuju. I tak ale couvnu a nějakej merch bude i pouze ve slušný variantě.

Brou.

Líbí? sdílej… 🙂