R.o.P. – 8 – Před mojí za mojí, jizva má, ať se hojí! :D

Varování… tenhle článek obsahuje hoooodně fotek jizvy.
Na první pohled jsou skryté, takže čtení je pro vás bezpečné,
ale připravujete se o parádní dávku hnusu. Váš boj… 🙂

Domaaaaa (18. září 2020)

Sundávání stehů má proběhnout 12 dní od operace. To je, co?

Když se občas odřu, tak se mi to hojí snad i dýlejc a vůůůbec to nesouvisí s tím, že si to pořád škrábu a žádnej strup nenechám na pokoji… ale před pár dny kompletně otevřená noha a stehy už můžou jít ven? Ok, no. Objednávám se k praktický. Sestřička je z toho docela v šoku, protože začíná druhá vlna korony a jsou z toho asi pěkně vyčerpaný. Telefony se jim od rána nezastavěj. Nakonec mi najde skulinku s tím, že si dost možná počkám v čekárně. Tak uvidíme.

Před vyndáním stehů mám ještě jeden převaz. Takže další várka fotek jizvy.

Coooo? Udělali mi z jizváka “běluhy” nějakýho nasranýho sumce s jedním okem (Že by pirát? Nebo snad novej Scarface Catfish?). xD

Za chvilku seš bez stehů, sumejši. Pak začne bandážování, otužování, posilování a chůze!!!! 🙂

Vyndání stehů (21. září 2020)

V čekárně jsem ani moc dlouho nečekal a už jdu dovnitř. Zhruba vím, co mě čeká. Už jsem to přece absolvoval. Sedmnáct venkovních stehů. Bude to štípat, píchat a bude to nepříjemný, ale nic šílenýho…

Jenže… 😀

Uprostřed jizvy se to nějak hůř hojí. Jakože spíš nehojí. Je tam hodne krve, výtoku, strupů, bordelu a vůbec je to nějaký divně zarostle nesrostlý. A jak na potvoru je to zrovna brutálně citlivý místo.

A doktorka mi z toho místa musí vydolovat dva stehy… Dělá to prakticky poslepu. Pinzetou tam něco nahmatává, snaží se to chytnout a napnout směrem ven, aby to mohla žiletkou fiknout. Steh nakonec vyndává, ale to já už jsem usyčenej jak Nagini z Harryho a celej orosenej bolestí. V pahejlu mám obtisklý svý dva palce, jak jsem se snažil tu bolest přebít jinou bolestí – intenzivním škrcením.

Pak ale dodává že to, co vyndala, se jí zdá necelý. Jakože tam možná kousek stehu zůstal. Buší mi srdce z toho, že teď řekne, že se v tom jde dál šťourat. Nejde. Uff. Ale prosí mě, ať se s tím stavím do Hradce, ať to prohlédnou i tam. Ať máme jistotu, že se nic nepodcení. Slibuju. Hlavně, že už do toho nebudem teď rejpat.

Slušný, co? To místo, kde to ještě teče…

Pro slabší povahy tady je fotka stehů venku… 😀

Hned následující den už jsem v Hradci a čekám na přijetí doktorem. Koukají na to. Zdá se jim to dobrý. Prej to trochu hnisá a teče, což je prej dobře, protože se tím rána čistí… a udělaj mi pro jistotu stěr pro kultivace. Sestřička mi to dezinfikuje, což sice štípe a pálí, ale je to daleko lepší varianta, než vzít do ruky pinzetu a začít se v tom hrabat a hledat nějakou nitku.

Výsledky kultivace budou za 48 hodin, takže další návštěva. Dostávám na to obvaz, ale jen na místo s tím defektem. Zbytek děr po stezích nechávaj odkrytý. Mlčím, ani nedutám, aby to nakonec ještě nezabalili. Takovejch strupů! A jsou všechny jenom moje! 🙂 Dávám jim den, maximálně dva.

Vydržely (strupy) den a půl. Musel jsem si totiž dát sprchu a při tý příležitosti to převázat. No a možná jsem o pár z nich zavadil nehtem a pak už si jen pamatuju, jak byly všechny dole. Ani kapka krve ale! Takže jako dobrý! To se může. Takhle. Po troškách.

Výsledky kultivace… (24. září 2020)

Jedu si do Hradce pro výsledky kultivace. O tom, že je pirátí sumečkovej jizvák kultivovanej, až až nebyl pochyb, navíc v sobě ale hostí nějakou bakterii. Takže dostávám antibiotika. Ta prej na tu bakterii reagují dobře, takže není pochyb, že se to brzo zhojí. Jdem na převaz!

Mám se stavit za týden.

Další kontrola (29. září 2020)

A taky že jo. Na další kontrole už je jizva hezky scelená a kritický místo už má hezkej suchej stroupeček.

Večer jsem si hladil jizvu a nehtem jsem tam pořád o něco zadrhával. Klasickej strup to nebyl, ten by totiž neodolal tolika pokusům o seškrábnutí. Tak jsem si to místo prohlídl pořádně. Vypadalo to, jako dírka (nebo spíš skulina) v jizvě s nějakým černým obsahem. Nejdřív jsem si myslel, že to je strup pod kůží, ale nedalo mi to a odhopkal jsem si pro pinzetu. Nehtama to je sice větší zábava, ale já je mám zrovna čerstvě ostříhaný a ten strup nemůžu nechat na pokoji, ani když je schovanej pod kůží. Pinzetou chytám koneček. Příjemně to pobolívá a povoluje to. Trochu se objevuje krev, ale nic hroznýho. TVL! Už ho táhnu. Je to uzlíček. Vytáhl jsem si steh. Takovej orgasmus! Ta dírka už je teď krásně světlá a čistá. Dezinfikuju si to a s pocitem obrovskýho zadostiučinění to sděluju svému okolí. 😀 Nesdílej moje nadšení, ale to mi nevadí a s nadějí hledám další. Bohužel marně. Už nic dalšího nenacházím. :/