Píšou mi z DVTV. Prej se jim na mě nechce čekat a jestli bych za nima nepřijel už 7. listopadu. To je za devět dní! Sice moc nevěřím, že se jim nechce čekat, spíš jim vypadl nějakej host, ale radši se oddám blažené nevědomosti. V rámci osobního rozvoje a vystupování z komfortní zóny na to obratem kejvnu a až po tom to říkám rodině.

Domlouváme čas. To není úplně snadný, když toho teď mám tolik na práci. Snídaně, dopolední flákání, oběd, odpolední flákání, večeře a trochu odpočinku na gauči. 

Abych stihl dojet do Prahy a zpět a neporušil přitom svaté pravidlo vycházení, tak rozhovor musí bejt ve tři a nesmí to bejt nic dlouhýho. Je domluveno. Bude ve tři. Prej si na mě počkaj.

Ségra se ten den sice vrací z Lisabonu, ale hodně pozdě. Nějakej odvoz mám zatím zamluvenej a detaily budu řešit až těsně před.

Dneska jedem navštívit Kačku a ta si poručila nějaký hadříky a šminky. Rozhodně to nenechávám na poslední chvíli, ale tak nějak se to stalo, tak že odvoz už čeká a já netuším, jakej svetr je ten správně stříbrnej, a už vůbec netuším, jaký kreslítko potřebuje. Takže na to jdu vyřazovací metodou. Pošlu jí fotku všeho a ona ať to na ní vyřadí.