DEN 92 – Pozvánka, která se neodmítá a 22 metrů mikrokrůčky

Kačka posílá video, jak cvičí šikovnost prstů. Normálně jí to prej jde daleko líp, ale teď se musí kromě dřívek soustředit i na to, aby natáčela, co měla. Takže jí to jde tak, jak jí to jde.

Já si mezitím vybírám, na čem bych se mohl po městě přibližovat. Elektrickou koloběžku mi rodina zatrhla rovnou. Mám si tu druhou nohu chránit, ne zrušit. Bráchův kolega prej jde na operaci s vazama díky koloběžce. Tak posílám alternativu.

No a ségra zná kluka, co se na tomhle rozbil tak, že jde na operaci se zádama. Asi to nemá jednoduchý řešení. Jistý je jen to, že mě čeká operace.

Kačka se rozmlouvání neúčastní. Cvičí.

Pak dlahuje a berluje. Ježíši, jak mě chybí pevnej režim!

Ušla 22 metrů. Bravo! 🙂 Odměnou jí byly ovocný knedlíky od mamky.

Když přijedu domů od Kačky, tak jdu ohřát večeři i sobě. V kuchyni je hezky uklizeno. O to se postarala Evička (díky), čekali jsme totiž u nás na poslední pasažérku za Kačkou, tak nezahálela. Během ohřívání neškodně pípne telefon, že mám novou zprávu na instagramu. Po přečtení jsem chytl okamžitej průjem z trémy. Beze srandy. 

Z bezpečí toalety to přeposílám rodině.

Brácha: Bych koktal i odpověď do klávesnice 😂😂
Ségra: Jestli tohle odmítneš, tak seš u mě mrtvej Homolka

O 4 hodiny a 35 minut později.

Potvrdil jsem to. Po hodně dlouhém vnitřním souboji. Tohle se prostě nedá odmítnout. Bude to první rozhovor, jakože fakt ROZHOVOR. Pokud nepočítám Cestu za snem, což nepočítám, protože to je úplně jiná věc. Krásná, ale jiná.

O pět vteřin později.

Bože, já jsem ocas. Proč jsem na to kejvnul? Vždyť před Veselovským nedovedu ani smysluplně promluvit. Bude si myslet, že jsem koktající pako. Všichni fanoušci konečně uviděj, jakej jsem ve skutečnosti. DVTV totiž obsahově nestříhá.

10. 12. 2019

To je termín, kterej jsem dostal. V rámci vycházek se budu muset dostat do Práglu, natočit to a odfrčet zpět. Časově se mi přizpůsoběj. A dost možná by i přijeli za mnou, kdybych dost fňukal, ale já chci bejt v tom jejich studiu, jak maj v pozadí mraveniště lidí.

Tohle je pro maličkýho pacholka hodně velký vykročení z komfortní zóny. Mám ale dva měsíce na trénování. Pohoda.

Dobrou

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn