Ráno se stavuje mamka a přináší chlebíčky, indiánky a rybičkovou pomazánku. Prostě takovou běžnou snídani. Něco z toho mám vzít i Kačce. Indiánci to nebudou, to vím už teď.

Dnes mě čeká úprava nohy u protetika v Hradci. Mám tam bejt až v 11 a vůbec netuším, na jak dlouho to bude, tak si zatím zajišťuju odvoz jenom směrem tam. Kolega z práce mě tam hodí. Než přijede, mám ještě hodně času, tak pouštím komp a něco málo napíšu. Teď pracuju na veselejších dnech, kdy už má Kačka po tý zásadní operaci a pooperační deprese z toho nově získanýho stavu, ve kterým se ocitla, jsou téměř fuč. Akorát se učí znovu sedět. Ale i tak je to daleko lehčí psaní. V rámci pitnýho režimu, kterej si se svým sparing partnerem teď navzájem hlídáme, si na stůl donesu vodu v půllitru. Po dvou locích ji ale radši rozlejvám po stole. Utopil jsem klávesnici a dvě myši. Málem to odnesl i telefon, ale halda lékařskejch zpráv naštěstí vytvořila savou přehradu, která odklonila přívalovou vlnu pryč ze stolu. Takže to teče na plovoučku. Jenže není čas teď řešit všechny následky, takže trochu utěrkou ošmrdlám podlahu z nejhošího a to, zda funguje myš s klávesnicí, je problém až odpoledního pacholka. Ten dopolední už totiž musí jít dolů, kde na něj čeká odvoz na protetiku.

Tentokrát si beru obě boty a dokonce i obě berle, kdyby se něco pokazilo a já je musel použít.

Na protetice se zdravím s děvčaty na recepci, jsou to nejspíš naše čtenářky. Sedám si do čekárny a čekám na protetiky.

Potřebuju po nich čtyři věci. 

1.) Upravit stehenní lůžko, 

2.) dostat novej padák, 

3.) zeptat se na koleno genium x3 

4.) a jakou koupit ortézu na levý koleno, protože už v něm slyšitelně křupe.

Čekám jen pár minut. Vítám se s oběma (místní protetik a protetik z Ottobocku) a rovnou jdeme do ordinace. Sundávám si kraťasy a ukazuju, jak volný mi to lůžko teď je. Dělaj si rysky na lůžko podle lineru, aby změřili úbytek ve správných místech. Výsledek je docela slušnej. Přes čtyři centimetry na obvodu. Za měsíc. To je sen každý ženský, ne? Ještě jim říkám, že jsem přišel o padák. Byla to nehoda. Prej dostanu novej. 🙂

Tím moje první seance s nima končí. Mám přijít za tři a půl hoďky. Tak se nechávám Vojtou hodit ke Kačce a jenom se po cestě stavujem v jedný burgrárně, kde si beru BBQ cheddar burger do krabičky a slupnem ho s Kačkou jako sváču. 

Taky zkusím v klinice odchytnout jejího doktora a probrat s ním její překlad do Kladrub, protože to je teď velký téma, ze kterýho se jí viditělně psychicky přitěžuje, protože ta nejistota, co bude, je hrozná. Její pobyt by měl končit cca třicátýho, takže by musela domů a pak prvního na kontrolu a rentgen nohy do fakultky, kde se teprve dozví, zda na tu nohu už může došlapovat nebo ne. A až pak do dalšího ústavu na rehabilitace. Jenže my samozřejmě chceme, aby vůbec nemusela domů. Akorát je v dnešní době téměř nemožný získat někde místo včas. Takže se pomalu připravujem na to, že mě čeká péče o Kačku, která zatím neumí udělat o berlích nic víc než pár nejistých krůčků.

Překvapuju Kačku na pokoji a jen co se pozdravíme, už má v ruce můj burger. Mezi sousty mi říká, že jí prodloužili pobyt do čtvrtýho listopadu a na to vyšetření ji zavezou ambulancí. To je super zpráva. 

Takže už jen zajistit postel v Kladrubech od čtvrtýho.

Absolvuju s Kačkou pár procedur a přitom kecám se sestřičkama i terapeutkama. Koukám, jak ujde sedm nejistejch metrů s berlema, a potkávám i svou fyzio s novým slušivým účesem. Dokonce i hospodářku “plácačku”, která mě rovnou posílá do tělocvičny, ať si zacvičím, že mě přejde humor. 😀

Pak schůzka s Kaččiným doktorem. Je mi trapně. Nemám rád nátlaky, konfrontace a přemlouvání o nějakou službičku nebo cokoliv navíc, ale touha sehnat Kačce postel je silnější. Doktor je naštěstí úžasnej. Zavolá do Kladrub a uvidí se co a jak.

Rozloučení s Kačkou a hurá zpět na protetiku. A tam čekám. A čekám. Během čekání jsem na blogýsku zveřejnil den, kdy jsem právě tady dostal tu svou první protézu a ségra mě u toho natočila. A lidi to komentujou. Hezky komentujou. 🙂 

Navíc jsem v telefonu náhodu natrefil na jedno video, kde sjíždíme nějakou říčku v Karibiku na obřích kruzích. Takový vzpomínkový video na dvě nohy.