DEN 91 – Chvilka funění a jsem v ní. Až nadoraz.

Ráno se stavuje mamka a přináší chlebíčky, indiánky a rybičkovou pomazánku. Prostě takovou běžnou snídani. Něco z toho mám vzít i Kačce. Indiánci to nebudou, to vím už teď.

Dnes mě čeká úprava nohy u protetika v Hradci. Mám tam bejt až v 11 a vůbec netuším, na jak dlouho to bude, tak si zatím zajišťuju odvoz jenom směrem tam. Kolega z práce mě tam hodí. Než přijede, mám ještě hodně času, tak pouštím komp a něco málo napíšu. Teď pracuju na veselejších dnech, kdy už má Kačka po tý zásadní operaci a pooperační deprese z toho nově získanýho stavu, ve kterým se ocitla, jsou téměř fuč. Akorát se učí znovu sedět. Ale i tak je to daleko lehčí psaní. V rámci pitnýho režimu, kterej si se svým sparing partnerem teď navzájem hlídáme, si na stůl donesu vodu v půllitru. Po dvou locích ji ale radši rozlejvám po stole. Utopil jsem klávesnici a dvě myši. Málem to odnesl i telefon, ale halda lékařskejch zpráv naštěstí vytvořila savou přehradu, která odklonila přívalovou vlnu pryč ze stolu. Takže to teče na plovoučku. Jenže není čas teď řešit všechny následky, takže trochu utěrkou ošmrdlám podlahu z nejhošího a to, zda funguje myš s klávesnicí, je problém až odpoledního pacholka. Ten dopolední už totiž musí jít dolů, kde na něj čeká odvoz na protetiku.

Tentokrát si beru obě boty a dokonce i obě berle, kdyby se něco pokazilo a já je musel použít.

Na protetice se zdravím s děvčaty na recepci, jsou to nejspíš naše čtenářky. Sedám si do čekárny a čekám na protetiky.

Potřebuju po nich čtyři věci. 

1.) Upravit stehenní lůžko, 

2.) dostat novej padák, 

3.) zeptat se na koleno genium x3 

4.) a jakou koupit ortézu na levý koleno, protože už v něm slyšitelně křupe.

Čekám jen pár minut. Vítám se s oběma (místní protetik a protetik z Ottobocku) a rovnou jdeme do ordinace. Sundávám si kraťasy a ukazuju, jak volný mi to lůžko teď je. Dělaj si rysky na lůžko podle lineru, aby změřili úbytek ve správných místech. Výsledek je docela slušnej. Přes čtyři centimetry na obvodu. Za měsíc. To je sen každý ženský, ne? Ještě jim říkám, že jsem přišel o padák. Byla to nehoda. Prej dostanu novej. 🙂

Tím moje první seance s nima končí. Mám přijít za tři a půl hoďky. Tak se nechávám Vojtou hodit ke Kačce a jenom se po cestě stavujem v jedný burgrárně, kde si beru BBQ cheddar burger do krabičky a slupnem ho s Kačkou jako sváču. 

Taky zkusím v klinice odchytnout jejího doktora a probrat s ním její překlad do Kladrub, protože to je teď velký téma, ze kterýho se jí viditělně psychicky přitěžuje, protože ta nejistota, co bude, je hrozná. Její pobyt by měl končit cca třicátýho, takže by musela domů a pak prvního na kontrolu a rentgen nohy do fakultky, kde se teprve dozví, zda na tu nohu už může došlapovat nebo ne. A až pak do dalšího ústavu na rehabilitace. Jenže my samozřejmě chceme, aby vůbec nemusela domů. Akorát je v dnešní době téměř nemožný získat někde místo včas. Takže se pomalu připravujem na to, že mě čeká péče o Kačku, která zatím neumí udělat o berlích nic víc než pár nejistých krůčků.

Překvapuju Kačku na pokoji a jen co se pozdravíme, už má v ruce můj burger. Mezi sousty mi říká, že jí prodloužili pobyt do čtvrtýho listopadu a na to vyšetření ji zavezou ambulancí. To je super zpráva. 

Takže už jen zajistit postel v Kladrubech od čtvrtýho.

Absolvuju s Kačkou pár procedur a přitom kecám se sestřičkama i terapeutkama. Koukám, jak ujde sedm nejistejch metrů s berlema, a potkávám i svou fyzio s novým slušivým účesem. Dokonce i hospodářku “plácačku”, která mě rovnou posílá do tělocvičny, ať si zacvičím, že mě přejde humor. 😀

Pak schůzka s Kaččiným doktorem. Je mi trapně. Nemám rád nátlaky, konfrontace a přemlouvání o nějakou službičku nebo cokoliv navíc, ale touha sehnat Kačce postel je silnější. Doktor je naštěstí úžasnej. Zavolá do Kladrub a uvidí se co a jak.

Rozloučení s Kačkou a hurá zpět na protetiku. A tam čekám. A čekám. Během čekání jsem na blogýsku zveřejnil den, kdy jsem právě tady dostal tu svou první protézu a ségra mě u toho natočila. A lidi to komentujou. Hezky komentujou. 🙂 

Navíc jsem v telefonu náhodu natrefil na jedno video, kde sjíždíme nějakou říčku v Karibiku na obřích kruzích. Takový vzpomínkový video na dvě nohy.

V pravo na videu je kámoška, kterou jste v tomhle příběhu neměli šanci moc poznat. Byla šikovná a hodněkrát mě podržela. A byla celkem vypracovaná. Chudák levačka teď musí dvakrát víc makat. A koleno si toho je vědomo.

Obměkčen komentáři a nostalgickým videem skoro ani neslyším, že už protetici přicházej, takže jdeme do zkušebny s bradlama. Dostávám novej padák. Juchů. Snad ho zase neroztrhnu a vydrží mi dýl. Nandávám si ho a sunu se do lůžka, který je zatím bez přimontovanýho kolene a chodidla. 

Je na první pohled drobnější (v obvodu). Ale je asi až moc těsný. Chyběj mi tak čtyři centimetry, abych nohou vůbec dosedl až na dno lůžka. Prej na to hodí zbytek nohy (koleno, holeň a chodidlo), aby se mi do toho líp tlačilo. Jenže když vidí, jak to nejde ani sundat, řekne, že to pro jistotu radši trochu roztáhne. Takže čekám dál.

Naštěstí jen pár (desítek) minut a už je noha kompletní a jdu jí zkusit nazout.

Chvilka funění a jsem v ní. Až nadoraz. Takže jdeme chodit. Protetik si ještě všímá, že vzduchovej jednosměrnej ventil je nějakej vadnej a je tak nějak obousměrnej. Takže neplní svou funkci. Opravuje v něm těsnění a už ufukuje jen jedním směrem. Takže mi dole vzniká perfektní vakuum. Najednou mám pocit absolutního kontaktu nohy s protézou. A noha je oproti předchozí protéze opřená úplně jinak. Předtím, asi i díky volnosti stehenního lůžka, byl hlavní tlak vedenej hlavně na třísla a sedací kost (prdel). Teď je pevně obepnutý stehno a na třísla ten plast téměř vůbec nedosáhne. To je skvělý na ovladatelnost nohy, ale zároveň je při plným zatížení kůže na stehni napínaná a jizva je tím pádem roztahovaná. 

Každej krok to tak docela slušně píchne. To mi přijde jako hodně nepříjemná a kontraproduktivní novinka. Měl bych přece co nejvíc nohu zatěžovat. Když ale budu cejtit bolest, tak se mi na ni nebude chtít stavět. 

Říkám to protetikovi a očividně to je běžná věc, vůbec se tomu nediví. Otevírá dolní špunt a měří, jakej prostor tam je. Posílá druhýho protetika pro nějakej matroš do dílny, ale to se nakonec ukázalo jako zbytečný. Stačilo uvolnit ventil a pustit dolů trochu vzduchu. Takže to, že byl ventil doteď rozbitej, mi možná ulevilo od nezbytný bolesti, kterou si musím projít. Prej to je ale jen dočasný a bude to jen a jen lepší. Na druhou stranu se prej jizva hojí až tři roky. Uff! Už jen 33 měsíců. 😀

S jedním z protetiků se jdeme podívat vedle do krámu na ortézy pro moje levý koleno. Marně, moc toho zrovna skladem nemaj, ale dostávám dobrý tipy na to, jakou vybrat. Tak se vracíme s nepořízenou a jdeme se pobavit o výhodách bionickýho kolene Genium x3 proti C-leg. A o běhacím setu. 😍😍😍

  • C-leg – parádní bionickej kloub. Vydrží den a půl. Umí chodit rychlejc než tahle důchodcovská noha, taky umí kolo a brusle. Jo a zmákne lehkej deštík. Existuje šance, že mi ho uhradí pojišťovna.
  • Genium X3 – ku*evsky boží bionickej kloub. Umí to co c-leg, ale ještě víc vychytanější. Je mohutnější! Vydrží pět dní na jedno nabití. Je vodotěsnej a prachuvzdornej. Je odolnější na nárazy. Umí dokonce lehkej běh, terén zvládá o velkej kusanec líp a umí chodit i schody na střídačku!!!!! V Čechách ho maj prej asi jen dva lidi. Žádná pojišťovna. Za svý…

Na transparentním účtu (děkuju 🌸) mám už hooodně peněz, ale bohužel prej není možný, aby mi pojišťovna místo nákupu C-leg kolene dala ten obnos a já si doplatil Genium X3. 🙁 To je škoda. To by hodně pomohlo. Takhle budu třeba stát pojišťovnu C-leg, ale budu dál slintat po x trojce.

Pak se ptám na to další, co mě strašně zajímá. Běhací protéza. Možná mě to vlastně zajímá úplně nejvíc, ale bojím se na to zeptat, protože mám strach z odpovědi. Třeba že na to ještě není vůbec vhodná doba, a tak podobně. 

Otázka je už ale venku a odpověď na ni není špatná. Běhací set se skládá z mechanickýho sportovního kloubu a pružinky (pistoriusky). A není to ani tak drahý. Nějakejch 120 tisíc bez daně. 

Na navazující otázku, kdy budu asi moci reálně pomejšlet na běh, dostávám odpověď, že bych s tím mohl začít asi na jaře. Tak jo no, doufal jsem sice v dřívější termín, ale čekal jsem daleko DALEKO pozdější. Takže vlastně dobrý zprávy! Ale do tý doby jen chození.

Prej mi komplet sepíše, z čeho se obě nohy skládaj (jak X3, tak běhací set) a budou tam i cenovky, abych věděl, jak velká raketa to bude.

Loučíme se a prej se letos ještě kvůli zmenšování lůžka určitě minimálně jednou uvidíme.

Jedu domů akorát na večeři. Kačka posílá, jak večeří to, co jsem jí přivezl. Rybičkovou pomazánku od mamky. Víc se mi nějak nepodařilo dovézt vcelku.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn