DEN 89 a 90 – 12 centimetrů spásy, Kačka na boku a první berlení

DEN 89

Ráno přichází nic moc info z vizity. V Kladrubech prej žádanka je, ale je už téměř jistý, že to navazovat nebude.

Zítra tam prej sociální pracovnice hradecký rehabilitační kliniky zkusí zavolat o termín, ale prý to můžou bejt i dva měsíce. Když to slyší její fyzio, tak skoro omdlévá. Dva měsíce bez pravidelnýho cvičení na přístrojích, který doma rozhodně mít nebudeme. To ji nikam moc neposune.

Prej je možnost zkusit i jinej ústav. Třeba Jánky, ale i tak by to bylo s mezizastávkou doma.

Přijde nám to šílený. Jasně, je to asi naše chyba, že chceme pro Kačku to nejlepší, takže Kladruby. A poslat ji domů, kde se o ni mám postarat já? Jednonožec, kterej má občas sám co dělat se sebou, bez ohledu na to na jakýho hrdinu si hraju? Podporující rodina tu nemůže bejt 24/7.

Automaticky se u Kačky spouští zoufalej mód. Tohle vůbec není podle plánu. Tak říká terapeutům, že se u nás nedostane ani na záchod. Prej dostane nějakou pomůcku na WC, co zvedne prkýnko o 12 centimetrů a bude tak lehčí si na něj sednout. Skvělý.

A do vany asi necháme přistavět rampu nebo nějakej menší jeřábek.

Taky jsme zjistili, že kdyby šla Kačka do Jánek, tak už nemá nárok na Kladruby. Nechápu, jakej v tom je systém. Protože po Kladrubech se klidně může vrátit do Hradce.

Jedem k ní. Taťka má nohy čím dál horší a konečně s nima leží a odpočívá. Takže řízení teď padlo na mamku.

Občas trochu víc vytočí motor a nerada řadí, ale jinak jede moc hezky. Dokonce se nebojím spustit oči ze silnice a fotím ji. Maximální uznání. 🙂

Přijíždíme a Kačka je ještě u psycholožky. Tak si dáváme kafe z automatu a já se sem tam pozdravím se známými pacienty a zaměstnanci kliniky.

Přijíždí Kačka na vozejku a v klíně má katalog zdravotnickejch pomůcek. Samý zajímavý věci, který doma nutně potřebujem a ani jsme to netušili. Je tam třeba pojízdnej hajzl.

To by se občas hodilo i mně. A když k nám přijde nějaká početná návštěva, tak si dovedu představit, že někoho pošleme do děcáku, ať si uleví tam.

DEN 90

Ráno začíná Kačkou. Poprvé se překulila na levej bok a zpátky. Bez cizí pomoci. Bolelo to, ale šlo to. Pak posílá fotku toho, co ji každej den zabere dost času. Odmotávání, zamotávání do ruličky a následný bandážování. A někde mezi tím je ještě mačkání a mazání jizev. Několikrát denně.

Bandáže jsou proti trombóze. Kvůli ní si taky každý večer už po 90 dní píchá injekce. Břicho i paže už má samou modřinu a je to bolestivý.

Další info o Kladrubech. Žádanku na Kaččin pobyt prej musí napsat praktická. Když ji totiž napíše rehabilitační klinika, tak má platnost jen jeden měsíc a oni do měsíce nemůžou garantovat, že ji vezmou. Nemaj místo.

Pokusíme se to nějak urychlit. Vypadá to, že ji pustěj třicátýho. Za týden. Ale to je neofiko informace.

Zatímco já cvičím doma, Kačka si vydupala trénink berlování. S jednou funkční nohou a rukou. Podpažní berle naštěstí nejsou tolik náročný na sílu v rukou. Na rozdíl od těch francouzskejch. Než samotnej trénink začne, dává si Kačka fotku ve stoje. Na její pořízení měla všehovšudy tak 4 vteřiny, než ztratila rovnováhu, zahodila telefon a chytla se opěrek.

Další fotky (a videa) vznikaj už pod dohledem proškolených profesionálek.

Na fotce vypadá sebejistě, ale to je prej jen kamufláž. Fyzio stojí hned „mimo“ záběr a je připravená zachraňovat situaci. V následujícím videu už je celkem zřejmý, jak se to teprve učí. Je vidět, že má strach berle zatížit a nevěří svojí stabilitě. Ale to se poddá. Hlavní je ani trochu nešlápnout na tu pravou nohu. To je minimálně do kontroly prvního listopadu zakázaný.