Vstávám dávno před budíkem. Nervozita. Dneska mě čeká dobročinná pekárna u Kačky v práci.
Ráno mě doma vyzvedla jedna její milá kolegyně a dovezla mě na místo konání. Už z venku jsem viděl usměvavou uvítací delegaci a uvnitř hlouček čekajících žen. Dost jsem znejistěl. 😀
Naštěstí nečekaly na mne. Čekaly na půlu, až oficiálně začne prodej dobrot v pekárně. Cateringový stolky byly narvaný k prasknutí sladkým i slaným. Bylo tam snad všechno. Dortíky, cukroví, paštiky, párečky v těstíčku, mini burgery, rolády, buchty, rakvičky, mufínky, quiche, sekaná atd. Dostal jsem to privilegium a mohl jsem si vybírat z dobrot jako první. Takže na mě všichni koukali a já nervózně kulhal u stolů a vybíral si, co si dám. Měl jsem chuť na všechno, ale nemůžu přece vypadat tak nenažraně. Nakonec jsem si vzal takovou rozumnou porcičku a šel jsem ke kasičce zaplatit za to. Prej by bylo divný, abych platil sám sobě. Trochu jsem si oddychnul, protože jsem měl v peněžence jen tisícovku a nerad bych vypadal, že tolik očekávám od každýho.
Pak mi ještě přinesli velký kafe, abych to mohl zapíjet. No a pak se do toho pustil dav.
Kačka komentuje video: Ty jo lepsi jidlo nez obvykle 😀 jsem asi oblibena 😂
Všichni byli hrozně milí. Každej se na nás samozřejmě vyptával a většinou hodně koukali na mojí nohu, protože velká většina z nich čte blogýsek a na něm ji ještě nemám. Takže velkej spojler.
Kačku každej moc pozdravuje a přejou nám samozřejmě jen to nejlepší. 🙂
Na stolech postupně ubejvaj dobroty a kasička se neuvěřitelně plní. Stojím kousek od ní, ale snažím se nekoukat, kdo tam co hází a věnuju se spíš krátkým rozhovorům. Usmívám se od ucha k uchu. Nic mě nebolí. Lidská dobrosrdečnost je tady úplně cejtit.
Místo, kde se pekárna koná, je u vstupu do areálu společnosti. Občas tam nějaký zaměstnanec projde a nezastaví se u pekárny, tak ho Kaččiny kolegyňky jemně (jako dýky v zádech) upozorní, že na něco zapomněl. A obratem má plnej tácek dobrot.
Když už se pekárně blíží zavíračka, tak jdem zlikvidovat pár rakviček. A co je taková rakvička bez šlehačky, že jo. No a když šlehačka, tak domácí. V takový tý nádobě s bombičkou. Blbý je, že to občas hodně prskne. A tak se holky dočkaly šlehačkový spršky. xDDDD
Krásná akce. Nevídaná na takovej “korporát”. 🙂 Takže děkuju všem pekařům, prodavačkám, kupujícím i společnosti jako takové, že takový krásný akce podporujou. 🙂 Bylo super vidět ty úsměvy a ještě skvělejší bude, až je uvidí i Kačka.
Ve chvilce volna kontroluju, co se stalo novýho u Kačky. Ráno na vizitě jí doktor řekl, že neví, jak to s Kladrubama dopadne, respektive neví, jakej daj termín nástupu. A pokud nedaj nějakej rozumnej, tak půjde domů nebo do LDNky. A to nechceš jít do LDNky!
A doma se s vozejkem asi nedokáže protáhnout na náš malej záchod. A na berlích jí to zatím tak dobře nejde.
Domů jsem zase odvezen a jdu dohnat resty vůči pojišťovně i blogýsku, ale nejdřív si musím zacvičit, protože mě dost chytaj záda. Asi jak už nejsou tlumený zaldiarem.
Po cvičení sedám k počítači, ať si noha zvyká sedět a píšu. A píšu. Potřeboval bych v blogýsku dohnat současnost, protože moje poznámky z historie jsou čím dál chabší.
V čas oběda koukám do ledničky a tam jsou 3 různě velký plata vajec. Všechny dovezla maminka. Je jich celkem 23. Takže k obědu bude nejspíš něco vaječnýho s vejcem na vejci. Zalovím v paměti po receptech z vajec a rozhodl jsem se pro vaječnou omeletu. K tomu tři připálený půlkrajíce žitnýho chleba z mrazáku a kečup. Lahoda! Kačka by mě hnala.
Jdu zase psát, ale moc toho nestíhám, protože musím k praktický. Jedu tam hlavně na vyžádanou prohlídku kvůli kartičce ZTP, abych mohl naštvat co nejvíc sousedů a parkovat před barákem. 😀 Ne, to nechci. Ale pár výhod to přináší. 🙂
V čekárně je narváno i teď odpoledne, ale většinou jsou pacienti za 5 minut vyřízení, tak to nebude na dlouho. V čekárně je i malá holčička, která ke mně přišla a chvilku koukala na nohu. Tak jsem ji pozdravil a ona hned:
Proč nemáš nohu?
Přišel jsem o ni…
Ty máš elektrickou, že jo?
No, mám…
Ty máš teď každou jinou…
No, to mám…
Já mám obě stejný…
No já vidím… moc hezký nohy máš…
A tady mám bolístku…
Uka… No to bude dobrý brzo…
To nemůžeš běhat, viď?
Zatím ne, ale chci se to naučit…
Proč máš elektrickou nohu?
Boural jsem…
Já jsem taky bourala…
Aha, aha…
Na kole…
Já na motorce…
Mamííííííííííí! Poď se podívat na nohůůůůůů!!!
V tom mě sestřička volá dovnitř 🙂 Maminka rudá, ale usmívá se. Ostatně jako každej, kdo to sledoval. 🙂
Vyšetření proběhlo asi jak mělo. Další kontrola bude na konci měsíce. Jít do práce mi silně nedoporučuje, nemám to uspěchat.
Doma mě čeká vysávání. Nedávno jsem zveřejnil příspěvek, kde jsem poprvé vysával bez nohy. Dneska mám stejný úkol, ale mám na to nohy dvě. 🙂
No. Nemůžu s jistotou tvrdit, že umělá noha je lepší na vysávání. Asi tím tolik nepřetěžuju zdravý koleno, ale je to taky pořádná dřina a zpocenej jsem stejně.
Večer zveřejňuju příspěvek a hoooooooodně mě pobavila jedna video-reakce.
Takže děkuju, Strašnýmu Láďovi. Přidal jsi mi pár dní života. 🙂
Večer přicházej fantomovky.
Dobrou.
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)