Noc byla hrozná. Naši v létě pořídili dost tvrdý matrace a to mi na bolavou nohu nějak nepomáhá, jsem zjistil. Asi bych se radši zanořil do něčeho měkčího. Navíc jsem tak stokrát vstával kvůli bolesti a abych se přetočil. O půl sedmý ráno to už vzdávám a když slyším zvuky zdola, že ani mamka už nespí, tak lezu z postele. Jenže. U postele byl takovej malej kobereček, aby mě nezábla nožka ráno po probuzení. Děkuju mami. 🙂 Nožka nezábla, ale berle mi po tom ujela a já se zastavil až o skříň. Od skříně pokračuju o berlích do koupelny, kde provedu očistu. Vracím se do pokoje. Vše za tmy, ať světlem neruším ostatní spáče. Sedám si na postel a naštvaně koukám na protézu. Večer, jak mě dole na gauči zabandážovaná noha bolela, tak jsem jí odmotal a sundal i liner a vše jsem tam nechal. 

Takže jdu (o berlích) po schodech dolů, zdravím se s mamkou, beru liner a hurá nahoru. Po “nasazení” protézy s padákem půjčeným od fyzio se ani náhodou nedostávám na její dno (dno protézy, ne fyzio). Chyběj mi tak 3 až 4 centimetry. S tím jsem počítal. Když totiž přes noc intenzivně nebandážuju nohu, tak ráno prostě nechodím. Hned. Noha oteče a do protézy se celá nenarve. A za čtyři dny mi maj dělat nový lůžko, protože tohle mi je “volný”. Jdu dolů po schodech se špatně nasazenou protézou a jistím se berlema, protože ty čtyři “nenasazený” centimetry na pravý noze jsou sakra nekomfortní a přímo vybízej k zakopnutí. Po zdolání poloviny schodů jsem zpozoroval mamku, jak mě ze dveří sleduje a asi čeká na první zavrávorání, aby mohla skočit mezi padajícího mě a ošklivě vyhlížející schody. Je báječná. Dost často jí hubuju, že se za mě snaží dělat věci, který by za bráchu a ségru nedělala. Taková ta přehnaná láska. Mami děkuju. :-*

K snídani si nedávám kafe, ale jen čaj. Kvůli bolesti se vyhejbám silný kávě, alkoholu a sladkostem. Tak nějak jsem vypozoroval, že dělaj bolest intenzivnější. No a mamčiny míchaný vajíčka, tentokrát obohacený slovenskou slaninou, určitě neodmítnu. To je žrádlo!