DEN 83 – Zase se nevleze, zato ta Kačky se zvedá a konec drogám popáté?

Ráno vstávám a zase mi nejde nasadit noha. Utahuju nohu obinadlem, co to jde, až z toho mám pocit, že to přeháním a přes to ještě navlékám liner, ať je to pod větším tlakem a jdu na snídani bez nasazený nohy.

Dneska opět velká vizita. Můj doktor o mně řekl přednostovi, že po ukončení pobytu tady jsem objednanej na nový lůžko k protetikům, že tohle nevyhovuje a že by mě pak vzali na exteriéry. Tak jsem trochu klidnější, že tohle není můj poslední pobyt a že budu mít ještě šanci na sobě pod dohledem pracovat.

Po vizitě se mi “podařilo” dostat se do nohy, ale zase nejsem úplně na dně. Takže daleko častěji škobrtám. I na rovině, sakra! Fyzio to vidí a tak navrhuje, že dáme noze odpočinout a jdeme rovnat záda. Jsem pro a děkuju jí.

Kačka si “užívá” péči o jizvy. Z vlastní zkušenosti vím, že mačkání jizvy není žádná chuťovka. A chudák Kačka jich má tolik.

Po zádech jdu k ergoterapeutce. Mám za úkol ukázat jí, jak bych sundal věci z poliček různých výšek a pak mi ona ukazuje, jak bych je měl sundávat správně. Je to hezký, ale přijde mi to moc komplikovaný. Takže jí děkuju a rovnou přiznávám, že její způsob pravděpodobně nikdy nepoužiju.

A dostal jsem od ní katalog, kde si můžu vybrat hůlku. A zaplatit. Protože to nehradí pojišťovna. Posílám fotky hůlek do chatu a jako bych tušil, co se bude dít. Prej pokud nebudu mít kouzelnou hůlku nebo hůlku, co má dole 4 nohy pro lepší stabilitu, uvnitř skrytou čepel a nahoře vyřezanýho draka, tak nebrat.

Kačka pokořila další zásadní milník. Dokázala dostatečně zatnout svaly v pravý noze a zvedla ji!

Sice to nedokáže z roviny, musí mít tu nohu vypodloženou, ale je to pokrok. Svaly a nervy fungují, jak mají, takže dalším, pravděpodobně dost bolestivým a namáhavým tréninkem to bude jen zlepšovat.

Ležím v posteli po cvičení a přichází polední lékárna (sestřička s vozíkem plným drog). Vždy se ptaj, zda chceme něco na bolest a já už automaticky říkám, že jo. Ale tentokrát se do mě sestřička trochu obula, že je furt žeru, jestli je třeba nechci vypustit. Tak ve mně nejdřív hrklo, jakože proč? To budou daleko větší bolesti, ne? Navíc jsem to už párkrát v minulosti na krátkou dobu zkusil, to jsem zobal k zaldiaru ještě tramal. A výsledek byl, že mě to bolelo víc. Ale pak si říkám, že když na fantomovky žádná medikace nefunguje, tak proč to nezkusit pořádně vysadit? Tak říkám, že je teda nechci. A nevzal jsem si je.

Odpoledne Kačka svůj dnešní výkon ještě opakuje a dokonce se u toho natočila. Pro vaše a naše potěšení. 🙂

Přicházej návštěvy. Nejdřív rodiče, pak ségra s Vojtou a nakonec ještě hejno čarodějnic.

Těžko říct, kdo je tady pacient, co? Když jsme popíjeli kafe na lavičkách na chodbě, tak jsem vstal, abych se trochu protáhl. A když už na mne všechny koukaly, tak jsem si pro pobavení otevřel propustnej ventilek, kterej drží na dně protézy vakuum. A Péťa se mě s ledovým klidem zeptala, jestli jdu čůrat.

Polichotilo mi to, ale Marťa ji hned uklidnila, že to bych ho musel mít jak slon. Což teda očividně nemám.

Návštěvy jsou super, ale po třech návštěvách za odpoledne jsme oba úplně vyřízení. Takže se spolu loučíme a jdeme odpočívat do postelí.

Večerní dávku proti bolesti jsem si taky nevzal. Chci v tom odvykání pokračovat. Jen gabanox, vitamíny, citalec na dobrou náladu a lexaurin večer na spaní. Jsem zvědavej, co to udělá. Kromě lehký bolesti je to v pohodě. 

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn