DEN 79 a 80 – Víkend, tak ležíme i stojíme

DEN 79

7:07 – Kačka je na snídani. Jmenovka hlasitýho souseda je fuč. Po večeři si ji asi odnesl k jinému stolu.

Sobotní službu dneska drží moje fyzio a prej si Kačku vzala trochu do parády. Takže během dopoledne má na programu motodlahu a chodítko pod dohledem. Pak už je to na ní, co bude dělat. A dělá. Pilná včelka.

Taky prej občas podvádí a chodí na WC sama. Kdyby tam měla nějakou spolubydlící, tak mě to nechá klidným, ale ona tam nemá žádnou pomoc. Obě sousedky jsou totiž na víkend pryč. Ale vyčítat jí to nebudu. Udělal bych to stejně. Jsme tvrdohlaví.

Odpoledne už dozor má. Navštěvuje ji naše kámoška a bere ji ven, protože je nádherně!

Na fotce si připadá, že jí nic není. Jen že jí ztloustlo stehno. Kéž by to byla pravda.

V pokoji ale zjišťuje, že už jí „jde“ ležet na boku. Není to sice milník, jak záchod, ale po tý době na zádech je to rozhodně parádní pocit. Zkuste si to. 79 dní se nepřevalit na bok.

Každopádně dostat se na ten bok není vůbec sranda. Jde to s cizí pomocí, že jí nadzvednou pravou nohu a nebo si mezi nohy musí strčit polštář nebo balónek. A je to náročný. Palec nahoru.

A z chodby prej něco slyší. On totiž ten klučina, kterej si se mnou tehdy vyměnil postel a dobrovolně šel do pokoje k hlučnýmu sousedovi, je muzikálně nadanej. Nebo takhle. Rapuje. Zkouší rapovat? Tak Kačka informuje, že zrovna pilně trénuje svůj flow. Slova sem nebudem psát. To se nehodí.

Já za dnešek neudělal nic kromě toho, že jsem se nechal ostříhat. Prej už to chtělo.

DEN 80

Ráno vstanu, brácha ještě chrní, tak jdu dělat kafe. Bez nohy. Ještě jsem si ji nenasadil, protože jsem šel spát bez bandáže a bez lineru. Tím pádem mi noha přes noc otekla a za boha by se do lůžka nenarvala. Respektive ten kousek, co bych tam nacpal, by nestačil a jen by to bolelo. Takže mám uvařený kafe a říkám si, že to zkusím.

Tramtadadááááá. První, po jedný noze odskákaný kafe. Jen asi tři kapky za mnou. To je stabilizace level slepice. A slibuju, že tohle je poslední kávovej příspěvek.

Kačka si musela s chodítkem skočit zavřít dveře od pokoje, protože nechtěla poslouchat rap a muzikantovu komunikaci s hlučným sousedem. Prej na sebe přes tu hudbu, do který před chvilkou rapoval, řvou.

Mamka nás zve na oběd a pak hned pojedeme za Kačkou. Ještě mám ale čas, tak se dívám na zdravotnickou dokumentaci, kterou jsem si vyžádal. A co hlavně. Je tam DVD se snímkama mejch zranění. No takhle. Snímkovalo se jenom to, co mělo smysl snímkovat. Takže snímky končej někde v oblasti holeně pravý nohy. Spodek tam není.

Na týhle fotce je vidět průřez stehny. Ne, nejsou to dva stejky s kostí. Alespoň ne legálně jedlý. Tam, kde jsou ty dva bílý fleky (kosti), je moje pravá noha. Stehenní kost se zlomila, kosti se od sebe dost odklonily a pak se asi stehno smrsklo (otokem?), tím pádem se ta kost v jednom místě překrejvá, a tak je na snímku dvakrát. Nevím, jestli to vysvětluju správně. Já to chápu, to je hlavní.

Druhá fotka ukazuje už jen pravou nohu a stehenní kost jak si hezky tancuje kankán, ale spodek jí moc neposlouchá. Předpokládám, že v tom místě zlomu pak provedli tu druhou amputaci.

Zatímco my s bráchou máme výbornej oběd u mamky, u Kačky se podávaj “výborný” špagety. Kvalitně posilněná obědem jde trénovat stabilitu.

Má ze sebe velkou radost, že tohle dokáže, protože ta pravá noha neumí nic a levá je taky ještě hodně nemotorná. Krásnejch pár vteřin stání. Bolavejch a vydřenejch vteřin.

Hned potom ke Kačce přijíždíme i my a s sebou přivážíme novou várku koláčků. Venku je nádherně, tak jdeme strávit nějaký společný čas na lavičku.

Takovejch víkendů už moc nebude.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn