DEN 75 a 76 – Všechno pálí a sejdeme se na rehábce

DEN 75

Kačka si dopoledne nechala namazat záda, protože ji bolej. Mastičkou, který říkám koňská hlava. Doufám, že z koně není, ale pálí to dost. A tahle varianta má na obalu kromě koňský hlavy ještě dvě chilli papričky. Takže je echt pálivá a užije si jí nejen ten, kdo je mazanej, ale i ten, kdo maže. A jak měla Kačka namazaný záda, tak si na ně po nějaký době šáhla. Asi se potřebovala poškrábat. Jenže pak si ukousla nalomenej nehet. Teď ji pálí celá pusa.

Jako jo. Je mi jí líto. Ale né moc. Většinou ji tím totiž mažu já. Vždycky obětuju jednu ruku a po namazání se snažím na veškeré obsluhování vlastního těla používat tu druhou. A ne, nejde to z ruky umejt… ono se to totiž během roztírání vsákne do kůže. Jenže POKAŽDÝ jdu čůrat a samozřejmě ho držím pálivou rukou. Nebo si tou rukou nevědomky poškrábu nebo promnu obličej (oči jsou nejlepší). Pak to začne svědit a než si uvědomím, proč to svědí, škrábu si to znovu a jen to zhoršuju.

A ano, zkoušel jsem to mazat i přes igelitovej pytlík. Ale ta mastička si vždycky najde cestu.

DEN 76

Dneska se Kačka přesouvá ke mně na rehabilitační kliniku. Doneslo se mi, že se tady dokonce pokoušeli vymyslet pro nás společnej pokoj, ale je to tu přeplněný a nemůžou si dovolit udělat z třílůžáku jen dvojlůžko. I tak hezký gesto.

Než se tam s ní rozloučej, tak ji nejdřív vezmou na rentgen páteře, protože ji trápí bolesti zad. A prvního listopadu pak kontrola nohy rentgenem. To by měl bejt přelom mezi pobytem tady v Hradci a Kladrubama. A do tý doby se na nohu nesmí postavit.

O půl desátý už leží v sanitce. Blbejch deset minut jízdy, ale prej to bylo hodně nepříjemný. Nedostala na výběr, zda chce ležet nebo sedět a rovnou ji položili do dost nepohodlný polohy. A cítila každou nerovnost.

Sestřičky prej hodně překvapilo, jak čilá a šikovná holka k nim přijela. Čekaly nějakou rozlámanou trosku. Aby ne, když jsou díky blogýsku o měsíc pozadu.

Hned jak mi skončí jeden blok cvičení a já se dočtu, že už se přepravuje, tak ji jdu hledat. A nacházím. :-*

Má pokoj ob jeden vedle toho mého. Mezi náma je jen pokoj hlučnýho souseda. Chvilku spolu trávíme v její nový posteli a užíváme si jeden druhého. Konečně spolu. To ale netrvá dlouho, já jdu cvičit a Kačka šla s doktorem řešit navazující pobyt. Je super, že se o tom baví už teď.

Po jednom kilometru do kopce se vracím za Kačkou. Dostala vozejk a chodítko, ale nesmí to používat bez dozoru. I když všem vysvětlovala, že v nemocnici už chodila sama na wc, tak tady nesmí. Pokaždý si musí zavolat doprovod. Předváděla jim i jízdu na vozejku a tím je asi moc nepřesvědčila, jak to zvládá sama. Zatím ještě neodhalila tu složitou mechaniku ovládání vozíku. Ale moc ji to netrápí. Je ráda, že tu bude mít možnost sprchovat se každý den. A doporučili jí, ať znovu nasadí prášky na bolest, protože rehabilitace bolí.

Odpoledne nás navštěvují naši. Pro ně a vůbec pro všechny, co nás pravidelně navštěvují, to bude teď obrovská úleva. Naši totiž jeli vždy nejdřív ke mně a pak za Kačkou. A to už je nějakej vynaloženej čas a energie. Abych jim trochu energie pošetřil, tak Kačku tlačím na večeři já.

Navečer se sprchuje a nechává si zabandážovat nohy. Prej kromě toho, že to je prevence proti trombóze a zakrejvá to jizvy, tak si nemusí holit nohy.

Sousedky má prej fajn. Nejsou naštěstí na seriály typu Ordinace a tak večer koukaly na pořad o Thajsku. Kačka jim k tomu dávala komentáře, kde všude tam byla, a prej se jim to moc líbilo. Můj jedinej komentář, kterej sem kolegům k televiznímu pořadu doposud dal, byl “Ty vole zase Goťák”.

22:00 – Dostala tu nějaký jiný prášky na spaní, nefungujou a jako obvykle paní na vedlejší posteli slušně chrápe.

Já si užívám večer plnej fantomovek. Ostatně jako každou noc. Kéž by šlo v jednom kuse cvičit. Jenže v jistý chvíli už tělo v tý protéze bejt prostě nechce a noha musí ven. A pak udeřej.

Dobrou. Zítra Kačce začíná rehabilitační program.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn