DEN 71 a 72 – Bazén vs. blázen a stojí u stolečku…

DEN 71

Ou jeee! Já jsem tak rád, že jsem na jiným pokoji! Je to úplně něco jinýho. Do žil se mi vrátila radost z rehabilitování. Teda nebejt toho velkýho chodidla. A taky nemám moc spěchat na chůzi bez berle, abych si nekazil “stereotyp” chůze. Všechno má svůj čas a noha musí ještě posílit, aby tu chůzi bez berle správně ukočírovala.

Ráno voláme protetikovi. Velikost chodidla podle něj nehraje tak zásadní roli. I tak ji ale budu chtít vyměnit, protože kvůli tomu se nedá normálně dostat do boty velikost 46 a fakticky nemám chuť hledat v krámech boty o velikosti 47.

I u Kačky se teď řeší nohy. Fyzio jí je měří, ale ne chodila nýbrž od kyčle na zem. Jestli jsou ty nohy přibližně stejný, protože ta pravá vypadá kratší. O dost. Před operací se totiž nedalo odhadnout, jak to nakonec délkově vyjde a rozdíl mezi levou a pravou mohl bejt klidně 5 centimetrů. Nakonec to je prej maximálně půl centimetru. Tak to to byla skoro hodinářská práce, ta operace!

Jdu do bazénu a tentokrát s sebou beru kameru. Když se dozvídám, že hlasitej soused (jo! Mám s ním bazénový bloky) dnes bazén vynechává, tak skoro jásám radostí. Sice se skoro pořád někde potkáváme, ale oba se dokonale ignorujem. V bazénu to ale bejvá dost tělo na tělo. Dnes teda budeme jen dva, ale jsou dny, kdy tu cvičíme čtyři a to už se trochu mačkáme. Takže tady je video z cvičení. Většina cviků se provádí na špičkách a na konci je volná zábava.

A teď bych tě, milý deníčku, rád seznámil s mojí největší bazénovou kámoškou, podvodní tryskou. Je to pěkně zrádná mrcha, která dokáže bez problémů svléknout trenky a nechat zmodrat královský klenoty. Ale když se dobře použije, tak božsky masíruje. Měl bych ji pozvat na večeři za to, co jsme spolu všechno prožili.

Po koupání v tý dvaatřiceti stupňový vodě je nejlepší si jít lehnout a spát, jenže na to tady není čas. Běžíme na oběd. Na dnešním menu byla tarhoňa. Do poslední chvíle jsem nezjišťoval, co to je, a nechával jsem se překvapit. Tipl bych, že to bude nějaká ryba. Je to těstovina! Velikosti rejže nebo čočky. A bylo to kvalitně rozvařený, takže pro mě ideál a pro Kačku utrpení.

Odpoledne jdu na kontrolu jizvy. Fešanda je krásně zhojená. Už ji nebudu dál schovávat pod tlačítko. Pokud někdo deníček dočetl až sem, tak tohle musí zkousnout.

Tohle je pacholeg. Očička mu jdou šejdrem a má problémy s chlupama v obličeji. Ale jinak je to milej kluk.

Každej den sice jizvu mažu a masíruju, ale rozhodně nejsem tak svědomitej jako Kačka. Z čeho mám ale opravdu radost, je chození na WC s nohou navíc. Sice pořád kloužu po prkýnku, ale už mi na zem nespadne spodní prádlo.

Teda většinou nespadne. No padá mi pořád dost často. Neumím tu nohu ještě správně natočit tak, aby zajistila pnutí prádla. A teď navíc když mi prádlo spadne, tak se při jeho zvedání většinou zasekne pod kolenem, protože tam má takový divný zasekávací hrany. Mám pořád hodně co pilovat v toaletní sféře. Je fajn, že i takovýhle věci nejsou nuda. Těším se, až budu nutně potřebovat na velkou na nějakým fesťáku, kde jsou ty superčistý tojtojky. Podle mě je tam už zes*aný přivezou, protože není možný, aby pět minut po otevření vstupu byly všechny ve stavu, v jakým je asi většina zná.

Na víkend mám přiklepnutou propustku. To znamená, že v pátek v 15:30 (a ani o minutu dřív) můžu odejít a v neděli se do 19 hodin musím vrátit. Kdybych to nestíhal, tak volat. Jinak si ani neopovažuju domejšlet, jaká pátrací akce by se spustila. Ale! O víkendu je Překážkáč. Nepoběžím ho, ale můj tým (J)elita jo. Budou za mě mít nějakýho náhradníka, ale rozhodně tam pojedu fandit. Bráchu tenhle víkend doma nemám. Na něco se vymlouval, ale naštěstí jsem sehnal odvoz a nebudu tam fandit sám. 🙂

DEN 72

Sobotu začala Kačka opět hyperaktivně. Ležela na břiše, kam se převrátit je docela boj. Pak nasedla do vozejku a dojela prej až k výtahům. Kdyby ji nebolela záda, tak by prej snad byla i šťastná. Dokonce se už staví i bez chodítka.

Takže co nevidět bude moct přelejzat z postele rovnou do vozejku. Tipuju, že to jejím zběsilým tempem bude dneska někdy k večeru. To moje jediná dnešní aktivita byla jet ji navštívit.

Posílám do rodinnýho chatu vzkaz od čtenáře, kterej by rád víc screenů od ségry a bráchy. Tak jim to přeposílám, ať maj ty moje trubky radost.