DEN 70 – Sedm dní čili tejden a není levá jako pravá

Kačka už má definitivní termín přesunu na rehabilitační kliniku. Devátýho. To je přesně za týden. A prvního bude mít kontrolu na chíře, kde jí buď povolej zatěžování pravý nohy nebo ne. Do tý doby bude šlapat pouze levačka. Nicméně i když všichni víme, že Kačka to má na dlouho, tak v hradecký rehabilitační klinice může zůstat maximálně tři týdny. Pak musíme nutně sehnat místo v Kladrubech. To nebude nic jednoduchýho. Je tam prej běžná čekačka i hodně přes měsíc. Jsem z toho úplně celej nervózní. Co když mi po třech týdnech na rehabilitacích skončí doma nerozhejbaná, protože pro ni nenajdem další ubytko? :/

Na druhou stranu to je až za měsíc. A když si uvědomím, jakej pokrok Kačka udělala od poslední operace! A to nerehabilituje zdaleka tak intenzivně, jak bude na klinice, tak třeba odejde docela funkční s berlema bez větší pomoci.

Já o vozejk žádal asi tak třetí den po finální amputaci. V deníku to byl den 16. Doteď ho nemám přiklepnutej pojišťovnou, takže berle budou asi stejně jediná možnost. Ty třeba do měsíce nafasuje.

Píše, že dohopsala o metr dál než včera s chodítkem. Zase bez fotky. Začíná mě unavovat kreslit ty obrázky. Ale pro úplnost našeho příběhu se musí hodně obětovat. Například končetinu nebo dokonce mít mastný vlasy a odrostlý nehty. Uuuuufff

Pak jí prej sestřička hýbala s nohou tak vysoko, že když za ní přišla fyzio, smála se, že nacvičujou kankán. Zbytek dopoledne trávila tréninkem jemný motoriky prstů. Mamka jí dala pekelnej stroj s názvem dutinkovač. Nahoře se kouzlí s provázkem a dole vylejzá had.

Člověk jí dá šálu a ona mu plete hada? Naznačuje tím něco? Začíná to bejt pěkně dlouhej had. To myslí vážně?

Jo a psala jí jedna bejvalá spolubydlící, co s ní byla chvilku na pokoji, že prej potřebovala od táty s něčím doma pomoct. Tak na něj několikrát volala, než to vzdala a dobelhala se k němu. On zvedl oči od telefonu a řekl “počkej, musím dočíst 34. den” xDDDD

Posílá fotku hotovýho „produktu“. Tsss pro mě hada a pro ségru se chystá vypálit kořalky.

Na dnešním chození jsme s fyzio hodně řešili, jestli mám vůbec správnou délku protézy. Často totiž zakopávám. A ani ona nevidí důvod, jako že bych něco dělal špatně během chůze. Ze srandy jí říkám, že jsem včera zjistil, že mám to umělý chodidlo větší minimálně o jedno číslo. A že když si tak vzpomínám, tak se mě vlastně nikdy nikdo na velikost nohy neptal. A jediný, co jsem ten den měl sebou, byla jedna běhací bota, která se běžně bere o číslo větší. Takže mi asi dali čtyřicet sedmičku. Nakonec nad tím máváme rukou. Po chození selfie a hurá do sprchy.

Po sprše mi to nedá a koukám na nohy. Porovnávám a měřím. Posílám fotky nejdřív do rodinnýho chatu.

A pak teda posílám fotky i fyzio, co si o tom myslí. Prej se zeptáme protetika. Sama si totiž nedokáže vysvětlit to škobrtání.

Kačka opět procvičuje tu nejjemnější motoriku prstů. Tentokrát navléká korále. Bohužel jí spadl korálek s písmenkem V, takže výsledek stál za hovno. Nebo?

Aby si zlepšila náladu z nezdaru v korálkování, rozběhla se na chodítku do světa. Nebo prozatím jen do chodby. Ale tímhle tempem si dojde za týden k vrátnici pro kebab.