DEN 7 – nudex

Dneska mě nic nečeká… kromě klasických rituálů s mísou, umýváním (tentokrát si svého kapitána myju sám xD), snídaně, pojízdné výdejny drog, a tak dále…

V jednom z časopisů čtu horoskop… snad poprvé v životě sedí…

To přeci nemá chybu nebo jo? stalo se to v pátek.. tak se nám prodloužený víkend s miláčkem prodloužil na několik měsíců… a opiátovou část si užívám 😀 a rozhodně se cítím vyřazen z provozu… 😀

Radost ale netrvá dlouho.. půlnoční dipidolor (opiát) vyprchává (začínám si všímat čim dál menšího účinku) nebo ta noha víc bolí? je něco špatně? při přebalování doktoři nic neříkali…

Přichází fyzioterapeut (už nemám tu sympaťandu, ale tenhle je taky v pohodě) a veze sebou vozejk! ty vole vozejk! pecka! pár dní po amputaci a já začnu drandit po nemocnici! Oznamuje mi ale, že nejdřív musím předvést že dokážu sedět… tak mi přinesl molitanové kostky a posadil mě v posteli… bolí to po třech vteřinách, ale touha se někam posunout je větší… 

Sedím dvě hodiny, během kterých jsem dokonce zapnul notebook aby mi oznámil, že je třeba nainstalovat aktualizace… ty se instalovaly cca 4 hodiny.. díky mrkvosofte!

Dozvídám se, že dnes bude k obědu obalovaný květák… pecka..ten miluju! nejlepší jsou ty drobný růžičky.. hodně strouhanky, křupou..mňam… hmmmm a dostal jsem brambory a obalenej fotbalovej míč… a bez tatarky :/

Dostal jsem opiát. Udělalo se mi špatně a květáku jsem se nakonec ani nedotkl. Vypil jsem česnečku.

Lehám si, jsem vyčerpanej. Potřebuji spánek.

Přichází fyzioterapeut. OK.. jsem kaput a bolí to… ale VOZEJK TY VOLE! to musím zkusit. Využíváme toho, že jeden kolega je i s postelí na vyšetření a je tam tedy dost místa k manévrování a nástupu. Noha najednou váží 300 kilo a šoupání po posteli bolí.. nepřehnal jsem to dnes se sezením? mám mu to říct? statečně držím hubu a jdu přes bolest. Snad toho nebudu později litovat. Opiát naskakuje! Vozejk je hned vedle postele.. i tak top ale znamená, že musím manévrovat po jedné noze, která mě už hodně dlouho nenosila..natož sama.. sedám si na kraj postele a pokládám zdravou nohu na zem a kosmetickej nedostatek (pravou nohu) nechávám plandat přes okraj… rozdýchávám to a zvažuju každý „krok“…postavit, otočit, sednout, a bude to zahrnovat dost funění, nadávání a sténání ale jinak ízy, ne? 

Tak jsem se postavil. Krev z hlavy okamžitě zmizela do končetiny, která se ozvala pěknou bolestí, hlava na to zareagovala podle plánu motáním. Držím se kraje postele.. ještě že pracky fungujou dobře. Rotuju se o postel a vozejk je daleko… musím poposkočit…v tom si všímám, že moje cévka není tak dlouhá a pytel do kterého vede je přichycen k posteli – ty vole! to by bolelo! na poslední chvíli odháknu pytel a skáču… k mému údivu skok vyšel a ani to nebolelo.. víš jak..středně velkej skok odpružíš… sedám do vozejku a pahejl okamžitě podpíráme speciální podpěrou a polštářkem…pytel od cévky připínám na bok vozejku a kontroluju, zda se nepřimotá do kola… protože.. to nechceš 😀

Celá akce proběhla s oblečeným (nezavázaným) andělíčkem.. to je takovej ten nemocniční obleček, kterej se zapíná vzadu jako svěrací kazajka 😀 takže vám je permanentně něco vidět, když vstanete z postele.. a mně bylo vidět vše.. a bylo mi to jedno.. během pobytu v nemocnici jsem přijal nahotu jako další formu bytí. Moje nádobíčko tu už viděl každej… a zadek mi utíral každej druhej…zajímavá to zkušenost.. kam mě to posunulo… 🙂

Jak tak sedím holou prdelí na ledabyle zabržděném vozíku, začíná to tlačit… nechávám si přinést polštář na hemeroidy, najednou se mi sedí parádně.. můžeme se projet. Zjišťuji že vozejk zabržděn nebyl vůbec.. on totiž skoro nejede.. :/ setrvačnost je pro něj sprosté slovo. takže jen vycouvat ven z pokoje je makačka.. díky natažené noze dopředu se v něm totiž nedá otočit…

Ve dveřích mě ještě zastavuje sestra, že mi musí přelepit krční centrál (to je otravná věc permanentně zapíchnutá do krku. Díky tomu, že se hodně potím, se mi to každý den odlepuje. Takže použila 10 náplastí a sešívačku.. ve výsledku mi ten vývod nasměrovala někam k uchu a při každým pohybu teď cinkám jak kráva se zvonečkem… 

Tohle mě nerozhodí… jedu! na chodbě to rozfrčím, co mi zabržděnej vozejk dovoluje.. cítím vítr ve vlasech a…na koulích… 😀 terapeut mi přihazuje deku do klína, ať nepohoršuju ostatní 🙂

Ptá se kam pojedem.. bez rozmyšlení říkám, že za ženou! vjedu do pokoje a vidím, že má návštěvu, je u ní její sestra Pája, moje sestra Lenka a její přítel Vojta. Všichni koukaj a nejvíc Kačka… je zase pod opiáty, ale vnímá mě. Vidět ji celou zavázanou je hrozný. Cítím se hrozně, že „chvilku“ po nehodě začínám být pohyblivý a ona má ruku i nohu zabalenou a nemůže se prakticky pohnout a změnit polohu. Ale nasazuji masku a usmívám se na ni. Hladím ji nohu a povídáme si všichni. Přichází doktor a potřebuje projít dozadu do pokoje.. Jelikož jsem zkušený jezdec tak vozejkem připarkuji blíž k posteli aby lehce prošel… zavadil sjem nějakou páčkou o postel a DOPRDELE! lekl jsem se šíleně…podpěra pod nohou povolila a šla k zemi.. a pahel za ní… což mě trochu zvedlo z vozejku… sleduju Lenku jak je zelená a začínám se smát své blbosti, upřímně… nebolí to xD Vojta s Pájou začnou zběsile koukat, kde se co zvedá a jak se to zafixuje a během chvíle to skutečně dokážou 😀 Lenka je pořád zelená xD po chvíli se ozve noha.. čerstvá krev v ní nedělá dobrotu a je potřeba si lehnout… loučím se… dozvídám se že o včerejším setkání Kačka neví 😀 a že neví vlastně o většině návštěv…ach jo.. začínající smažky to maj těžký 🙂

Ležím v posteli… očekávám další „speciální“ návštěvu… Kluky.. z klubu seriózních turistů… jsme banda idiotů, co se na ničem nedokážeme dohodnout, ale neustále plánujeme společné akce, kterých vychází čím dál míň 😀 ale když vyjdou…tak jsou epický! A žijeme z nich zbytek roku… 🙂

Poprosil jsem je o sušený maso…Dostal jsem sušenýho masa tak na 3 zimy, pro 2 lidi… Kuba se prej hodně divil kolik na kase platil, prostě jen hrnul Jerky pytlíky do košíku :DDD. Dostal jsem taky časopis Barbie s již zmíněným poníkem a hřebenem na česání… Ještě jsem nerozdělal ani obal časopisu a ty blonďatý vlasy z hřívy mám úplně všude…úplně! všude! 

Přicházej i kamarádky… Dostal jsem třetí deodorant.. asi mi chtěj něco naznačit… Přijely vlakem a tak jim nabízím, že domů můžou jet s klukama… slušně poděkovaly a už jsem je ten den neviděl… asi rychle utíkaly na vlak…

Kluci odcházej s nepořízenou a já si užívám bolest břišních svalů ze smíchu.

Noc je jako obvykle nahovno. Jakmile se setmí okamžitě se začnu studeně potit a postel je během chvilky ledově mokrá. Takže zvoním na sestru a převlékáme po tmě postel… to se za noc opakuje tak 3x… těším se na světlo… teď zpětně bych řekl, že to byl absťák… snižoval jsem dávky opiátů… a nebo trauma z nehody.. kdo ví.. těším se na svítání… bude dneska termix?

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn