DEN 7 – nudex

Dneska mě nic moc nečeká. Kromě pár klasických rituálů s mísou, umýváním (tentokrát si svého kapitána myju sám), snídaně, pojízdný výdejny drog, a tak dále.

V jednom z časopisů čtu horoskop, kterej snad poprvé v životě sedí.

To přece nemá chybu, nebo jo? Stalo se to v pátek, tak se nám prodloužený víkend s Kačkou prodloužil na několik měsíců. Opiátovou část si užívám 😀 a rozhodně se cítím být vyřazen z provozu. 😀

Radost ale netrvá dlouho. Půlnoční dipidolor (opiát) vyprchává a ranní jsem ještě nedostal. Začínám si všímat čím dál menšího účinku. Nebo ta noha víc bolí? Je něco špatně? Při převazování doktoři nic neříkali.

Přichází fyzioterapeut. Už nemám tu hezkou sympaťandu, ale tenhle je taky v pohodě. Veze sebou vozejk! Ty vole vozejk! Pecka! Pár dní po amputaci a já začnu drandit po nemocnici! Oznamuje mi ale, že nejdřív musím předvést, že dokážu sedět. Tak mi přinesl velký molitanový bloky na podložení zad a nohy a posadil mě v posteli. Bolí to už po pár vteřinách, ale touha se někam posunout je větší.

Sedím nakonec dvě hodiny v kuse. Dokonce jsem zapnul notebook, aby mi oznámil, že je třeba nainstalovat aktualizace, který se instalovaly skoro 4 hodiny. Díky mrkvosofte!

Dozvídám se, že dnes bude k obědu obalovaný květák. Pecka, ten miluju! Nejlepší jsou ty drobný růžičky, hodně strouhanky, křupou. Mňam. 

Hmmmm. Dostal jsem brambory a obalenej fotbalovej míč. A bez tatarky. :/

Dostal jsem opiát. Udělalo se mi špatně a květáku jsem se nakonec ani nedotkl. Vypil jsem česnečku.

Lehám si. Jsem vyčerpanej. Potřebuju spánek.

Přichází fyzioterapeut. OK, jsem kaput a bolí to, ale VOZEJK TY VOLE! To musím zkusit. Využíváme toho, že jeden kolega je i s postelí na vyšetření, a tím pádem tu je dost místa k manévrování a nástupu. Noha najednou váží 300 kilo a šoupání po posteli bolí. Nepřehnal jsem to dnes s tím sezením? Mám mu to říct? Statečně držím hubu a jdu trochu přes bolest. Snad toho nebudu později litovat. Opiát naskakuje! Vozejk je hned vedle postele. I tak to ale znamená, že musím manévrovat po jedný noze, která mě už hodně dlouho nenosila. Natož sama. 

Sedám si na kraj postele, pokládám zdravou nohu na zem a kosmetickej nedostatek (pravou nohu) nechávám plandat přes okraj. Rozdýchávám to a předem zvažuju každý „krok“. Postavit, otočit, sednout. Bude to zahrnovat dost funění, sténání a nadávání, ale jinak ízy, ne?

Tak jsem se postavil. Krev z hlavy okamžitě zmizela do končetiny, která se ozvala pěknou bolestí. Hlava na to zareagovala podle plánu, motáním. Držím se kraje postele. Ještěže pracky fungujou dobře. Rotuju se o postel a vozejk je daleko. Musím minimálně jednou poposkočit. V tom si všímám, že moje cévka není tak dlouhá a pytel, do kterýho vede je přichycen k posteli. Ty vole! To by bolelo! Na poslední chvíli odháknu pytel z postele a skáču. K mému údivu skok vyšel a ani to nebolelo. Víš jak, středně velkej skok odpružíš. Sedám do vozejku a pahejl okamžitě opíráme o speciální podpěru s polštářkem. Pytel od cévky připínám na bok vozejku a kontroluju, zda se nepřimotá do kola,  protože to nechceš. 😀

Celá akce proběhla s oblečeným, ale nezavázaným, andělíčkem. Andělíček je takovej ten nemocniční obleček, kterej se zapíná vzadu jako svěrací kazajka 😀. Takže vám je permanentně něco vidět, když vstanete z postele. A mně bylo vidět vše. A bylo mi to jedno. Během pobytu v nemocnici jsem přijal nahotu jako další formu bytí. Moje nádobíčko tu už viděl každej a zadek mi utíral každej druhej. Zajímavá to zkušenost. Kam mě to psychicky posunulo? 🙂

Jak tak sedím holou prdelí na ledabyle zabržděným vozíku, začíná to do něj tlačit. Nechávám si přinést polštář na hemoroidy a najednou se mi sedí parádně. Můžeme se projet. Zjišťuju, že vozejk vůbec nebyl zabržděnej. On totiž skoro nejede. :/ Setrvačnost je pro něj sprostý slovo. Takže jen vycouvat ven z pokoje je makačka. Díky natažený noze dopředu se v něm totiž nemůžu otočit.

Ve dveřích mě ještě zastavuje sestra, že mi musí přelepit krční centrál. To je otravná věc permanentně zapíchnutá do krku. Na druhou stranu mě díky tomu nemusej pokaždý píchat injekce do žíl. Jenže díky tomu, že se hodně potím, se mi to každej druhej den odlepuje. Tentokrát použila asi 10 náplastí a sešívačku. Ve výsledku mi ten vývod nasměrovala někam k uchu a tak při každym pohybu cinkám jak kráva se zvonečkem.

Tohle mě nerozhodí. Jdu jet! Na chodbě to rozfrčím, co mi tenhle blbě jezdící vozejk dovoluje. Cítím vítr ve vlasech a na koulích. 😀 Terapeut mi přihazuje deku do klína, ať nepohoršuju ostatní. 🙂

Ptá se mě kam pojedem. Bez rozmyšlení říkám, že za ženou! Vjedu do pokoje a vidím, že má návštěvu. Je u ní její ségra Pája, moje ségra Lenka a její přítel Vojta. Všichni koukaj jak puci. A nejvíc Kačka. Je pod silnými opiáty, ale vnímá mě. Vidět ji celou zavázanou je dost silný. Cítím se hrozně, že „chvilku“ po nehodě začínám bejt pohyblivej a ona má ruku i nohu kompletně zavázanou, nemůže se prakticky pohnout a změnit polohu díky obřímu lešení v noze. Nasazuju si “masku” a usmívám se na ni. Hladím ji nohu a všichni si povídáme. 

Přichází doktor a potřebuje projít dozadu do pokoje. Jelikož jsem zkušený jezdec, tak vozejkem připarkuju blíž k posteli, aby lehce prošel.  Jenže jsem zavadil nějakou páčkou o postel a DO PRDELE! Lekl jsem se šíleně. Podpěra pod nohou povolila a šla k zemi. A noha samozřejmě za ní, což mě trochu nadzvedlo z vozejku. Sleduju Lenku, jak je najednou zelená a začínám se smát svý blbosti. Upřímně, nebolí to. xD Vojta s Pájou začnou zběsile koukat, kde se co zvedá a jak se to zafixuje. Během chvíle to skutečně dokážou, ale ségra je pořád zelená. xD

Po chvíli od incidentu se ozve noha. Čerstvá krev v ní nedělá dobrotu a je potřeba si lehnout, loučím se. Dozvídám se, že o včerejším setkání Kačka neví, a že neví vlastně o většině návštěv. Ach jo, začínající smažky to maj těžký.

Ležím v posteli… očekávám další „speciální“ návštěvu… Kluky.. z klubu seriózních turistů… jsme banda idiotů, co se na ničem nedokážeme dohodnout, ale neustále plánujeme společné akce, kterých vychází čím dál míň 😀 ale když vyjdou…tak jsou epický! A žijeme z nich zbytek roku… 🙂

Poprosil jsem je o sušený maso…Dostal jsem sušenýho masa tak na 3 zimy, pro 2 lidi… Kuba se prej hodně divil kolik na kase platil, prostě jen hrnul Jerky pytlíky do košíku :DDD. Dostal jsem taky časopis Barbie s již zmíněným poníkem a hřebenem na česání… Ještě jsem nerozdělal ani obal časopisu a ty blonďatý vlasy z hřívy mám úplně všude…úplně! všude! 

Přicházej i kamarádky. Dostal jsem třetí deodorant. Asi mi tím chtěj něco naznačit. Přijely chuděrky vlakem, tak jim nabízím, že domů můžou jet s klukama. Ti by sice museli jednoho “turistu” obětovat, aby se tam holky vešly obě, ale to by určitě podstoupili. Sorry Novas. Jenže ony jen slušně poděkovaly a pak už jsem je ten den neviděl. Asi rychle utíkaly na vlak. Kluci odcházej s nepořízenou a já si užívám bolest břišních svalů ze smíchu.

Noc je jako obvykle nahovno. Jakmile se setmí, okamžitě se začnu studeně potit a postel je během chvilky ledově mokrá. Takže zvoním na sestru a převlékáme za tmy postel. To se za noc opakuje tak třikrát. Těším se na světlo. Teď zpětně bych řekl, že to byl absťák. Snižoval jsem dávky opiátů a nebo trauma z nehody, kdo ví. Těším se na svítání. Bude dneska termix?

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn