DEN 6 – První setkání po nehodě

Středa…

Další probdělá noc…

První pevnej bobek… přišel mě utřít sestřičák… je ve výpovědi, takže to dává patřičně najevo… je tu nespokojenej.. ale svou péči o pacienty nezanedbává… jen u toho hodně kecá a hranice mezi vtipem a vážností se často ztrácí… 🙂

Hygiena… moje hybnost je značně omezena.. takže potřebuji umýt od sestřičky…a to jsem od kyčle nahoru (až na pár stehů a škrábanců) úplně zdráv… co chudák Kačka se zlomenou rukou? Inu sestřička bere žínku a začíná drhnout jako bych byl stírací los…to ale není daleko od pravdy protože moje tělo v sobě má ještě kousky asfaltu a sem tam kamínek pod kůží… koukám že za nehty mám pěknej kekel, najednou sestra odhazuje přikrývku a drhnutí zad se najednou změnilo v inspekci genitálií… nejdřív omejt cévku a pak za ní přidržet mrňouse a vydrhnout i jeho… vždycky jsem se bál abych při takové situaci nezpůsobil fópa (všichni známe porno se sestřičkama žejo) tak vás uklidňuju, že se choutky v téhle situaci daj dost dobře udržet pod kontrolou přeříkáváním jedné prosté fráze „doprdele ať už ho nechá“ xD.

Dostávám info, že jdu dnes dopoledne na sál, to znamená žádné jídlo a pití… kromě prášků a jejich zapíjení…Kačí prej jde taky.. má delší operaci a pojede na ní dřív než já…

Drogy a hlad je blbá kombinace a je z ní pěkně blbě od žaludku… Pořadí operací na sále je naplánováno den dopředu, jenže přilétává jeden vrtulník za druhým a jsou jasně dané priority.. takže na řadu jdu ve dvě odpoledne (později se dozvídám, že to je ještě pohoda, Kačka nejednou čekala celý den bez jídla na místo na sále a šla až večer nebo ji dokonce jednou řekli, že ten den už nikam nepůjde… tak hlavně, že jí každej tluče do hlavy, že musí pořádně jíst)…

Vezou mě na sál. Vítá mě sympatická blondýna. Ještě ji neznám ale ona mne velmi dobře z předchozích operací. Jsem prý jedinej, kdo se vždy před operací usmívá od ucha k uchu a vtipkuje s personálem. Na sále mě taky každej zná… omlouvám se jim, že jsem při první amputaci nebyl ve své kůži a nestíhal jsem dávat pozor přes narkózu a umělej spánek. Na sále je taková zima, že chlap by ji popsal jako třícentimetrovou… ale to mě netrápí, protože už dýchám kyslík, a do žíl už mi proudí hajánek.

je 16 hodin a probouzím se na dospávacím pokoji. Poprvé vidím Kačku :). skončila jí operace dřív ale sestřičky jí tam nechaly déle ať se můžeme pozdravit a pokecat 🙂

Tak jí hubuju, že vypadá jak já se cejtím… vyměnujeme pár vět ale oba se soustředíme na pooperační bolest a necháváme si dávat opiátky… namíchali nám luxusní koktejl a poprvé opravdu necítím žádnou bolest.. letím na obláčku a noha jen hřeje příjemně… (btw druhý den Kačka nevěděla, že jsme se potkali – ale pak si na to další dny zas nějak vzpomněla, chudák holka, ty drogy moc nezvládá – za mě – nejlepší fesťák v životě, dipidolor ke mně!)…

Dnes večer si dávám na doporučení prášek na spaní..sanval… prej stačí polovina… dávám si jí kolem desáté a blik.. spím do půlnoci! to je slušnej postup!

V průběhu „noci“ ještě párkrát klimbnu, ale v pět už to vzdávám a jdu cvičit a posazovat se…

Než v 6 přijde paní „čajonosička“ přemýšlím o tom, jak úžasné rodiny kolem sebe máme a jak skvělé přátele a kamarády jsem nasbíral… přitom jsem povahou mrzout a introvert.. kamarádi si mě většinou musej adoptovat a překousnout moje nešvary. Ale taková podpora jaká se mi dostala od všech je ohromná. Jsem tak dobře naladěn, že většina návštěv nechápe proč tu vůbec ležím, že jsem úplně v pohodě.. než si vzpomenou, že vlastně nemám ťapku…

 

Postřeh ze snídaně: jahodovej termix je v nemocnici oblíbenej dezert.. a roznašečům jídla se ho většinou vrátí víc než ho ten den rozdali…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn