DEN 67 – Stojí líp, aukce žufánka a máme maskota

Pondělí. Zítra nastupuju! A pozor! Kačka píše, že ji chtěj v pátek taky přesouvat. To pro nás není nic novýho, ale ona se strachuje, jak to tady bude dávat. Tak ji uklidňuju, že to tady pro ni nebude o tolik odlišný proti nemocnici. Postele jsou neporovnatelně lepší. Jsou vlastně stejný, ale matrace nejsou tak proležený. Bude tu mít stálej dozor, zvonek na sestřičky. Jen na jídlo se chodí do jídelny, to je změna. A je tu sprcha, wc a internet v každém pokoji. :DD

Prej mám zařídit společnej pokoj. Uvidím, co se s tím dá udělat. Nejspíš nic. 😀 Doktor určitě pochopí, že člověk potřebuje trochu soukromí, ne? Ale je jasný, že se tady budeme vídat nesrovnatelně častěji než doteď. A to je super. 🙂

O srůstání stehna nemáme žádný informace. Platí to, že to potrvá minimálně 12 týdnů. Kaččino věčné prskání nad jídlem se jí vyplatilo. Přiřadili jí dietu číslo 14. Doteď měla trojku, to je bez možnosti volby a má to většina pacientů. U čtrnáctky si může den dopředu vybrat z více jídel. Nemyslíme si, že by kvalita byla lepší, ale má alespoň nějakou volbu.

Protože dnešní oběd je opět velkej luxus. Přesto věřím, že bych to sežral.

U mě doma dneska přistálo kafe na stole bez jedinýho vylití. Chtělo to svůj čas a asi bych se jako číšník ještě neuživil, ale dětské krůčky stačej. Pořádnej krok udělala deka, kterou jsem zapomněl na balkoně a včera slušně foukalo, tak se holka proletěla a přistála někde pod náma na cizím balkonu. Tam ji sousedi našli a vystavili na chodbě. Tak jsem si tu mršku vzal zpátky. Šťastné shledání, děkuji sousedé. 🙂

Kačka už prej dneska stála tak stabilně, že si fyzio dovolila kousek poodejít a vyfotit ji. Kačka si sice moc nevěřila, ale udržela se. Kdyby se prej pustila, tak okamžitě padá. 🙂

Taky jí bylo porazeno, že na procvičování prstů by bylo dobrý zahrát si na popelku. Takže dvě misky, v jedný hrách, v druhý čočka, pěkně to smíchat a pak to roztřídit pravou rukou. Kačka je pro, ale chtěla by nějakou jedlou variantu. Medvídky a lentilky zavrhla. Bude se muset spokojit s nejedlou variantou. Alespoň jí to dýl vydrží.

Na twitteru se rozjela spontánní aukce v náš prospěch. Jeden z tamějších uživatelů Tomáš Kübel se rozhodl poslat do světa jednu z žufánkových limitovaných edicí ginu OMFG 2018 nebo 2019. Vítěz aukce pak měl za úkol celý obnos poslat na náš transparentní účet. Aukci vyhrál DavidzValašska a částku 10 000 Kč skutečně připsal na náš účet.

Děkuju vám kluci. Bylo to nečekaný a moc hezký. A děkuju i ostatním, kteří přihazovali a vyšponovali cenu až do téhle výšky. I jejich příhozy byly ohromující. 🙂

U Kačky jsme byli dost aktivní. Mamka Kačce předala sofistikovanou třídící rehabilitační pomůcku. K jídlu to fakt nebylo. Byly v tom fazole a kolínka. Taťka si zahrál na motodlahu a neúnavně Kačce kroutil nohou a já jsem nafotil slona, kterýho sestřičky nejdřív (omylem) rozbily a pak daly do kupy. Teď vypadá, jako by ke Kačce tak nějak víc patřil. 🙂

Pak je řada na Kačce, aby předvedla, co umí. Takže si řekla, že si k přinesené večeři sedne. A sedla. Není to úplně akce kulovej blesk, ale to, že to dokáže sama a nemusí ji nohou posouvat někdo jinej, jak tomu bylo ještě do včerejška, je super.

Ač to tak nemusí vypadat, tak to, co na videu dělá, ji vyloženě nebolí, jen je opatrná a slabá. Pravá ruka toho moc neunese a pravá noha je pořádně zatuhlá, takže proto to zběsilé tempo.

Cestou k autu zkouším chůzi bez berle a mamka pohotově natáčí mou první delší cestu.

Je to hrozný, kostrbatý, robotický, nepohodlný, tlačící, nejistý, ale je to moje aktuálně nejlepší chůze bez berle. Po dvou. Yaaaay 🙂 A zítra snad začnu trénovat, aby to vypadalo lidsky.

Doma si sednu na gauč. Svléknu se. Dopajdám do kuchyně, kde mám zřízenou nabíjecí stanici pro nohu. Je mi jasný, že až tu bude Kačka, tak mi to tu nedovolí a budu to muset mít v ložnici někde schovaný. Ale teď jsem pánem našeho bordelu já. Takže sundávám nohu a dávám ji nabíjet. Zbytek dne už budu jen hopsat nebo chodit o berlích, kdybych chtěl ušetřit koleno. Noha dostala včera na houbách asi pěkně zabrat a teď zpětně je dost unavená a fantomovky silný. Takže masíruju, naklepávám a sem tam napíšu pár řádků. Původní představa, že rychle doženu blogýskem současnost, se najednou zdá dost nereálná. Pořád se něco děje a v rehabilitační klinice to bude teprve akční. Doufám. Deník se bude víc a víc opožďovat.

Kačka hlásí, že má přebráno. Popelka naše. 😉

Pro knihu mi grafiku zkusí vyrobit Vojta, sestřin přítel. Mám trochu strach, že s tím vším, co dělá, na to nebude mít čas, ale vypadá dost zapáleně a už na mě i vychrlil pár suprovejch nápadů. Začal tím, že mi vyrobil mýho maskota. Můj brand. 🙂

A je naprosto boží! Už se těším, až budu mít tohohle fešáka na báglu, ponožce, tričku, klíčence i na krytu telefonu. Ne. Nebudu to přehánět, ale jsem z něj nadšenej.

Hledáte grafika? Až mi dodělá knihu, je volnej xD g-raphic.com

Dobrou 🙂

Líbí? sdílej… 🙂

Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)