DEN 63 – Banáne, volím si tebe! To čumíš na mě?

Kačí startuje ráno ve velkým stylu. Nefungujou jim na pokoji pípáky, ani jeden ze tří, kterejma si normálně pacienti přivolávaj pomoc. A paní prej potřebuje nutně na záchod. Tak berou do ruky co se dá a vrhaj tím na dveře, aby udělaly rámus. xDDD

Nejlepší hod se podařil asi banánem, jenže stejně bez úspěchu. Naštěstí za Kačkou přišla fyzio. Dost překvapená bordelem na zemi si vyslechla, o co se pokoušely, sklidila banány ze země a opravila jim pípáky. 😀

Po fyzio si berou Kačku na sál a jdou jí vyndat drát z palce u nohy. Když jí tam vezli, tak sestřička četla z papírů na co vlastně jde a stálo tam RUKA! Kačka na to vytřeštila oči, že myslela, že má drát jen v noze a ten se jde vyndat. Naštěstí u toho byl doktor, kterej tam ten drát dával a potvrdil, že skutečně jdou dělat nohu.

Ty vole!

Ještě že u mojí amputace bylo dost indicií k tomu, co mi maj odříznout i bez papírů. Nerad bych se probudil třeba bez pravý ruky, aby se pak na dospáváku podivovali, proč mi nic neudělali s pravou nohou, která je na kaši.

Dali ji nějakou dost bolestivou injekci do nohy, aby pak samotný vyndání díky ní nebolelo. :DD I tak jí to prej ale docela dlouho dolovali. Moc se drátu do sběru nechtělo. Takže teď má Kačka zase obvaz.

Já byl v noci pod silnou bandáží. To znamená, že jsem si pomocí tří krátkotažnejch bandáží omotal nohu a přes to jsem ještě navlíknul liner, takže tlak na nohu byl hodně cítit. Ale spánek mi to nenarušilo. Budím se bolestí nebo špatným převalením i když mám nohu volnou. Nicméně! Ráno jsem se bez větších problémů nasoukal stehnem až na dno protézy.

Kaččina kolegyně na pokoji se prej právě psychicky složila. Jejich “příběh” o nehodě se objevil v blesku (nejspíš na jejich vlastní žádost) a ona udělala tu chybu, že se podívala do komentářů. Achjo. Nikdo by se neměl koukat do bleskovejch komentářů, když má psychiku v hajzlu. Takže práce psychologů a rodičů je zmařená pár “dobrákama” za klávesnicí. To samé by se ale mohlo stát i nám. Stačí, aby se někde náš příběh objevil a vždycky se najde někdo, kdo nás napadne za zbytečnej transparentní účet, nesjednanou pojistku (máme sjednaný), spoléhání se na dary (nespoléháme se), nebo za sprostý žebrání jako to bylo u té kolegyně na pokoji (tak tvl!). Snad toho Kačku ušetříš internete.

Ale teď pozor! Je právě tolik kolik je (26. 9. 2019 14:15) a vy sledujete váš průměrně oblíbený internetový pořad “Pacholkův blogýsek”. V dnešním díle je hlavní hrdinkou opět Kačka. Ona se teď právě sama postavila. Na jednu nohu. Zapřená o chodítko. Hustý!

Fotku bohužel neměla jak udělat. Tak jsem to nakreslil sám. Prej se nadšeně usmívala, tak snad jsem to dobře zachytil.

Za chvilku k ní jedu, tak se nám třeba znova postaví. Dneska mě do mechova vezou naše kámošky, Evča s Luckou, takže si v autě nejspíš nasadím sluchátka a pustím písničky. Jsou na mě totiž, hlavně Eva!, vždycky hrozně ošklivý!

Kecám. Rejem do sebe, kdykoliv to jen jde. A když to napíšu sem, tak se nemaj jak bránit! Šach mat, Evičko!

Už se prej blížej. Ve vejtahu si po zrcadlový kontrole bordelu mezi zubama dávám selfie, aby můj telefon viděl, jakej jsem fešák. Sice jsem tu fotku ani nikam dál nechtěl poslat a teď se to hodí, ať vidíte, že jsem se z posudkovýho doktora nesložil. 🙂

Takže na ně čekám pod barákem a mám takovej “blbej” zlozvyk, že nekoukám do země nebo do telefonu, ale čumím po lidech okolo. A ideálně jim mrknu do tváře. Vždycky jen takovej letmej pohled, zas aby to nebylo trapný, že jo? Nevím co hledám, možná známý tváře nebo oční kontakt, těžko říct, ale dělám to vždycky. Je fuk jestli stojím na místě nebo si to štráduju po chodníku. No a takhle se mi spojí oční kontakt s nějakým mladým pánem, kterej jde dost rozhodně mým směrem. Snad nepochopil můj pohled nějak špatně. Jsem totiž taky magnet na agresory a ožralý paka, co chtěj vyvolat rvačku. Nicméně tenhle vypadá velmi spořádaně a začíná se usmívat. Přijde, pozdraví a říká, že právě dočetl třicátej šestej den a že nám drží palce 🙂 tyjo! Nemám na to připravenou odpověď, tak jen děkuju a oznamuju, že jsem právě vypustil třicátej sedmej :DD Tak prej, že bude mít v práci co číst 🙂

U Kačky je to paráda. Je nadšená z pokroků. Stěžuje si sice co všechno jí nefunguje, ale dnešní úspěch je rozhodně důležitej milník k tomu, aby mohla na vozejk a pak i na berle. Kdo ví, kdy jí dovolej na tu pravou nohu šlapat. Dostala večeři a Lůca jí udělala vlasy. Tady je…

Cestou domů se s holkama nějak začnu bavit o prodeji našeho auta. Jakou by ten vrak asi mohl mít cenu? V práci mi raděj natřít ho na zeleno a nechat v lese. Naopak Kačka, ta zas má utkvělou představu, že ten náš černoch ještě má svou cenu. A já? Já s tím nechci mít žádnou práci. Ideální by bylo, kdyby ho někdo z našeho okolí využil, tak mu ho snad i nechám. 😀 Počítám ale s tím, že když já se ho chci zbavit zadarmo a Kačka ho chce prodat za 40 litrů, tak uděláme kompromis a donutí mě napsat inzerát s cenou 40 tisíc. Pořád ho má totiž ráda.

Ségra koupila Vojtovi k narozkám lístky na nějakej koncert v Londýně a letenky. Jenže je maj z Wroclawi a hoooodně brzo ráno, tak si vzali ubytko u letiště, ať to maj ráno na pohodu. No na pohodu. I tak budou vstávat ve čtyři ráno.

A právě píšou, že dorazili do ubytka. Koupěj si vínko a půjdou spát. Mamka jim v chatu přeje dobrou noc a ať nezaspěj.

Dobrou 🙂