To znamená stavit se nejdřív k praktický vyzvednout vyplněnou žádost, která se pak osobně odevzdává na sociálku k posouzení. Tam to pak může trvat nějakej čas, než přijde rozhodnutí.

Přijedem na OSSZ najdem správný dveře a ťukáme. Otevře nám paní, že co chceme. Tak jí mezi dveřma podávám vyplněnou žádost. Narychlo do ní koukne a říká, že to mi nepovolej. Nejsem onkologickej pacient. Říkám jí, že bych to přesto chtěl nechat posoudit, že mi psalo hodně neonkologických pacientů, kterým to nezamítli. Říká, ať počkáme na chodbě, že tu posudkovej lékař bude za chvilku. To je pecka! Že by se to vyřešilo už dnes? I kdyby zamítnutí, tak budem třeba hned vědět.

Tak tam na chodbě sedíme pár minut a bavíme se, v tom najednou ségra pozdraví někoho za mými zády a já, než se rozkoukám, abych taky pozdravil, tak pán mizí ve dveřích do kterých chceme jít. A já se proklínám, že jsem nepozdravil (pravděpodobně) posudkového doktora. Parádní první dojem.

Volají nás dovnitř.

A tam to začalo. Dostali jsme tak vyj*báno, že se ještě teď klepem. To, že to zamítnou, jsme tak nějak čekali, i když mi teda hodně lidí řeklo, že neomezený vycházky mají schválený a rozhodně to nejsou onkologičtí pacienti ve finální fázi nebo po chemoterapiích. Ale ten způsob, jakým nám pan doktor to zamítnutí podal, byl jedním slovem neuvěřitelnej. Pro něj je nejspíš každej, kdo tam přijde s takovouhle žádostí, jen nějaký ubohý prolhaný nemakačenko, který si chce pobírat nemocenskou a ještě by chtělo chodit celej den někam do podchodu pít lahváče v jeho pracovní době. Nezajímá ho, že to je moje první dlouhodobá neschopenka v životě. Nezajímá ho, že když mě noha bolí večer, tak těžko najdu otevřenou ordinaci s fyzioterapeutem. Byl zahořklej, arogantní, nepříjemnej. Takovej ten božskej komplex se to jmenuje? S největší hrdostí v hlase nám oznámil, že proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat. Že tudy cesta nevede.

Paní úřednice, která tam byla a asistovala mu, tak mi přišlo, že se cítila pěkně trapně z toho rozhovoru a snažila se nás trochu uchlácholit. Za to jí děkuju, ta byla velmi milá a kdyby to bylo na ní, tak věřím, že razítko dá a ještě si hezky pokecáme nebo ho nedá a jen si hezky pokecáme. Jenže to na ní nebylo. Bylo to na “něm”, respektive na zákoně, což je taky on.

Kdyby mi to povolil, byl bych v práci dřív a státu bych ušetřil peníze. Fakt nerozumím, o co mu jde. Asi to platí ze svýho kapesného. Fakt jsem si připadal jak největší simulant, kterej jen chce bejt co nejdýl doma a cucat státní cecík. To, že chci přesnej opak, že chci trénovat chůzi, chci chodit na masáže, když to bolí, chci co nejvíc urychlit léčbu a dělat pokroky každej den, ať můžu zpět do pracovního procesu, to ho vůbec nezajímalo. Když se do rozhovoru vložila i ségra, tak ji hodně solidně odbyl, jakože “Nevím kdo jste, ale já se tady bavím pouze s pánem”. Ta začla syčet z uší. To je něco na ní. xD

Tak jo děcka, takhle blbě jsem se dlouho necejtil. Ségra se taky ještě klepe vztekem, ponížením. Tenhle doktor je fakt člověk na svém místě. Má svůj úřad. Věřím, že zákon je na jeho straně, ale dop*dele trochu lidskosti do toho zamítání!

Jdu si udělat mlíčňáka (kafe půl na půl :D)! Když se vrátím s kávou, donesenou z kuchyně do obýváku po dvou, jako člověk, tak koukám, že v chatu je živo.

Rozjela se tam slušná diskuze a pozor! Mamka snad poprvé v životě napsala dvě sprostá slova za sebou 😀 neřeknu jaký, ale dost se podobaj slovům „Hebil zasněnej“ 😀

Kačka je opět na motodlaze a prej už dvakrát zvonila na sestřičky, aby ji z toho sundaly. Marně. Takže s tím asi bude obědvat.