Noc byla kupodivu v pohodě… večer jsem trávil se ségrou a bráchou u nás doma ale později už mě noha hodně dost bolela… naštěstí jsem ale usnul, jak zabitej. Kačka prej měla noc „bez komplikací“ a v 8:32 vstává…
S bráchou máme v plánu ji hned po obědě navštívit… ať tam nejsme všichni najednou…
Dělá snídani a já zapínám PSko, že dáme jeden zápas… Najednou přichází audio nahrávka od Kačky (nedokáže totiž psát na telefonu díky oteklám a málo pohyblivým prstíkům)… Nahrávka má jen 7 vteřin, ve kterých jen slaboučce řekne, že nemůže hýbat ničím kromě hlavy, je oteklá víc než včera a hrozně se bojí trombózy… Trombóza je teď její velký strašák, jelikož mi nejspíš zapříčinila tu mou druhou amputaci… nad kolenem…
Je to jasný… jedem za Kačkou do nemocnice… jenže to nejde hned. :/ Musím vykonat potřebu… jakkoliv to může znít nevhodně a trapně, když Kačka trpí, je to pro mě pořád hodně bolestivý nebo spíš nepříjemný a tím pádem traumatický…
Štve mě, že napínavou část o Kačce rozděluju takovým šíleným odstavcem o vykonávání svý potřeby… ale takovej je život… shit happens…
Táááákže… Ve zrychleným režimu do sebe nahážem snídani a hlavně kafe! Snad pomůže uspíšit trauma. Simsalabim a jedem! Jedem!… Na JIPku cestu neznám, brácha si ji naštěstí trochu vybavuje… Jsme tu hodně mimo návštěvní hodiny a povolená doba návštěvy je jen 15 minut… tak to určitě… Zvoníme na sestřičky co mají službu… do mluvítka říkáme, za kým jdeme a kdo jsme… Ne že by mi stání vadilo, ale čekáme dobrých pět minut ve stoje za dveřmi, než nás někdo pouští…
Jdeme dovnitř. Oblékáme si pláště a dezinfikujeme ruce. Prosíme sestřičku, že chceme určitě mluvit s nějakým doktorem. Kačka je chudák tak maličká v tý posteli a za ní bliká hromada přístrojů…
Sedám si k ní a chytám ji za ruku a dávám pusu… snažím se usmívat, ale musím se k tomu trochu nutit… je to tu pěkně depresivní… začínáme komunikovat… bolesti nemá! Ufff!
Říká nám, že se jí blbě dýchá a v tom přichází doktorka, která jde Kačku naučit správně dýchat. No tyjo, všichni tři jsme po sobě koukli, jaká to je náhoda… to zafungovalo dobře…doktorka nás i Kačku učí jak dýchat a ukazuje nám trik, pomoci kterého urychlí vykašlání hlenů z plic, 8 hlubokých a silných výdechů přes brčko, nebo jinou plastovou úzkou dutinku vytáhne hleny výš z plic a dráždění se pak postará o jejich vykašlání… a to dělat jednou za hodinu… Taky mi ukazuje, jak jí mám masírovat hrudník… HA… to bude po 43 dnech první erotika, pokud nepočítám to násilný mytí pindíka na lůžku… (a to nepočítám :D)
Ráno u Kačky prý byl doktor a řekl jí nějaké info o operacích… jenže Kačka si zapamatovala jen zlomek věcí, co jí bylo řečeno, a nebyla úplně ve stavu, aby se ptala na to, co nás všechny zajímá… Nicméně včerejší operace dopadla jak měla… udělali co potřebovali… ale díky silnému ředění krve začla nějaká svorka na cévce v noze propouštět krev… tak se šlo na revizní operaci… víc nic… Tak snad přivolaný doktor řekne něco dalšího…
Přinášej oběd… Kačka vůbec nemá chuť k jídlu. ale ví, že musí… takže jí brácha krmí polévkou… brčkem…
Já se starám o zbytek jídla…
Po jídle posílám bráchu domů… do hodiny tu bude Kačky ségra a tak pojedu pak s ní… nenechám ji tu samotnou…Jsme sami… takže cvičíme… rozhýbáváme prstíky a klouby na levé ruce… masírujeme hrudník… dýcháme přes trubičku… kašleme hleny a dávíme se, to je sice nepříjemné ale nutné.. musí se to vykašlat…
Teď fakt nesnáším toho kr*pla za volantem! Jestli to čteš ty ho*ado a doteď ses nám nepřišel omluvit, tak už ani nechoď, protože bych o tebe zlomil obě hole!
Hladím a utěšuju, že bude všechno dobrý… stojím předkloněný u její postele, hladím ji napnutou kůži na břiše a hlavu mám zabořenou k jejímu rameni… Přichází Pája… a doktor chvilku po ní… jenže to není její doktor… takže nám rovnou říká, že k jejímu stavu nám nic neřekne… štve nás, a to je hodně slušně řečeno, že se někdo nemůže podívat do nějaký zprávy v počítači a přetlumočit nám výsledky…Operace v pátek je prostě peklo, protože dostat nějaký informace o víkendu je nadlidskej úkol, když tu není nikdo, kdo by něco věděl…
Něco z něj ale přeci jen dostáváme… ta revizní operace není nic alarmujícího… občas se to prostě stane, že svorka povolí a následná operace to bezpečně napraví… A otok těla je způsobenej tím, že dostala hromadu kapaček, transfuzí, výživy… a její měkké tkáně to tak nějak absorbovaly do sebe… ale bude to postupně opadat… tak sláva! To je pozitivní… Než odejde, ještě se ptám jak dlouho asi bude na JIPce… blbá otázka dostává blbou odpověď … cituji „Možná 4 dny… týden… dva měsíce.“… Tak se loučíme…
Dneska je první den, kdy jsem toho víc namluvil já… jsem docela vyčerpanej, ale mám pocit, že je na tom Kačka líp… slyšela několikrát, že to, co se jí děje, je „normální“… Přichází její druhá ségra… tak jí vysvětlujeme dýchací cvičení a když s Pájou odcházíme, tak už Kačka docela hezky hýbe prstíkama i celou rukou…
Doma dáme s bráchou konečně fotbal… rozsekává mě i s mnohem slabším týmem… Mohl bych trénovat… ale jsem starší brácha… a musím mu dovolit mě občas v něčem porazit… :DD
Večer ještě sedám k PC a píšu… ať máte co číst… Dobrou
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)