Vstávám ještě před budíčkem a v telefonu pořád žádná informace o Kačce… :/
Na ranní vizitě se dozvídám, že ve středu, takže už za pět dní (z toho dva doma) budu propuštěn do domácí péče… a že opravená noha ještě nedorazila… snad to do 8 protetik stihne přivézt… nestihl… tak jdu místo chodníkování slávy do posilovny… a hypnotizuju telefon…
Fyzio mi vysvětlila, že bez protézy tady můj další pobyt nemá smysl a že to pořádně začně, až jí budu mít… takže budu doma čekat na její vyrobení…
Znovu koukám na telefon a je tam zpráva od Katčiny ségry a píše, že musela znovu na sál… ty vole :/ Určitě prkotina utěšujeme se, jenže nevíme proč… nějaká revizní operace… před polednem máme zavolat a uvidíme… určitě to bude ok… ufffffffffff…
Jdu na terapii zrcadlem… tentokrát se víc snažím představovat si, jaké by bylo cítit na pravé noze to, co mi ergoterapeutka dělá na levé noze… lechtá štětcem, škrabká kartáčem, masíruje míčkem s bodlinkama… a možná že to té noze nebo hlavě jen vsugerovávám, ale občas se mi podaří v pravé noze cítit „něco“ v místě, kde se zrovna na levé „něco“ odehrává…
Po chvilce končíme a jdu na skupinové cvičení… Na telefonu žádná nová zpráva… Cvičitelka je srandovní a dědci co jsou se mnou ve skupině s ní o všem diskutujou a celou dobu se tlemíme… oni samozřejmě to cvičení trochu flákaj, ale staraj se o zábavu a mně to cvičení líp utíká…
Ze cvičení jdu rovnou na stůl k fyzio… Telefon pořád nic… :/ Sem se vždy hrozně těším… Moje fyzio je takovej drobnej milej a pozitivní človíček a na každým „sezení“ mě udivuje, kolik toho ví o lidském těle… a jak komplexní stroj my lidi vlastně jsme… jo a už si tykáme… 🙂 A jestli se mám rozhodovat mezi rehábkou v HK nebo Kladrubech… tak ona je obrovské plus pro HK…
Na fotce čekám na seanci s fyzio… péče o jizvu, lymfatická masáž, zvětšování pohybového rozsahu… to bych mohl častěji… A mrkejte na mýho ptáka… Jen nevím, proč je takovej skrčenej…
Jo a pozor… fyzioterapeuti nejsou maséři! Dřív bych tak fyzioterapeuta taky popsal… ale po nových zkušenostech jsem tenhle pohled značně přehodnotil… Dobrý fyzio je člověk, kterej se tomuhle oboru věnuje, protože ho opravdu baví, musí se v něm totiž povinně celej život vzdělávat… a moje fyzio najde místo, které mě bolí dřív, než mě začne bolet… kouzla… 🙂
Do oběda je pauza, jdu psát příspěvek na blogýsek… zabírá mi to čím dál víc času, ale dost mě to baví… hlavně číst ty reakce… pohání nás to k lepším výkonům…ať je o čem psát… žejo…
V pondělí mě přijde natáčet klučina z Cesta za snem takže to dopadne hrozně… věřím, že celý pondělí budu mít průjem a budu v křečích z nervozity… takovej já totiž jsem… a na kameru samozřejmě nebudu vtipnej… protože takhle můj mozek nefunguje… pravděpodobně spletu i Kačky jméno a můj věk… a to se mě na něj ani nebude ptát… „ahoj jsem 15 a moje žena je Jirka“… klasika…
Telefon pořád nic…
Káááááždopádně… dnes je pátek… a já mám na víkend propustku domů… to bude fajn spát ve svém… i když… bude u mě spát brácha… a určitě si dá nejedno pivo… takže se asi jen změní zdroj chrápání… ale postel bude moje 🙂
Naši dnes letí na dovolenou… takže jsou na letišti 5 hodin před odletem… pro klid duše… :DD
Znovu se volá do nemocnice… hurá! Pája jí může navštívit… ale i tak… sestřička, se kterou mluvíme po telefonu, neví, co se stalo… jak dopadla první nebo druhá operace… informovanost nula… snad to tam Pája nějak vyzjistí až k ní přijde… taky bych se tam dnes chtěl stavit, když mám tu propustku…
Po pár hodinách přichází info od Páji… Včerejší operace dopadla dobře… celou noc po operaci ale nespala a měla bolesti, i když měla epidurál a cpali do ní tlumiče bolesti horem dolem… otekla jí noha a povolila svorka na nějaké menší cévce a začalo to krvácet… tak šla na revizní operaci… ty už teď snad nemá.. ale je celá dost oteklá… obličej, ruce, stehno… a co je snad největší šok… má sundanou dlahu z ruky (o dva týdny před plánovaným sundáním) i komplet venkovní fixátory (lešení) z nohy…
Její probuzení z revizní operace ale bylo asi největší peklo… probudila se do bolesti, nemohla hýbat ničím kromě hlavy, v krku měla nasunutou hadičku, díky který se dávila a nemohla mluvit… měla potřebu vykašlat hleny z plic ale místo toho jen chrčela… a aby toho nebylo málo, tak v očích měla nějakou mastičku, asi proti vysychání očí, díky který nic neviděla… takže byla slepá, prakticky nehybná, nemohla mluvit a dávila se… takže začla panikařit, že se operace podělala… někdo se ji zeptal zda jí to bolí… v odpověď jen chrčela… :/ a nevím jak trvalo dlouho, než ji někdo uklidnil, že je vše v pořádku… utřel ji oči a vyndal hadičku… docela strašná představa 🙁
Dneska už za ní nemůžu… ale zítra se tam stavím
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)