DEN 42 – Operace, zrcadlo a operace

7:13 Kačí jede na zásadní operaci… Jestli správně počítám tak kolem 4 by mohla operace končit… začnou ji probouzet a tak v pět by mohla být na JIPce… Kačky ségra má na starosti obvolávání sestřiček a zjišťování, jak to vypadá… ať tam nevoláme všichni…

Já při ranní vizitě ukazuju doktorům zprávu z ambulance bolesti… a dodávám, že hlavní lék, který beru, můžu až 2400mg na den… a tak mi doktorka v ambulanci řekla, že doporučuje zvednout dávku… doufal jsem, že se přiblížíme víc k horní hranici… ale přihodili jsme jen jednu tabletku… takže jsem teď na dávce 1800mg na den… třeba to je správně… kdo ví… uvidíme jak to pomůže. V tomhle jsem maličko skeptickej…

Jdu chodit… Univerzální protézu neustále upravujeme na délku, aby co nejlépe sedla a já stál plus mínus rovně… Fyzio ale při jednom z polohování zlomila šroub… asi moc nadšeně utahovala 🙂 já nadšenej teda byl… do teď 😀 protože to znamená konec chození, ale smějeme se tomu. Musí to opravit protetik a do zítřka to snad bude v cajku… 😀 jdu se teda protahovat na lehátko a za chvilku mám skupinové cvičení…

Po obědě jdu na první zrcadlovou terapii… v podstatě jde o ošálení mozku… že v zrcadle uvidím odraz zdravé končetiny a mozek uvidí že je v pořádku a nemá tedy důvod k bolesti…  A není to jen o pohledu.. zdravá noha se hladí různými objekty a masíruje se… A někdy se skutečně podaří mozku vsugerovat, že ten či onen dotek cítí na chybějící noze (ta musí být dobře skryta za zrcadlem)… Ergo mi to vysvětlovala jako něco spojeného se zrcadlovými receptory… a uvádí příklad z běžné praxe… když vidím v TV fotbalistu (nikdy se na fotbal nekoukám), jak si zvrtne kotník, tak nasadím grimasu a třeba i ucuknu nohou… sice v dnešní moderní době padaj fotbalisté bezkontaktně, ale příklad chápu… moc dobře si vybavuju sestřihy držkopádů z youtube u kterých v jednom kuse dělám “úúúh”, “chůůů” a “sssss”… Takže si sedám na židli a Ergo dotlačí vysoké zrcadlo na kolečkách… to se mi pasuje mezi nohy a je tady… objevila se mi pravá noha! Fakt to vypadá, jako bych měl zase obě nohy… je to divnej pocit… Takhle se cítí lidé bez kosmetických nedostatků?

Ségra: a pak že nedoroste…

Brácha: vobje nohy levý…

Ergo si sedá na zem a bere sofistikované nástroje k dráždění mých smyslů… elektrickej kartáček na zuby, štětec, kartáč na srst, gumovej míček s bodlinkama… Mám si levou nohu vytvarovat tak, jak cítím, že asi mám pravou nohu… zda je nějak pokřivená a tak… takže ji pokládám na zem a krčím malíček a vedlejší prsty… cítím je sevřené… pak za neustálého sledování odrazu nohy dělám různé cviky a ergo mne hladí a škrábe po místech, kde cítím bolest… nemůžu říct, že něco cítím na pravé noze… ale rozhodně to je zajímavý a chci tomu dát šanci… málokdy to prý pomůže hned… Budu na to chodit 2x denně, vždy tak na 10 minutek…

Jdu na kontrolu jizvy… je to fešanda… ale né každej to ocení… takže kdo chce… klikejte 😉

Nejde ti otevřít jizva? klikni sem…

14:40 Kačky ségra poprvé volá do nemocnice… je pořád na sále… má volat po čtvrté…

16:30 Kačka je pořád na sále… nikdo neví, v jaké fázi se operace nachází… třeba ta operace trvá tak dlouho, protože ji dělaj i ty nový prsa, jak o nich mluvila :DDD

Na nervy si dávám hubnoucí nutelu a procházím si poznámky z “The Blogýsku”… tam to všechno začalo…

18:00 pořád nic… stále na sále… a veškeré informace jsou hermeticky uzavřeny s nima… To už ale není úplně prdel… už je skoro 11 hodin na sále…

19:33 máme konečně nějaké informace! Je na JIPce… ale není tam nikdo, kdo by sestřičce, která s námi telefonuje, dal info o výsledku operace… no hlavně že je už venku a že odpočívá… dokonce víme, že dostala tu epidurálku, takže by měla být bez jakýchkoliv bolestí… ráno budeme vědět víc… achjo… dneska dva prášečky na spaní?

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn