DEN 29-31 – Šroubování, hamaka a cestovní cuketa

DEN 29

Kačka hlásí, že u ní byl doktor. Zákrok (rozšíření lešení až na tu horní část stehenní kosti) proběhl jak měl… s palcem (u nohy) ještě nevědí, zda budou něco dělat, ale cca za 14 dní (předběžně je zabrán sál na 5. 9.) se vrhnou na tu stehenní kost! Scintigraf totiž dopadl dobře. Operace to bude ale hodně náročná a zdlouhavá… prej 7-8 hodin… Vezmou jí lýtkovou kost ze zdravé nohy… zloměj ji a šoupnou do stehenní kosti…

Na psychiku ji to ale moc nepomáhá… už si totiž krásně sedala a neměla bolesti a prásk… další operace a je „tam kde byla“ nemůže se posadit a bolí jí to, dost… Utěšujeme ji, že to bylo nutné a znovu se rozhýbe… ale bolest je bolest… ta prostě chvilku bude 🙁 Navíc se Kačka operace bojí, hlavně toho, když vidí, jak jí přitížila tahle „drobná“. Takže zkusíme přes doktory zajistit opět nějakou psycholožku, aby ji zase maličko porovnala.

Nicméně to vypadá, že houba (infekce ve stehně) je skutečně vyřešená… přece by do toho jinak nešli, ne?

10:56 – Přichází asi nejnečekanější zpráva… Vytahujou jí dolní šrouby! Z palce a kotníku! Bez umrtvení! Ty vole je to vůbec možné? Prostě si přinesli šroubovák a vyšroubovali ji z kosti pár šroubů… říká, že z palce to šlo… ale z kotníku to bolelo jak svině! 🙁 Občas si říkám, jestli doktoři vědí, že bolest je nepříjemná věc… Proč jí to nevyndali při poslední narkóze? 🙁 No nic, po vytažení šroubů ji vezou na další rentgen…

Vrací se na pokoj a je v bolestech. Dali ji kapačku… ale v ní je tak leda tekutej novalgin… Přes chat ji přesvědčuju, ať si řekne o dipidolor (opiát)… určitě ho má ještě mezi povoleným dopingem… Dostává ho a bolest skutečně trochu ustupuje… nebo jí to je fuk… takže výsledek tak jako tak dobrej 😀

A hlavně! Přivezli jsme jí večeři 🙂 Takže už do sebe hrne maminčiny knedlíky…

A zatímco Kačka stále hubne na lůžku, já kynu… moje neexistující břišní svaly, přestali existovat ještě víc. Potřebuju si zaběhat!

DEN 30

Dnes máme sraz klubu seriózních turistů… 🙂

Původně jsme měli navštívit naše poutní místo pivovar CLOCK v Potštejně, ale na kole ani vlakem bych cestu nedal… A po zkušenostech z cestování mezi Pardubicemi a Hradcem bych nedal ani tu hodinu v autě… Ten sraz pro mne měl být překvapením, takže o něm tradičně vím několik dní dopředu 😀 ale nevadí, stejně se hrozně těším.. zvolili jsme lehčí variantu… hamaku, deky, park, malinovka a přenosnej reproduktor na Helču Vondráčkovou…

Vyjíždíme v jednu hodinu (vycházky začínají!) a za pár minut už sedím v houpací síti… Střídám pivo a malinovku a je mi až stydno, že si to tak užívám a Kačka je v nemocnici… ale co už… litovat se budu potom 🙂

Z ničeho nic mi kluci předávají obálku, na které je napsáno heslo „Jeden za všechny, všichni za jedNOHA“ 😀 a obálka obsahuje nemalý finanční obnos… jsem opět obměkčen a hrozně jim děkuju…  posílaj mě do pr*ele s nějakým děkováním, že ty prachy jsou jako pronájem reklamního prostoru na mojí nový noze 😀 chtěj tam mít svoje podpisy 😀 bože…

Když už cca po 4 hodinách nevím, jak si jinak sednout/lehnout aby to nebolelo, rozhodnem se dojít „kousek“ do automatických mlýnů, kde je nějaký food festiválek… Ta cesta! Ježiš to sem si dal… ruce mám už v půlce cesty umrtvené, od toho jak si berlema škrtím přívod krve v podpaží… Hlava se mi motá a levá noha je unavená… žabka mi asi 3x spadla, ale to není chyba žabky… jen je nezvyk mít jen jednu! Zatínám zuby a s malou pauzou pokračuju šnečím tempem dál… utěšuju se, že tam si odpočinu…

Došli jsme na místo a já si sedám na dřevěnou lavici… takovej ten klasickej pivní set… vratkej a tvrdej… takže počítám každou minutu (vteřinu!) než kluci přinesou objednané jídlo a dopiju pití, aby mi nebylo blbý klukům říct, že už chci domů…

DEN 31

Kačka jmenuje, co vše snědla za dopoledne… nekonečnej seznam… paráda! Chutná jí… a když jí, tak má dobrou náladu 🙂

A další dobrá věc… jde po obědě do sprchy, tak to bude paráda vidět jí den s nemastnou hlavou… dělám si srandu… akorát, že nedělám… 😀

Já svůj den trávím vyloženě aktivně… celej den v gauči a hraju GoW… krásnej den…

Na televizi mám postaveného „dobře vybaveného poníka“. Plní tam funkci hlídače… hlídá průvan… jakmile totiž průvan je.. za obrovského rachotu padá k zemi…

Naši mezi tím hledají, kam se zatoulal jejich velký cestovní kufr… tak hodné děti posílají fotky toho, co doma mají a mohou nabídnout… a brácha pošle fotku jeho Páji s popiskem, že kdyžtak můžou jako kufr použít tuhle gigantickou cuketu 😂 😂 😂

Věřím, že ji chce skutečně udat někomu (cuketu)… Jinak ji prej budou jíst od dnešní večeře ještě po následujících 5 dní… 3x denně… 🙂

Tak dobrou… zase zítra…

Líbí? sdílej… 🙂

Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)