DEN 26-28 – Polévka, kaktus a lešení

DEN 26

Dobré ráno 🙂 Budím se s dobrou náladou… dnes mě čeká výlet do ambulance bolesti…  Sice až ve tři ale to nevadí… dnes! Dnes se něco provede s mou bolestí 🙂

Dělám si snídani, kafe už nosím s podpažníma holema precizně… snídám u spongeboba, ten žlutej pitomec se pořád řechtá… já jsem spíš povahou sépiák… 🙂 alespoň si to tak rád myslím…

Zapínám PSko a příběh Kratose (Krata?) a Atrea už na mě čeká… a dopoledne je v háji. K obědu si ohřívám polévku a vůbec jsem to nedomyslel… mám ji slušnej kotel a i talíř samotnej je težkej… mám možnost sníst to ve stoje na lince 😀 nebo to zkusit odnést…

No už jsem někdy z něčeho couvnul? (jo couvnul… a kolikrát) ale z tohodle necouvnu a chci se najíst u stolu 🙂 Chytám rozpálený talíř oběma rukama a hole svírám pažema k bokům… to dáš říkám si… na tohle jsme celý ty čtyři dny trénovali! Tohle je tvoje berlí olympiáda! Jeden krok za krokem…

Do chatu hlásím výsledek: Tohle jsem si právě přinesl z kuchyně na stůl do obýváku bez vylití a bez odložení na zem po cestě 😀 💪😂

Bratr trefně podotýká, že dle fotky měl pravý roh dost namále, ale ujišťuji ho, že celý obsah zůstal v talíři a k lízání podlahy nedošlo. 🙂

Kačka do chatu hlásí, co všechno snědla a my z toho máme upřímnou radost… 🙂

Taky jsem se pochlubil, že jsem pral. Kačka píše, že jsem neskutečnej… 😀 kdyby jen viděla, jak jsem tu pračku plnil… dokopal jsem hadry od koše k pračce (po zemi) a udělal jsem si z toho jednonohej fotbal (co asi byla branka? :D). Za pračkou skončilo několik kusů oblečení, ke kterému nemám šanci se takhle dostat a počkám si na nějakou návštěvu, aby to vylovila 😀

Jedem do Chrudimi… Do ambulance proti bolesti. Schválně jestli taťka pojede cestou, kde jsme bourali nebo to veme oklikou… Protože znám pár lidí, kteří se tomu místu teď buď vyhýbají, nebo zavírají oči, aby neviděli ty čáry na zemi… Jiní zase třeba odmítají jet za vozidlem s vozejkem, takže ho buď nechají ujet, nebo rychle předjedou… A hele… jedem tudy… Naši mě po očku sledují v zrcátku, jak reaguju… Je mi to celkem fuk… mohlo se nám to stát tady stejně tak, jako kdekoliv jinde… na silnici už není ani čárka… 26 dní po nehodě… pohoda.

V ordinaci je rušno, to slyším i přes dveře, tak neťukám a čekám, až někdo vyleze… po nějaké době už to teda zkouším, aby o mně někdo věděl 🙂 Paní doktorka hned vykukuje a u ucha telefon 🙂 ukončuje ho a já se nesměle představuji, že jsem ten pardubák po amputaci, co volal včera…

Ukazuji závěrečnou zprávu, probíráme rozsah poranění a jaké beru léky… Dostal jsem doplňkový lék na bolest, doporučení na nějaký doplněk stravy a upravili jsme dávkování nějakých léků s tím, že tam mám ještě velké rezervy. Na den mohu zpráskat maximálně 2400mg látky a aktuálně, dle předpisu, zobu 1200mg… takže zvedáme na 1500mg… i tak si ale říkám (v hlavě, bohužel né nahlas) proč se nedá pacientovi rovnou něco blíž k té hranici? Alespoň ze začátku… a pak snižovat… no uvidíme… plánujeme další schůzku, na které porovnáme změny a řekneme si co dál… doktorce moc děkuji, že si na mě udělala čas, i když za chvilku frčí na dovolenou…

DEN 27

Kačka hned z rána píše, že jí právě snímkovali nohu na scintigrafu (podle wikipedie takovej opačnej rentgen, kde zdroj záření je samotný tělo, prej… magie asi…) a v 10:30 na to jede znovu, dělají to na několikrát… Taky dostala činku na cvičení, tak začíná posilovat 🙂

Naši tentokrát hlídají babičku u ní doma, nicméně činnost se jí nezměnila… obírá bylinky 🙂

Kačce dali jinou postel, ta stará měla pitomě řešené ovládání a hlavně měla kolečka, co neuměla jezdit rovně… Myslím, že jsem to už psal v předešlých dnech, ale jeden zřízenec s ní nebyl schopnej ani trefit do výtahu xD… Takže lepší postel je celkem úleva, ale proležená je stejně, a to pro ni bylo hlavní… a zítra jde snad na sál…

U mě se stavuje ségra a dostal jsem od ní a jejího Vojty! dárek xD Je to kaktus rozložen na díly… Takže to vypadá, že pletení byl jenom začátek… teď abych se učil háčkovat…

Kaktus odkládám dál, udělám ho v Kladrubech, až se budu po večerech nudit 🙂 Zavibruje mi telefon a já zírám jak puk… moje první (neveřejná) sbírka na #pacholeg 🙂 Ta kresba vypadá, že šetřím na žabí stehýnko, ale směju se a jsem upřímně obměkčen „červenající se smajlík“ 🙂

Jedeme za Kačkou. Včera jsem ji vynechal, protože jsem byl vyčerpanej z ambulance bolesti… Cesty autem bolej… Když jsme přišli na pokoj, tak ji Pája zrovna servírovala večeři… naprosto nádherně vypadající a ještě lépe chutnající řepový burger!

A co je ještě neuvěřitelnější… tyhle potvory barvivý, se nedají sníst elegantně ani dvěma rukama… a Kačka to slupla jednou rukou, aniž by to tam vypadalo, jak na místě činu… všechna čest… Já si u tohohle jídla po každým soustě beru ubrousek…

A jak tak sedím u postele a kecáme, tak se Kačka najednou sama, bez ničí pomoci, posadila. Chtěla pusu. 🙂

DEN 28

Ráno začíná opět zprávou od Kačky: „Mám osmou spolubydlící… jde na operaci s malíčkem, takže se tu také moc neohřeje, ale je sympatická.

Tyjo… osmá spolubydlící… a se všema si povídá… Já si se spolubydlícíma vyměnil jen jména a pak už pouze tělesné zvuky…

Koukám do jídelního lístku nemocnice, o co Kačka přijde díky operaci, která ji dneska čeká, a když čtu kopračka, tak doufám, že to nezjistí, je to totiž její oblíbené jídlo… Přišla na to asi pět minut po mně… A navíc jde na sál až poslední 🙁 To zas bude dlouhej den… Mamka alespoň posílá motivační fotku knedlíků, které miluje (a já nesnáším :D).

Ségra je nespokojená s tím, že jsem doma a nerehabilituju pod dohledem… Já už jsem si tak nějak zvykl na domácí režim… Nicméně pod záminkou, že chce něco vysvětlit v závěrečné zprávě, volá doktorce, která tu zprávu psala, aby zjistila jestli fakt není možnost nějakého „dohledu“… i kdyby mě měli vozit každý den ambulantně někam, tak chce nějakou péči… No a tak volá na pracoviště té doktorky. Dotyčná má dovolenou, ale velmi ochotná sestřička, která telefon zvedla, si to bere na starost 🙂 a zeptá se okolo co a jak… a že prý se ozve.

Kačka pořád čeká na operaci… nemocniční večeři taky nedostala… Pořád se počítá s tím, že dnes na sál jde… sestřička jí řekla, že její doktor má 24h směnu, takže je fakt možný, že klidně ještě půjde…

19:25 Kačí jede na sál! Do teď bez jídla a pití… na pohled váží tak 40 kilo 🙁

23:19 Kačka píše, že je na pokoji. Protáhli jí to lešení až skoro ke kyčli…

Dobrou noc… Tak zase zítra

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn