Ráno vstávám v 6:25 za zvuku otravného budíku, který jsem už pěkně dlouho neslyšel a hlavně nepotřeboval slyšet… doteď mě přece budily sestry miloučkým rozražením dveří a něžným rozsvícením světla v pokoji 🙂 No a na displeji se mi ukazuje vzkaz, který mě každé ráno motivoval do práce…
…je pondělí a proto ten budík. Chceme být brzo u praktický, protože tam je jinak hrozně narváno a čekání se někdy protáhne i na hodiny… No a hned po vypnutí budíku naskočí bolest nohy (fantomová bolest)… Tak se mi v hlavě utváří teorie…
V nemocnici mi totiž bylo „líp“… Jasně teď je tu ta svoboda a pohodlí… žádný pevný režim budíčků, vizit, jídla… jenže… tím jak teď víc než ležím (v gauči nebo na židli) a taky dost často pro něco chodím, tak je noha daleko častěji „dole“ a teda víc prokrvovaná? No a tím pádem by mohla být (asi) nervová zakončení více citlivá a mně se naplno ukazuje síla fantomových bolestí…
Začínám mít stavy, kdy jen ležím a masíruji si nohu v třísle a v duchu prosím, ať to píchání přestane… protože píchání je nejhorší… bez slz samozřejmě… to už máme za sebou, že jo… Na všudypřítomné brnění a tlak (v pravém chodidle, kotníku, patě i prstech, které nemám) si lze zvyknout, prostě to tady je a po pár dnech to lze (trochu) ignorovat… ale teď se velmi intenzivně hlásí ke slovu tohle (píchání):
- Malíček a prsteníček na noze je jakoby chycen do zubatých kleští a odtrháván směrem ven a do strany 😀
- Do nártu shora tlačí list zubaté pily xD
- Patou šlapu do pytle připínáčků :DD
- Chodidlo je propichováno jedním hřebíčkem.. (přesně vidím to místo v hlavě 😀 )
A první dva „pocity“ nebo „bolesti“ se dějí zároveň… občas jsou doplněny o trojku nebo čtyřku…No ale tím nekončíme 🙂 Ty bolesti pulzují… s každým pulzem srdce… takže dýchám a masíruji nohu…
Pocit a bolest je v uvozovkách naschvál… protože je prý rozdíl mezi fantomovou bolestí a pocitem… Pocit chceme zachovat a bolest chceme odstranit… Já pro bolest používám slovo pocit, protože vím, že tu nohu nemám! Tak fyzicky nemůže bolet a tak tomu (logicky) musím sám říkat pocit… jenže ona to bolest je.. Třeba taková jizva. Ta bolí na dotek. Když si na ní zatlačím, tak mám pocit na zvracení.. ale to je v pohodě.. to je něco, co si vyvolám sám dotykem, a hlavně to je čerstvá jizva že jo 😀
(Jestli je tu mezi vámi profík, tak mi to klidně vyvraťte nebo osvětlete, ale větší bolest začala příchodem domů…)
Nechávám přemýšlení, na pondělí už toho bylo akorát tak dost. Lezu z postele a provádím hygienu. První ranní kroky s berlema jsou vždy nejisté a jsem rád, že tam mám postel, protože se do ní právě řítím po zamotání hlavy 🙂 (To se mi stalo k dnešnímu dni více než jedenkrát.) Nicméně stav zamotaný hlavy si docela užívám! Doufám, že to není pozůstatek mojí lehký závislosti na opiátech…
V čekárně je narváno… Sezení na tvrdých (ač polstrovaných) lavičkách mi po chvilce opět rozproudí bolest v noze a tak si střídavě lehám a vstávám…
Kačí mezi tím píše do chatu, že jí sestra hned po snídani oznámila, že jde dnes na sál. Neví kdy a proč, ale jde… ještě že stihla snídani… Obyčejný převaz to nebude… to jí dělaj v posteli na pokoji… tak jsme trochu nervózní… nezbývá než čekat na další info…
Moje praktická teď ordinuje v nějakém mateřském režimu a dnes tu je záskok, takže vůbec netuším co čekat. Po hodině se to dozvídám. Je mladá, velmi milá a vypadá, že má velký zájem o mojí nohu (to co z ní zbylo) a aby to co zbylo nad ní (já, ha-ha) necítilo bolesti… Takže se bavíme o možnostech, jaké jsou… ideálně hrazené pojišťovnou, že jo… protože být doma týden a půl po amputaci je prostě slušně studená sprcha. No možností moc nemám 😀 Můžu být doma a trpět na gauči… nebo můžu být doma a trpět v posteli 😀 Tohle samozřejmě neřekla ale velmi empaticky mi oznámila že ji to mrzí, ale že vlastně nemá moc co nabídnout.. jednu velkou naději mi ale nabídla a to je využít služeb tzv. „Ambulance bolesti“ 😀 To je opravdu název pardubické pobočky… Alespoň to tak bylo uvedeno na internetu, když jsem si později hledal telefonní číslo… 😀 Jiná města tomu dávají trochu vhodněji volené názvy.. např. Ambulance pro léčbu bolesti nebo Ambulance proti bolesti atp. Jsem za to nesmírně vděčný! Opravdu jsem! A mám se tedy na co těšit do budoucna 🙂
Při odchodu ještě žádám sestřičku o převaz nohy, jednak to chci mít co nejsterilnější a taky chci jizvu ukázat doktorce. Řekl bych totiž do ní, že by se na to fakt chtěla mrknout… a taky že jo… když slyšela slovo převaz, už byla ve dveřích a čekala jak na jehlách na slavnostní odhalení 🙂
Pro sebe jsem si to bohužel nezdokumentoval…Pak už jen se sestřičkou probírám systém vycházek.. to je masakr.. mám pocit, že tu uříznutou haksnu simuluju! TVL! Vždyť to není rýma! Smůla.. přes to prostě nejede vlak… buď 6 hodin v kuse nebo rozdělit do bloků… tak říkám 14-20… to prej nejde.. maximum je 19:00… Hmm :/ jaká dobrá historka končí večerkou v 19? 😀 beru 13-19 a jdeme domů…
Kačka mezi tím posílá fotku, jak je hezky její zavazadlo sbaleno na cesty (jojo ten pytel s odpadky je celý její nemocniční majetek :D) a info, že už jí stěhujou do nově natřené části budovy… Tam, kde jsme měli původně být… Tam, kde je ten internet ve vzduchu!
Za půl hoďky další zpráva, že je převázaná.. sestřičkou bez jejího doktora, protože ten je někde pryč a tak stále nevíme nic o operaci… Sestřičky prý zkusí zjistit, kdo něco ví… to je bordel 😀
Za dalších 15 minut zpráva, že u ní byla anestezioložka s klasickou skladbou otázek na alergie a jak snáší narkózu… a také nevěděla důvod operace, to vědí jen operatéři, ale čas odhaduje nejdřív na druhou odpolední… Je 9:30…
My jsme mezitím už doma. Mamka vaří a já volám do ambulance bolesti… nikdo to v Pardubicích nebere… ale to mi nevadí, protože mám doporučení na Chrudim, že tam je moc milá paní. Ta to bere okamžitě a tak ji vysvětluji situaci, jaká je a že to hooodně bolí/spěchá. Vychází mi neuvěřitelně vstříc a zítra se můžu stavit ke konci pracovní doby… pak frčí na dovolenou. UFF! Sdělím novinu do chatu a podařilo se mi taky přinutit mamku, ať si chvilku odpočine a sedne si ke mně na gauč… na stole jsou dva ovladače od PSka, tak žertovně nadhazuju, že si zahrajeme… a hele! My fakt hrajeme! Hrajeme Raymana! 😀 A musím uznat, že celejch 5 minut hraní co tomu věnovala, nebyla nejhorší spoluhráč, kterého jsem u toho měl 😀
Kačka posílá video a fotku.. Video je z nového pokoje… modrožlutej… obrázek na zdi.. a televize…a hlavně… NENÍ TU WIFI xD Teda není… prej tu je… ale ne v místech, kde jsou lůžka pacientů xD No a sestřička ji vzkazuje, že na sál tak kolem 15-16 hodiny… Je 13:00..
No a fotka je nějaký prasátko, které dostala pro štěstí.. Ona toho jako obecně dostala hodně „milého“ pro štěstí… slony, kamínky, plyšáky… Já jsem dostal tampón, „porno“ časák Česká (sou)ložnice, poníka s hřebenem, pletení a chlupatý špunty do uší (Nechutný! Nebrat!).. asi nejmilejší tak byl velkej balík dětských vlhčených ubrousků od špagety (vysoká a štíhlá blondýna co neumí stříhat, díky Dary za měsíc strávenej v kulichu nebo ve stínech přes léto xD )…
Je 16:37 a v chatu od Kačky čteme, že právě přiletěl vrtulník a tím pádem se její dnešní tajemná operace odkládá… A pro nás to je signál, že můžeme vyrazit spolu s jídlem 🙂
Návštěva probíhá dobře, nový pokoj je fajn a ta televize je příjemná změna… Teda pokud jste ten, kdo v rukou drží moc (ovladač)… Kačka už si krásně sedá na posteli… sama, bez pomoci…
V sedm večer Kačku navštěvuje doktor, který snad prováděl její první operaci a do teď byl na dovolené. Operace, na kterou měla jít, není tak podstatná a zítra to nejspíš nebude… No a naše teorie, že ji odeberou nějaké železo (lešení, fixátor) je úplně mylná… respektive kompletně opačná… chtěj jí železo přidat! Chtěj tu železnou konstrukci napojit na horní kost stehenní co jí u kyčle zbyla a přemostit tak tu deseti centimetrovou díru… Takže kouzlo z Harryho Pottera už nebude nadále fungovat.
A na finální operaci, by nerad volil převoz a radši by dopravil operatéra sem… To je dobrá zpráva… dostaneme sem nějakého profíka! 🙂 doktor na ní působí velmi mile a „v pohodě“ 🙂 s touto informací končíme den… Dobrou zítra…
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)