DEN 23 a 24 – Silnější snídá, Brachium enmendo a chrápání pokračuje

DEN 23

Ráno… 6:52… Kačka v chatu: „Já jdu do sprchy! Juchů!“ 😀

Těší se a bojí zároveň… sice si trochu sedá, ale musí být hodně vypodložená a to ve sprše nejde, takže bude vleže.

Já si ráno dávám s bráchou páku o to, kdo bude dělat snídani… Když vyhraju, dělá ji on.. A když prohraju, dělá ji taky on, protože od toho tu tenhle víkend je 😀 Naštěstí vyhrávám (ano je to venku ty trosko! xD). Dělá luxusní vajíčka a rozpustný kafe… (kdyby nás viděla sestra, že pijeme rozpustný a ne zrnkovou, tak nás vyškrtne z rodiny :D) ale co. Když je chuť na mlíčňáka tak je chuť…

Po snídani si začínáme organizovat domácnost. Do děcáku odsuneme věci, které nutně na dosah nepotřebujeme.. a naopak se obestavujeme věcma, které shledáváme důležitými… tzn. ovladače od PSka, pití, ďobání a telefony…

Taťka mi přinesl organizér na léky… směju se sám sobě, jakej jsem třicetiletej důchodce, ale později si to už chválím, protože jsem schopnej zapomenout, jestli jsem si prášky po obědě vzal nebo ne.. a nemám jich málo…

Ségra z dovolený posílá info, že se chystaj do hor a tak museli nakoupit základní „skromné“ potraviny k přežití… a poslala fotku jejich obídku… na fotce byla chobotnice ty vole 😀 Nicméně se jim tam kazí počasí a Vojta má dost práce, tak si dovču zkrátěj, a ségra sem přijede „dávat věci do pohybu“ směrem, který uzná za nejvhodnější… 🙂

Brácha se pustil do úklidu.. hodilo by se mi laserové ukazovátko.. abych taky něčím přispěl a upozorňoval ho na vynechaná místa a co kam patří… (jako bych snad já věděl co kam patří.. to ví jen Kačka).. Vyfotil jsem ho a najednou škemrá, ať tu fotku hlavně neposílám jeho Páje.. protože by to pak musel dělat i doma… odesláno…

Posílám ji i do rodinného chatu.. a Kačka odpoví naprosto suše: „musíme koupit nové žaluzie“ tak zase brečím smíchy…

Ještě nemám vycházky, takže celý víkend budu zavřen doma… Naši vyzvedávají bráchu a jedou navštívit Kačku. Je čím dál lepší. A rozhodně ji chutná! 🙂

DEN 24

Vstávám první. Bráchovi zavírám dveře, abych tu spící princeznu nevzbudil, a vařím si kafe…

Jsem o den starší a s berlemi už kmitám jedna báseň. Zkusím využít sevření paží, abych ovládal jednu berli, a tím pádem budu mít volnou ruku na držení kávy…ONO TO JDE! Bez vylití jsem donesl kafe až ke stolu! Pohled na mě by byl asi komicky hroznej. Jak jsem bokem a vypouklým břichem ovládal, kde se má berle dotknout země tak, aby to nebylo moc daleko ale ani moc blízko…

Sedám ke stolu a pouštím PC abych mrknul na ehm.. nové zprávy? Třeba? 🙂 Píšu Kačce jak se vyspala… moc nic prej… ani já si nedovedu představit to, co ona musí podstupovat. Nohu má s lešením (fixátorem) a měla ji dlooouhou dobu přivázanou do „stropu“ aby visela ve vzduchu… za ten fixátor! Teď už ji má naštěstí položenou na polštářích, ale to nic nemění na tom, že s ní nemůže pohnout… Takže u ní změna polohy prostě nepřipadá v úvahu… já se alespoň mohl trochu překulit na bok na pár vteřin…

Jednou nám řekla, ať ji porovnáme polštář pod nohou, že ji tlačí, tak jsem vzal její nohu za fixátor, nadzvednul ji a při tom koukám na její stehno, kde nemá 10cm kosti, a úplně se mi vybavila scéna z Harryho Pottera, protože se jí stehno „hezky dokulata“ ohnulo směrem nahoru… 😀

Mimochodem ty postele… ty postele mají matrace s dokonale proleženou siluetou postavy… prdel přesně padne do důlku uprostřed postele, a pokud si chcete lehnout na kraj, tak neomylně sklouznete zpět do jámy lvové… a to, že je v pravidelných intervalech otáčí (matrace) tak je do původního tvaru rozhodně nevrátí…

Kačí píše do chatu:  To se takhle snažím o bobek a asi se u toho moc netvářím… protože zrovna přichází zřízenec a vystrašeně říká: máte bolesti??? A já: ne, jsem na míse 😀 chytla jsem výtlem a stahy břicha ze smíchu se postaraly o naplnění mísy, tak jsem ho po chvilce volala zpět :DDD

Naši dnes neslouží u nás/pro nás, ale hlídají babičku na chalupě… Jo! tak boží jsou! A potřebujou dovolenou nutně! Jedou už pěkně dlouho na 178% a nejsou při tom fyzicky ani psychicky (díky nám) tak v pohodě jak bychom je rádi viděli… Tady foto babči, jak je o ní postaráno 🙂 (na obrázku obírá levanduli, kterou mamka miluje a vyrábí z ní skvělé věci).

Před večerkou se ještě hlásí Kačka, že chrápající paní má odloženej odjezd, protože pro ni nemá kdo přijet a je odkázaná na sanitní odvoz… takže další večery s hudebním doprovodem Dr. Voštěp Bandu (Get it? Dřevorubec? :D)… Nicméně si člověk uvědomí… že je zase ku*va rád, za rodinu a její podporu… a kdyby nemohla rodina, tak máme s Kačkou na každém prstu (a to mi jich nedávno 5 ubylo) dalších pár kamarádů, kteří i v pracovní době dokážou zajistit náš odvoz…

A cítím svůj vděk k nim. I když to jsou většinou hrozný paka a trubky (vy víte o kom mluvím! :-* a za nic bych vás nevyměnil – tak možná jsem nakonec pako a trubka já…) 😀

Dobrou deníčku…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn