Po půlnoci se každou chvíli budím bolestí… masíruju si pachohejl a proklínám novalgin. Vždy se mi povede nějak usnout… ale kolem 4 ráno, kdy jsem vyčerpanej jak z bolesti, tak z přerušovaného spánku, jsem teda zavolal sestru.. přišla, řekl jsem jí ,že trpím.. proč nemám svý dva zaldiary, tak to šla koumat do rozpisu prášků a prý mi snižují dávky… tak mi ho nechtěli večer už dát… naštěstí mi jeden přeci jen dala…to je fajn snížit dávku na noc, kdy je při bolesti tolik možností co dělat.. třeba čumět do stropu…a že ten strop vůbec není zajímavej 😀
Kačce prý taky snižujou… tak vtipkujeme, že šetří na náplavkách z Pardubic…
Na vizitě mi doktor řekl, že dávky skutečně snižujeme… ale měl na mysli opiáty (injekce do ramene), které si už dlouho nepíchám… Zaldiar mu vůbec nevadí, ať si ho žeru, jak chci… takže díky různému výkladu jedné fráze, jsem měl moc příjemnou noc :/ no.. a odpoledne mě čeká převaz… naštěstí teď už převazy nejsou spojené s krutou bolestí a trhání obvazů od masíčka… teď už to je procházka růžovým sadem… začínám být vděčný za reamputaci…takovej jsem měkkejš…
Stav pletení ke dnešnímu dni:
Další info přichází od Kačky…
Prý bude mít teď chvilku klid 🙂 v tomhle týdnu se to osnímkuje, možná se znovu půjde na opravu kotníku… a co se týče našeho největšího problému, to jest chybějících 10 centimetrů stehenní kosti a navíc ta (snad vyléčitelná) infekce, tak tam ji čeká tří týdenní klid a pozorování, co dělá infekce.
Ohledně nahrazení té mezery doktoři ještě nevědí, jaký postup zvolí.. možná tu díru zaplácnou nějakou nepotřebnou kostí z jejího vlastního těla (my máme nepotřebné kosti?).
A že je reálné, že na tu operaci pojede do jiného města.. k jiným plastickým profíkům… Sice nejsem fanda převozu.. ale nerad bych, aby se to na ní někdo učil… že si na její břicho operatér odloží manuál, jak od skříně z IKEA…
Dneska je velkej den… 13. srpen… Táta má narozky (vše nejlepší tati, jsi můj hrdina, že i přes vlastní bolavé zranění za námi každý den vozíš mamku živitelku a děláte nám společnost :-*)
Pak máme výročí svatby 🙂 moc tohle výročí neslavíme, ten datum jsme vybrali protože prostě bylo volno, slavíme hlavně výročí začátku chození… a to vychází na prvního května… to je nám náhodička co? 🙂 takže si každého prvního v měsíci popřejeme hezké výročí.. a jednou za rok… právě ten první květen ho ideálně trávíme v cizině.. zatím to docela vychází… 🙂 jo a přišla mi od Kačky dobrůtka se vzkazem, že mě miluje 🙂 to je hodná žena 🙂 já klasicky nic nekoupil… :/
No a hlavně! Jsem si dneska došel na WC a vykonal potřebu!!!!!!
Samozřejmě to sdílím rodině… a reakce je dle očekávání…
Ségra: Líp jsi vaše výročí a taťky narozeniny oslavit nemohl 😀 A že si ten datum budu alespoň dobře pamatovat… 🙂
To znamená konec podložním miskám!!!!! xD Ale bažanta si ještě nechám.. zas to s tím chozením, tak úžasný není… takže čůráníčko v posteli zůstává.. čistě osobní preference… 😀
Zajímavý (bolavě zajímavý) je, že když jdu na WC.. tak nervové zakončení, které je v konečníku je nějak spojené s mým pravým chodidlem… takže když jsem na WC a nějak je o nerv zavazeno.. hrozně mě začne píchat do chodidla zespodu.. takže se pro mne chození na WC stává traumatizující… a to jsem myslel, jaká to bude úleva proti míse… :/
Joooo a Kačce vyndali cévku… to si na sebe ušili slušnou past.. protože chodí čůrat hooodně často 😀 a když je nastydlá, tak 2x častěji 😀
Přichází mi fotka tří levých bot, abych si vybral, které chci přivézt… odpovídám opět fotkou 🙂
Jsou dvě odpoledne a doktor přichází na převaz pachohejlu. Prý to vypadá jak to vypadat má..a říká, že chirurgicky jsem vyřešenej… co to znamená, říkám si… jakože už mě budou mít jen plastici a dorovnaj jizvu? Nebo že mě už nebude léčit on a nechá mě jen odpočívat, než se přesunu na rehabilitační?
Najednou říká, že jdu za 2 dny domů… COŽE?!?!!?!?! Jsem 6 dní od amputace a za 2 dny jdu domů? To se leží dýl s mnohem triviálnějšíma věcma ne? Je to normální? Je to správně?
Zjišťovali jsme si předem info o tom, jak probíhá rehabilitace před protézou.. a nikde nebylo, že jdu domů… připadám si, jak bez domova.. nebo jak vyhozenej z práce a nevím co dělat.. kam jít… neumím se o to postarat, co když něco pohnojím? Je mi 32 let.. pokazím si pahejlek a čeká mě život s bolestí? To přece nejde… cítím se bezradně…
Nohu mi zabalili a vypadá to vskutku docela pěkně… btw během převazu jsem si vyfotil jizvu… tak pokud vás to zajímá.. klikněte na tlačítko…
Nechci to ukazovat rovnou.. někdo by mohl nedobrovolně přestat jíst kebab kvůli tomu..
Doktor se obměkčil a že mě tu teda nechá do pátku, tedy 3 dny… 😀
Naučej mě prý bandážovat… a chodit o berlích už umím, tak co víc… a protetika je moje starost, že se o mě postaraj oni… jenže s nimi jsem domluven tak, že jim zavolám, až doktor řekne, že noha je připravená k oprotézování… a to může být 4-6 týdnů… tyjo.. měsíc doma… tady zabírám místo…
Píšu to do rodinného chatu a tam propuká vztek, zděšení a panika (mamka a Kačka) 😀 já se mezitím začínám smiřovat s myšlenkou, že jsem propuštěn… je jasný, že mě mamka bude chtít mít u sebe.. ale to nechci.. chci k sobě do bytu…když už…
Kromě prášků na bolest doktory a sestřičky vlastně nepotřebuju.. jen mě musej naučit se o to starat… správně.. lze to za 3 dny? hádám, že se to dozvím.
Naši se plaší, všechno je straší, chci řízek s kaší.. konec rýmování.
Prý tu mám udělat halo atd… a za každou cenu se tady udržet 😀 Už mamku v chatu krotí i brácha 😀
Začínám se těšit na odchod v pátek.
Kačka píše, že ji odebrali jedny antivirotika proti houbě (infekci), tak to bereme jako dobrou zprávu.. ale dál bere nějaká další, přes kapačku… a čeká ji dnes převaz na pokoji… taky naštěstí bezbolestnej… 🙂 Kačka je, mezi námi děvčaty, daleko větší frajer než já… já žeru zaldiar a další léky lopatama, Kačka už frčí bez léků proti bolesti! A to má v sobě hromady našroubovaných tyčí a ještě víc zlomenin… pro mne nepochopitelný.. řekl bych, že až bude rodit.. ani si toho nevšimne 🙂
Večer jsem na tom s pletením asi takhle: (omlouvám se za „nipslip“)
Tak zas zejtra… čau 🙂
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)