DEN 18 – Ťapání, tlachání a novalgin grrrr

Ráno Kačka oznamuje,  že půjde dnes na sál na převaz.. takže zase bez jídla.. ale snad má jít první..tak to bude mít rychle za sebou.. slibuju ji, že za ní přifrčím, až bude po zákroku…

U mě na vizitě padala samá chvála.. pahejl vypadá jak má.. je velmi dlouhej (to slyším poprvé) takže se bude krásně protézovat… a tenhle nebo příští týden bude lékař mluvit s rehabilitačním oddělením a dohodnou se kam se mnou.. nemá problém s tím nechat mě v Hradci, ale nezáleží to prý na něm…

7:45 a Kačka jede na sál… to by dnes mohla i obědvat

11:11 je zpět, zdrogovaná a unavená 🙂

Operovat (stehno) se ještě nemůže… Čeká se na výsledky kultivace.. asi úplně nevím o co jde, ale chápu to tak, že vezmou nějaký vzorek tkáně a 2 dny ho nechaj odležet a pak mrknou, jak se nám vzoreček zkultivoval…

Oběd jí nedali, nejdřív může jíst až ve tři.. moc jí to nevadí, protože jí je blbě…

Za mnou přichází fyzio a jdeme na berle… překonat rekord deseti kroků… dost jsem na to trénoval.. stavěl jsem se vedle postele na jednu nohu.. dělal na ní polodřepy (s držením) a vůbec jsem prostě trénoval mít pachohejl směrem dolů a hlavu hrdě vztyčenou…

Beru svůj speciální protetickej ergonomicky tvarovanej baťůžek, hážu do něj mobil a je na čase sklidit plody! Beru „botu“, fyzio mi po 14té říká, že žabka není ideální obuv… Ale není čas ztrácet čas a přezouvat se. Jdeme berlovat. Vstávám, dávám si berle do podpaží a dělám krok… další… nebolí.. hlava se nemotá.. ono by to mohlo jít… tadá! Fyzio mi otevírá dveře na chodbu a začíná mi zavazovat vzadu andílka 😀 a ptá se, kam jdem dál.. říkám, že do vedlejšího pokoje xD Souhlasí, ale příště prej jdeme někam dál, souhlasím, je potřeba prozkoumat další pokoje… nebo alespoň kolem výtahů říká…ok…

U Kačky se přivítáme.. dáme si dost fyzicky náročnou pusu a prosím ji o vyfocení, protože začínám slábnout… klasika póza nenuceně ze předu a jednu laškovnou ze zadu… a běžím sníst oběd…

Po obědě tu je zase můj fyzio a jdeme prý chodit.. dálku.. žádnej vedlejší pokoj… tak ťapu tři kolečka kolem výtahů.. a nemotám se zatím… dostávám hromadu instrukcí, jak si nerozbít hubu… vážím si jich, nechci si rozbít hubu…  kdyby jen viděl, jaký triky už na nich dělám! 😀 no nedělám žádný žejo… jediný co dělám je, že na chvilku zvednu nohu a do půl vteřiny ztratím rovnováhu a padám jedním nebo druhým směrem.. nicméně i to stačí abych mamince vykouzlil zatajený dech a smrt v očích xD časem očekávám zlepšení, maminka se otrká a musím vymyslet nové kousky… ale jsem v klidu.. pořád ještě neumím chodit schody… tam se toho určitě může hodně pokazit…ošklivě pokazit… 😀

A slíbil jsem mu, že si nechám dovézt tenisky.. teda tenisku…

Kačka je povídavá, takže jak se jí střídají na pokoji pacientky, dělá si z nich kámošky.. měla tam jednu sympatickou hasičku, která bourala jelikož ji nějakej vocas vytlačil ze silnice, pak motorkářku se zlomenou nohou, se kterou se pořád bavila o cestování… a pak jsem ztratil přehled koho dalšího… ale seznam určitě přibejvá… to já mám naopak.. klučinu a staršího pána co mám na pokoji sice znám jménem, ale naše rozhovory jsou spíš povrchního charakteru, než že bychom se chtěli stát nerozlučnými kamarády.

K večeři dostávám jen jeden novalgin (takovej fancy brufen) koukám na něj dost podezíravě.. kde jsou moje dva zaldiary? Ptám se sestřičky… prý tam mám dnes napsané tohle.. ok.. polykám… a beru prášek na spaní… v 11 se budím bolestí… mačkám si nohu a po pár minutách zase usínám…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn