Prý se má dnes stavit hlavní rehabilitační lékařka.. tak jí musím pořádně vytěžit… jak se o to starat, jak masírovat, jestli budu někam docházet na převazy.. kdo mě naučí bandážovat atd.. je toho hodně co neumím a dost mě to znervózňuje…Rodinu samozřejmě nejvíc zajímá otázka.. zda bych nemohl přejít rovnou na rehabilitační oddělení… i kdyby jen na pár dní…abych si vše zkoušel pod dozorem a měl jistotu, že to dělám správně… Protože všichni známí, z podobného oboru, které máme, jsou takhle brzkým propuštěním stejně překvapení jako my…

Přichází paní doktorka z rehabilitačního oddělení… Podle ní je v pořádku jít domů vše už prý umím… vysvětluju jí, že ne, neumím 😀 a tak mě utvrzuje v tom, že umím 😀 (zeptejte se mých sousedů, ten rozhovor takhle skutečně probíhal.. a nejen se mnou :D). Nakonec jí tedy přemluvím, aby za mnou došel fyzio a já si nechám vysvětlit vše v čem se cítím být nepoučen (to je vše) a že od ní tedy víc nepotřebuju 😀 na nějaký pobyt v rehabilitačním středisku HK vůbec neslyšela.. ani na ambulantní docházení sem tam… pokud něco chci, tak ať jdu do soukromého sektoru a zaplatím si to… no tak to asi dopadne..ale ty vole… trochu se mi bourá představa o českém zdravotnictví…

Jediná dobrá zpráva je, že mě doktorka napíše do zprávy, že doporučuje pobyt v rehabilitačním ústavu v Kladrubech… to potřebujeme, aby mi tam udělali místečko a já tam rovnou naběhnul s protézou… 🙂

Přijela lékárna.. řekl jsem jim, že bych dneska chtěl zkusit něco slabšího, protože to nijak extra nebolí… tak jsem dostal brufen… takovej ten prášek, co si vezmete když vás trochu bolí hlava.. ale na před týdnem oříznutou nohu? No uvidíme 😀

Balím si pletení do baťůžku a jdu na návštěvu vedle… sám si dokonce přisunu židli přes celý pokoj… není to nijak elegantní pohyb, ale mise splněna! Ještě si dáváme pusinku a Kačka je po ní celá omámená a chce další 🙂 tak jí tam ještě jednu pošlu, ale ne moc ať si nevytvoří závislost.. na to je prej pozdě říká 🙂