DEN 153-156 To jsou chlebíčky? Žluťásek, noviny, myšolov a turisti

DEN 153

Den PO. To je při našich Vánocích konečně takovej ten opravdu pohodovej den. Už se nemusí nic stíhat. Nosíme tepláci a děravý trička. Okupujeme gauče a hrajem si a dárkama.

Jen ta mamka! Ta musí pořád něco hrnout na stůl. Pokaždý jí řekneme, že už nic dalšího nechceme, ať do tý kuchyně ani neleze. Na otázku, co tam dělá, vždycky odpoví, že nic. A my unaveně odpovíme, že to “nic” nechceme, ať to “nic” fakt nepřipravuje, nebude to mít kdo jíst.

Jenže znáte to. Ono se to nakonec nějak sežere.

Moje břicho je teď o svátcích jak legíny. Je až neuvěřitelný, co se do něj vleze, ale bylo by neslušný jít s tím na veřejnost.

Jen ten táta je nějakej divnej. Hodně si hlídá, co jí. Není mu moc dobře a chodí často ležet. 🙁 Kromě toho, že šíleně pajdá, tak má ještě nějakej žlučníkovej problém. Teda to si alespoň myslí.

Brou.

DEN 154

Táta se nám přes noc docela pěkně vybarvil. Do žluta.

Klademe jim na srdce, ať nehazardujou se samoléčbou a zajedou s tím někam. Slibujou, že pokud se to nezlepší do rána, tak jedou do nemocnice. A s tím se i loučíme. Musíme totiž Kačku vrátit do rehabilitačního procesu. 

Dokud jsme byli v místnosti, tak se taťka zdál jen lehce nažloutlej. Ale když nám šli zamávat ven k autu, tak na denním světle to bylo teprve poznat! Bělmo žlutý, pleť žlutá. Těžce nepřirozený. :/

Do Kladrub nás veze kamarád. A cestou se ještě stavujeme na výbornou večeři a pořádně bolavý pivo.

Bolavý proto, protože jsem stihl jen jedno, takže si vychutnávám fantomovky v plný parádě.

Večer zjišťujeme tátův stav a prej zatím žádná změna. K lepšímu ani k horšímu. Znáte to, jak každej většinou radí, ať se člověk nechá zkontrolovat, ale sám se k doktorovi ne a ne odhodlat. Doufám, že ráno bude lepší, nebo že vyrazej do nemocnice.

Dobrou.

DEN 155

Jedou do nemocnice. Táta je žlutej jak citrónek. Všichni jsme rádi, že se snad brzo dozvíme, co s ním je.

Dostávám fotku od čtenáře, že jsem v novinách.

Tak z fotky luštíme, co to je zač. Vypadá to na Mladou Frontu. Tak jednu letím koupit, ať to můžu zaarchivovat. 

Jo, kupuju si všechno, kde se najdu. 😀 Nevím, jestli to je narcistický chování, ale myslím, že tohle se už opakovat nebude, abych byl v tisku. Další nehodu neplánuju, protože končetiny se mi nějak nemnožej a rozruch kolem našeho příběhu postupně utichne. 🙂

Je to MF Dnes! 🙂

Hezky napsaný. Běhá z toho mráz po zádech! Mně teda ne. Mamce. S taťkou už dorazili do nemocnice a čekaj. V ordinaci je prej nějaká pacientka, která je hysterická a sprostá. Museli jí přijít dát injekci na uklidnění. I tak tu ordinaci blokovala skoro dvě hodiny a naši jsou asi až šestý na řadě. Mamka si pro dnešek plánovala lenošení s knížkou u stromečku. To moc nevyšlo.

Nezbejvá než doufat, že taťku vezmou přednostně, aby jim tam tolik nesvítil (žlutě) na chodbě.

Po třech hodinách jde dovnitř a rovnou ho posílaj na ultrazvuk – podezření na zaseknutý kámen ve žlučovodu.

Prej tam má místo původního jednoho velkýho kamene mrtě menších a jeden z nich ucpal žlučovod. Pro nás (děti) nová informace. On tam jako ten šutr už měl? A to se neřeší?

Zítra ráno se má dostavit s pyžámkem, nejspíš ho tu ubytujou a vyoperujou mu to. Dostal antibiotika.

DEN 156

Táta už je v systému a prej půjde rovnou na sál. 

Pod narkózou mu ty kameny budou ničit a pak se bude čekat, zda vyjdou ven. A nejspíš hned druhej den domů. Asi běžnej zákrok, tak snad to klapne. 🙂

Kačka posílá fotku, jak je v Kladrubech.

To bych bral tady.

Mamka se rozhodla ulovit Mickeyho. 

Dělá jim v baráku neplechu.

O půl jedenáctý už je taťka po zákroku. To je jinej fofr než Kaččiny “plánovaný” operace, který se kolikrát proměnily v celodenní čekání bez jídla a nakonec odklad. 🙂

Cítí se dobře. Bolesti zmizely. Na pokoji má kolegu. Šíleně chrápe, tomu se už ale nikdo nemůže divit. V nemocnici chrápe každej.

Kolem osmý posílá mamka fotku Mickeyho. Ten už myšovat nebude. Kdyby se takhle lehce chytaly i kuny.

Mně začíná vánoční besídka s klubem seriózních turistů. Jako vždy bylo za úkol přinést dárek a bude se náhodně losovat, kdo komu dá. Dárek.

Kromě náhodnýho dárku jsem dostal i jeden přímo určenej pro mě.

Omalovánky a návod na květinový pletení. Díky Novásku. Pro takový, jako seš ty, je v peklíčku speciální místo. 😀

Taťka se na pokoji z nudy seznamuje s telefonem. Říká, že ho to začíná bolet, ale kdo by mu to věřil, když posílá do chatu tohle…

xDDDDD

S klucima si jdem zahrát fotbálek a maličko se u něj pinknout. 

Pak se zábava přesune na youtube, kde zase sjedem to “nejlepší” z pořadů Rande, DO-RE-MI, Kolotoč a tak. Taková naše vánoční tradice.

Brou noc.

Líbí? sdílej… 🙂