DEN 157-159 – Noviny a vařím. Citrónek je bílej. Plavu a okno.

DEN 157

Výsledky má táta dobrý, takže ho brzo pustěj domů. Nejdřív si ale musí užít trochu nemocniční stravy.

Jdu na nákup a mám v plánu si uvařit na několik dní. Jediný jídlo, který mi ode mne fakt chutná, jsou špagety. Ale musej bejt kečupovitý. Ne z těch bio protlaků, který připomínaj chuť opravdovejch rajčat. Pěkně chemicky upravenou sladko-červenou jednolitou hmotičku. Levnější většinou znamená i lepší. 😀

Cestou na nákup mi kamarádka z Pardubickýho deníku píše, že jsem dneska vyšel. Tak to cestou beru ještě přes trafiku. 🙂

https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/uz-nikdy-nebudeme-jako-driv-rika-muz-ktery-prisel-o-nohu-20191228.html

Jůůů. Další noviny a další pěknej rozhovor. Pokaždý si říkám, že už nemám co novýho nabídnout, ale jim to je fuk a já tím alespoň vykračuju ze svojí komfortní zóny. 🙂

Přicházím domů. Zase jsem toho koupil mnohem víc, než jsem chtěl. Ani se to nevešlo do báglu a musel jsem ještě přikupovat (ekologickou) tašku.

Doma jsem úplně propocenej. Vyhážu nákup na linku a jdu si dát sprchu. Sprcha se po pár minutách změní v koupel a ven se mi moc nechce. „Naštěstí“ mi od nehody nějak hůř funguje termoregulace, takže v horký vodě zas tak dlouho nevydržím a teplo je mi příjemný jen dalších pár minut. Třeba při i relativně lehký fyzický aktivitě, při který se sotva zadejchám, se začnu hrozně potit. Ať už jde o chůzi, protahovací cvičení u terapeuta nebo jen blbý vysávání. Nezadejchanej ale řádně upocenej. Jaká to skvělá vlastnost. 🙂

Lezu z vody a jdu zpracovat nákup. Jdu vařit. 🙂 

Vlastně to je jen česnek, cibule, mix mletýho masa, pixla kečupu, sůl, provensálský koření (miluju!) a chilli (miluju^2!). Krásnejch pět porcí v jedný pánvi.

Kačka by se toho asi nedotkla. Moc mastný, moc kečupovitý. 😀

Při sypání chilli do pánve se většina z něj vznesla spolu s párou vzhůru, kde byl můj obličej čumící do pánve. Tak jsem si oči a nos promnul rukama od cibule a česneku. Co se člověk u plotny nenaučí, he?

Kačí má v Kladrubech dámskou návštěvu a zajely si do města na véču.

Asi by mohla pomalu začít sepisovat průvodce po restauracích v okolí rehabilitačního ústavu.

Večer taťka hlásí, že už je kompletně přebarvenej z citrónu na přirozenou člověčí barvu (odpovídající zeměpisné šířce a délce, klimatu, národnosti a etnické příslušnosti). Jednoduše řečeno je už zase bílej, tak jak to má bejt. Prej. A ráno jde nejspíš domů! Hurá. :)))))

DEN 158

Je to dobrý! 🙂 Tátu po vizitě pustěj z nemocnice. Hehe. Po vizitě. xD Škodolibě se usmívám pod vousy. 😀

Po-o jdu plavat. Kamarád tam pravidelně vodí děti do kroužků, tak mě přibalej s sebou. Někdy plavu, ale častěji tam jen sedíme ve vířivce a nahříváme se. Dneska je spíš ten plavací den. 🙂

Čas na fotce moc nesedí. Nevypnul jsem měření. Kraul a znak jsou v pohodě. Prsa mi moc nejdou díky tomu, že kopnu vlastně jen levačkou a vybočí mě to.

Po plavání ještě kondiční chůze. Kolem pěti kilometrů.

Večer sundávám nohu a říkám si, že mě to pod linerem nějak divně svědí. Sundávám i ten a čumím.

Pod linerem jsem měl nohavici trenek a jejich šev mi tam udělal takovejhle šrám. Vede to kompletně podél obvodu nohy. :/ Na tyhle trenky bych si měl dát bacha. Nebo je radši rovnou vyřadit.

No. Neudělal jsem to.

Dobrou. 🙂

DEN 159

Dneska je silvestr! Konec roku 2019. Že se nám ale povedl, což?

Rád bych napsal, jak dnešek probíhal, jenže jsem chytl nějakou virózu a nenapsal jsem si o tomhle dni ani čárku a rozhodně si ho nepamatuju. Asi ta únava nebo co. 🙂

Tak jen střípky, co jsem nasbíral z rodinnýho chatu. Očividně jsem hrál u kamarádů hry. Dotáhl jsem k nim svoje PSko a na projektoru to byla velká paráda!

Pak jsem šel domů spát. O pár panáků později se v chatu rozjela novoroční přání.

Takže asi půlnoc? Prej máme letos vypustit nemocnice. 🙂 Tak na to bych si i připil. A nejspíš jsem si na to i připil…  A vyfotil jsem si nohy. (Proč?!?!)

Netuším, co jsem tím chtěl říct. 

Tak šťastnej a veselej, deníčku.

Líbí? sdílej… 🙂