DEN 140 – Pečeme sprostoty! Slušné duše tento den přeskakují…

Pozor, tento článek (i na to, jak je krátkej) obsahuje sexuálně explicitní obsah. xD

Začíná to vypadat, že potřebuju ostříhat.

Tak píšu kamarádce, co mi to jednou pořádně pos*ala tím, že to vzadu zkracovala a zkracovala, až najednou byla skoro nahoře. xD Takže jí dávám druhou šanci, protože takovej já jsem. Dávám druhý šance! 😀

V lednici mám pořád hroudu těsta. I když ho pravidelně syrový ujídám přímo z lednice, tak moc neubejvá. Kamarádka, která se to dozvěděla, mi z hecu dala vykrajovátka. Typicky vánočního koně a traktor. xD

Za koně jsem rád, z něj udělám jednorožce jedna báseň. Traktor je předpokládám pro jejího syna, kterej je má rád. Nic není zadarmo, takže teď peču na zakázku už. xD

Alespoň se na tom naučím zdobit. Mám představu, že si to namíchám sám a pak vemu igelitovej pytlík, ustřihnu mu roh a pofrčím jednu lajnu za druhou. Ach, jak já byl tenkrát bláhový!

Pořád mám hodně matroše a večer přijdou kolegové z práce na pivko a playstation. Tak jim upeču něco od srdíčka.

Výsledek je lepší než včera. Zachovalo si to podobný tvary. Kromě jednoho z pinďulínů. Ten v tý troubě asi zažil věci.

Jdeme zdobit. Ta hmota vedle perníčků pro kolegy vypadá dost nechutně.

Fakt to je jen cukr. Zdobení není tak lehký, jak to na youtube vypadá. Zdobící pytlík jsem si prostřihl pokaždý blbě a buď tekl moc, nebo se pořád ucpával. Taky jsem to měl asi moc tekutý.