DEN 139 – Paní učitelko, je čas! Vykrajování a HZS PCE!

Vstávám a v rodinným chatu je živo. Promnu oči a vyprsknu smíchy. Brácha má dobrej skutek hned takhle z rána. Za cenu naštvání jednoho člověka potěšil minimálně patnáct dětí. Jeho přítelkyně je totiž učitelka a on jí vypnul budík. 😀 Takže zaspala. Je to REBEL! 😀

Úplně jsem si vybavil svoje školní léta. Jakej to byl blaženej pocit, když už zazvonilo a učitel nebyl ve třídě na svém místě. Lepší bylo snad jen to, když přišel učitel do třídy, a sebou vlekl televizi s videem na pojízdným stolku. 😀

Roluju v chatu vejš a tam jsou další zprávy. Od Kačky. O půl čtvrtý ráno. Nová spolubydla taky chrápe, ale není to tak hrozný, takže vlastně docela dobrý.

Dneska vstávám z postele levou nohou (haha joke) – já už jinak (nejspíš) nevstanu. A “nejspíš” do závorky píšu jen proto, protože na sociálce pořád doufaj, že mi noha doroste (a tak čekáme ten povinnej půlrok, než požádám o invalidní důchod), sám k tomu začínám bejt trochu skeptickej. 😀

Jsem vstátej a jdu něco dělat. Snídani překvapivě. V lednici vybírám, co to dneska bude. Jestli vajíčko nebo vajíčko. V cestě k vajíčkům leží mísa s těstem. Ůůůůůůůů! Dneska budu vykrajovat! 🙂

Po snídani si na displeji zobrazím logo jednonožce a obkresluju ho na papír. Výslednej obrys stříhám.

Slušný. To bude perníček. Mamka varuje, že ty úzký části budou mít tendenci se připalovat, musím to hlídat. To tak. To je něco pro mě. Buď se to za deset minut v troubě udělá správně, nebo ne. Nic mezi neexistuje. 😀

Mám vykrojeno.

Dávám to do rozpálený trouby a nastavuju časovač. Co to je ty vole? Vznikl z toho nějakej nafouknutej blob.

No tak jsem omylem udělal 3D perník, no. Kačka v tom vidí hrocha a brácha radí, ať to oficiálně prezentuju jako ostrov. 

Mamka říká, že to mám doladit polevou. Mám to v plánu, mami! 🙂

Brácha mi ještě radí zkusit metodu reverse engineering. Říkám si proč ne. Propočítávám deformační zóny perníku, roztažnost těsta při pečení, poloměry zaoblení ostrých úhlů a vychází mi jako původní šablona tohle.

Dělám ještě jednoho jednonožce, ale protože jsem trubka, položil jsem ho na plech obráceně, takže mám omylem jednoho bez levý nohy. A Kačka se ptá, jestli je to vůbec jedlý, tak jsem přihodil i pár testovacích kousků. 😀

Pořád mi zbejvá hromada těsta. Musím vymyslet co s ním. Další jednonožčí giganty už dělat nechci. Testovací kousky jsou jedlý a chutnaj výborně! Hustý! Jen trochu změknout. Jak tak stojím u trouby, tak se zakoukávám do novýho černýho lůžka. 

Mám z něj děsnou radost. To, že mám každou ponožku jinou, je normální. Já jsem rád, že jsou alespoň obě stejné barvy.

Mamka taky tvoří. 

Ta ale, narozdíl ode mne, jede bezchybně.

Odpoledne jdu na návštěvu k pardubickejm hasičům. A ne, nejsem tam předvolanej na základě mýho dnešního pečení. U naší nehody sice byli hlavně chrudimští, ale minimálně jeřáb z Pardubic tam přijel. 🙂 Takže mám objednaný chlebíčky, zajištěnej odvoz a jsem nervózně natěšenej. Taky jsem chtěl bejt hasičem, ale ukázalo se, že radši oheň zapaluju.

Setkání začalo trochu rozpačitěji, než jsem doufal. Nemělo to žádnýho moderátora a hromada párů očí najednou směřovala na mě. Na to jsem rozhodně nebyl připravenej, takže jsem se snažil nadhazovat témata. Nakonec se i pár hasičů na něco zeptalo a atmosféra se tím trochu zvolnila. Chlebíčky začaly mizet a už to bylo v pohodě.

Jo a dostal jsem tričko. 😀

Není úplně příjemný na nošení, ale jsem za něj rád. 🙂

Kačka má díky nové spolubydlící vyzdobenej pokoj podomácku vyrobenou hvězdou.

Je to ze slepenejch papírovejch pytlíků. Prej ji to naučí. Nicméně právě teď u nich probíhá nějaká kulturní vložka. 

Hráli Queeny, Vivaldiho i koledy a zítra prej jde do kina!

To je paráda, že je v Kladrubech občas i nějakej jinej program, než se sám zabavit na pokoji. I když je super, že se Kačka do Kladrub dostala, tak to, že je od všech svých blízkých tak daleko, musí bejt hrozný. Z každodenních návštěv se to změnilo na “snad nám to vyjde o víkendu”. :/ Naštěstí pro ni je velmi kamarádská a určitě se jí tam brzo nějaká parta mladejch ujme. 🙂

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂