DEN 14 – volejte instalatéra

…o půlnoc se budím bolestí (fantom v noze, kterou nemám, řádí a píchá)… prášky na bolest nezabraly, masíruju to, co mi tam po včerejšku zbylo – můj čím dál kratší pachohejl (get it? pacholek + pahejl? :D)… ale o půl páté prozváním sesternu a prosím i injekci opiátu a ta nefunguje 🙁

Kačka to má přibližně stejné.. s několika probuzeními a injekcemi to zmákla, ale teď je v bolestech… u ní naštěstí injekce fungují celkem dobře, akorát jí asi nedělají dobře…

Čekáme na vizitu a doufám, že existuje něco, co tu bolest odbourá… jde o nonstop píchání.. jako když se vám hřebík tlačí do nohy… na 14 místech v oblasti chodidla, nártu a kotníku…

Doktor přichází… informuje mě, že chirurgicky jsem vyřešenej, byla to správná volba. Amputace proběhla ve zdravé tkáni a neočekává žádnou komplikaci… stačí se zahojit a hurá do práce… Tato operace mi reálně zkrátila dobu léčení o měsíce… Říkám doktorovi o bolestech a o tom, že opiáty nefungují… prý přijde doktorka přes léky a něco vymyslí/upraví…to je fajn slyšet, ale mě to bolí teď 🙁

Kačce doktor řekl, že ji dnes čeká rentgen, CTčko a převaz (jíst může) a zítra čištění pod narkózou bez jídla… a dostává injekci na bolest…funguje…

11:20 – přestalo to píchat… jak lusknutím prstu… víte, jak se říká, že pořádně se ehm vyprázdnit… je lepší než orgasmus… tak tohle bylo ještě lepší… alespoň pro mě. Jsem v euforii!!!

Oběd vypadá, jak vypadá… Já ho jím s chutí, Kačka se ho sotva dotkla.. tvrdí, že musím bejt o hodně sjetější než ona, když se toho dotknu… 😀

Radši si dává nějakou ugo řepovou věc…

Mamka už do chatu hlásí, co všechno přiveze.. vyjmenovala asi sedm chodů a 3 polévky…

Dnes odpoledne mě přijede navštívit můj překážkáčovej tým. Těším se jak malej.. snad to vydržím bez bolesti 🙂

Chce se mi hrozně na malou.. už delší dobu… to je divný.. s cévkou by to tak být nemělo… po další hodině začínám koumat, co je blbě… hadička z mého malého kapitána je studená… to znamená, že v ní netekla moč za poslední dobu… jinak byla věčně teplá.. jdu dál a vidím, že v pytlíku (v tom plastovým! ne koženým…) není skoro nic.. a nahoře je nějakej bordel… asi se to ucpalo, to bude vším tím čerstvým džusem s dužinou :D… volám sesternu… přichází studentka :D… začíná to zkoumat… od jednoho konce až po druhej… jelikož mě nečeká žádná další operace, rozhodují se, že mi cévku vyndají…

Jsme ve fakultní nemocnici, tak se to na mě jedno šťastné děvče jde naučit. 😀 Ptám se, zda to bolí… sama neví, ale její supervizorka mě ujišťuje, že ne. Je to jen nepříjemné… a taky že jo… 😀 vytáhly ze mne slušnej kus hadice (vůči kapitánovi pořádnej nepoměr…) mám podezření, že to vedlo až do pytlíku souseda…

WOW! Jsem bez hadičky!!! Taková volnost! Ptám se dál sester, jestli se mám bát nějaké nepříjemné nepředvídatelnosti… dělají, že nerozumí… no jestli se počůrám! když jsem teď tolik dní nemusel kontrolovat, kdy se mi chce nebo nechce na WC… Prý ne, ale že to ze začátku může trochu bolet, jak je to podrážděné a klidně i trochu krve může ukápnout…

Dostávám bažanta…ptám se děvčat, jak se používá… prej ho tam vložím a vyčůrám se.. díky… posílám fotku bažanta do rodinného chatu s popiskem „co to je za divnou karafu na víno?“

Jéžiš mně se chce tak moc čůrat! Je možné, že jsem zapomněl, jak se to dělá? Sakra…

Už je u mne překážkáčová parta… přinesli nealko pivo.. nevím, zda si ho dát, když se mi už teď chce na záchod a nejde to… ale co.. co nejde silou, tak půjde větší silou ne? Dostal jsem pletení.. kokoti! Respektive jehlice, které koukají z klubka a cca 4 upletené řady… a já abych pokračoval xD Určitě si mysleli, že to zahodím… ale já jim dám… navečer přijde maminka a naučí mě plést… ani tohle nevzdám!

Každou půlminutu jim říkám, že potřebuju čůrat…smích, který mi způsobují, tomu nijak nepomáhá… Prochází kolem starší (zkušenější) sestřička a ptám se jí, jestli je to normální… říká, že ano… že mám pravděpodobně prázdný měchýř a je to jen pocit a podráždění…

Nakonec posílám partu pryč až na jednoho.. mám masterplán! Vstanu a přidržím se ho a zkusím se vyčůrat ve stoje… pokoj vyklizen… vstávám… poprvé s malým pahejlem, sorry pachohejlem… moc ho neovládám… vstanu a šahám po bažantovi… po 5 vteřinách vrávorám a směruju svůj pád do postele.. kamarád stojí na opačné straně a jen bezmocně natahuje ruce… 😀 matrace se dotknu nejdřív pravou nohou a spíš než bolestí heknu strachem, co se mohlo stát jizvě… Vyháním kamaráda z pokoje, že chci odpočívat a že to zkusím sám… třeba se počůrám bolestí z tohodle zážitku… a ono to fakt jde… stavidla otevřena! Luxusní pocit.. čůrám a čůrám a najednou si uvědmuju zvedající se hladinu v bažantovi… nádoba je na litr tekutiny… a mě už se namočila špička… a pořád se mi chce! Naopak zastavit to nejde, protože se mi opravdu hodně chce! Začínám zvedat zadek a pozicovat karafu tak, aby pojmula co nejvíc tekutiny a přitom se nic znovu nenamočilo… uff.. končím… 0,8 litru… já ji dám ty vole prázdnej měchýř!:D

Výsledné dílo posílám do chatu jako „Výběr z bobulí 2019“

Přichází naši s jídlem… a já prosím mamku o školu šermu s jehlicemi… sedne si vedle mě, vezme jehlice a nastaví si prsty do výchozí pozice… A já mám najednou pocit, že se zrychlil čas… něco chvíli zacinkalo a řada byla hotová…tak jí poprosím o repete… 7x… po 10 minutách už to chápu.. vím jak projet řadu a jak se otočit na konci, víc nepotřebuju… očividně dělám jen styl „hladce“ to druhý slovo „obrace“ považujeme za sprosté…

Sestřičky i sanitářky mě od této chvíle pozorovaly, jak pletu.. a všichni se nad tím pozastavily 🙂 Některé mi radily, jiné chválily.. jsou úžasné.. zdejší personál pracuje v těžkém a depresivním prostředí a zvládají to bravurně. Jsem vděčný všem, s kým jsem přišel do styku. Je jedno jestli to je vysokoškolák nebo jen pomocná síla…  všichni se snaží, jak je to v jejich silách možné…

Takže DĚKUJI Z CELÉHO SRDCE, že se o nás tak hezky staráte.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn