DEN 15 – Stíhačka, sprcha a desetiboj

Je ráno… zpráva o mém pletařském umění se nese rychlostí drbu po sociálních sítích a už mám na nočním stolku tak 300 objednávek od šál, přes čepice až po kondomy (Davide!). Zatím zvládám jedinej směr a tvar a to je dopředu ve vyjetých kolejích…

Pletu prakticky furt, když je na to vidět, mnohdy to pomáhá nemyslet na bolest… akorát jakmile začnu plést tak se začnu opravdu silně potit… asi jak se soustředím… protože fyzicky namáhavé to zrovna není…

Je těsně po deváté a já jsem už převázanej (bezbolestně už) jizva pěkná, prej ukázkovej pahejl… a Kačka je na sále…

Jak jsem tak během převazu viděl moje stehno volně.. bez obvazu.. připomíná to hodně velkej vak nebo pytel plnej neforemnýho gelu a v něm je vařečka (stehenní kost) která gelem volně proplouvá…

Když mám nohu položenou na posteli a neobvázanou a pohnu stehnem doleva, doprava, nahoru… tak vidím, jak se v tom vaku hýbe kost.. ale hmota zůstane takřka nehybně na místě… nechutný… xD jsem opět nechutnej.. věci se daly do normálu.

Rodina na mě tlačí abych se zeptal doktora na vizitě, jak to vidí s rehabilitací… prý je na to pořád brzo, že mě nejdřív čeká dlouhá rehabilitace s univerzální protézou než mě bude zajímat rehabilitační středisko typu Kladruby nebo Malvazinky.. rozhovor končí… nevím co mě teda čeká. Jak dlouho tu budu asi ležet? Mám občas dost silné bolesti… nevím, jak se o to starat.. nevím, jak cvičit…nevím co se může pokazit.. ale jsem klidný..jsem pod dohledem a minimálně měsíc (do vyndání stehů) si tu ještě poležím ne? Tak se všechno v klidu naučím…jo napsal mi berle… juchů.. to je lepší než vozejk! Budu lítat jak drak po chodbě!…snad brzy… jdu plést…

Ségra se s přítelem chystá na dovolenou a vyhrožuje, že ji zruší, aby tu byla a z doktorů vytřískala nějaký informace.. Je fakt, že jestli to někdo umí tak ona a Pája xD tyhle dvě kočky nechcete nasrat.. to mi věřte 😀 a pokud spojej síly, tak nechci bejt v kůži doktora 😀

O to víc trapně se cítím.. jsem pacient a nedokážu z doktora dostat odpověď… je vidět, že má hodně práce a určitě už musí být někde jinde aby pak stihl být zase u něčeho dalšího.. bez zastavení… jsem mu vděčný za záchranu života (děkuji pane Doktore) a tak jakékoliv naléhání vůči jeho osobě se mi bytostně příčí…takže za mě musej bojovat holky.. achjo.. jak jsem říkal už Xkrát.. jsem introvert.. za klávesnicí se cítím bezpečně…

Stavuje se u mne můj fyzioterapeut a povídáme si o tom co budem dělat dál… budem chodit o berlích…až přijdou.. ale dnes ne.. až v pondělí (je pátek) a to se mi zdá jako dobrý nápad, protože nohou ještě nehýbu a když, tak s bolestí…

O půl jedné mi sestřičky přivezly Kačku na pokoj… Byla, jako ostatně vždy když se vidíme, sjetá… někdo by měl pomalu zakročit.. tak si chvilku povídáme.. je to rozhovor asi jako já:„jak se máš miláčku“ a odpověď je „měl by ses oholit,  seš celej zarostlej…“.. usmívám se pln lásky a pochopení a zvoním na sestry ať si ji odvezou, že na srpen už to stačilo a nesmíme to přehánět xD

Má samozřejmě neskutečnou radost, že jsme se viděli a je to na ní vidět… a já jsem ženatej… já šťastnej bejt musím 🙂

Sundávají mi stehy z ostatních končetin.. támhle dva. . támhle čtyři, tady taky dva… štípe to ale nic hrozného.. a co je hlavní.. strupy jsou teď přístupnější, když nejsou chráněný stehem 😀 to je moje další charakterová vada.. miluju strhávání strupů… to o mně ví každej, kdo mě zná… 😀

Přichází sestra, že o víkendu by to nestihli, tak že mě vezmou do sprchy už dnes… říkám, že nevím, jak mě tam chtěj dostat, ale že se nechám překvapit.. asi to bude slušná gymnastika a spoustu nahých údů ve vzduchu, jak se nekontrolovatelně plácají o kluzké dlaždice… Sestřičky mě berou i s postelí ke sprchovací místnosti.. která mimochodem vypadá k nerozeznání stejně jako kotelna, spalovna, místnost a lednicemi v márnici atp. kdybych šel točit vražednou scénu, tak bych ji točil tady…

Nohu mi zabalily do odpadkového pytle a přilepily páskou ke kůži, aby tam nic nenateklo…když jsem viděl, jak jede tou páskou u vnitřní strany stehna přes chlupy, už tehdy jsem dobře věděl, že mě dneska čeká ještě velká zábava…

Pomocí gumové podložky, kterou pode mne za slušné bolesti zasunuly, mě přetáhli na voděodolnou postel s odtokem… a s tou jsem byl natlačen do sprchy… a voda už teče! PANE BOŽE! To je úžasný! Poprvé od nehody se myju! Vydržel bych tam celý den…

Během sprchování je se mnou v místnosti sestra  a umývá mi záda a hlídá ať sebou neseknu…

Dveře otevírá můj fyzioterapeut a ptá se na výšku… asi dorazily berle, tak aby je nastavili na správnou výšku…

Vezou mě na pokoj a tým terapeutů už s berlemi čeká na pokoji.. tak to zkusíme už dnes co říkáte? Ptám se jestli je to dobrej nápad, oba říkají, že jo, že mě budou jistit..

Sedám si na kraj postele, nechám si zavázat andělíčka a zvedám se… dávám si berle do podpaží a ujdu 5 kroků… noha pulzuje a strašně těžkne… cele gelovej pytlík a jeho váha se teď soustřeďuje na jizvu a nervová zakončení u jizvy.. hlava se mi odkrvuje. Zastavuju a říkám, že musíme zpět. Otáčím se a z posledních sil a za šera v očích to dám k posteli… kurva! To byl výkon 🙁 snad mě to neodradí od příštích pokusů.. tohle bylo sakra neuvážený a uspěchaný… následující 3 hodiny se vzpamatovávám  bolesti… beze srandy…

Píšu ségře ať pošle aktuální polohu a jestli není za hranicemi, tak ať si mě nepřeje… má kliku, jsou ve Vídni… 🙂 navíc má štěstí, že je mimo můj akční rádius pěti kroků (10 když obětuji cestu zpět!)

Tak zas zítra.. čau deníčku…

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn