Hip hip! Kačka se stěhuje na jinej pokoj. Hurá! 🙂
Spolubydlící s ní od chvíle, co se to dozvěděla, nemluví…
Já jsem se nechal inspirovat našima a řekl jsem si, že udělám taky nějaký cukroví. Mám doma na “nucený dovolený” tolik volnýho času, že mi to až vadí. Takže co to bude? Musí to bejt jednoduchý, aby to zvládl i kuchyňskej negramota jako já. Nehodlám použít váhu ani odměrku, takže to asi dopadne jako příprava lívanců v pohádce Byl jednou jeden král.
Perníčky.
Perníčky to budou. Ty přece nepo*eru ani já. A hlavně je můžu vykrajovat do libovolnejch tvarů. To se mi přesně hodí. Jsem geniální.
Googlím si recept. První odkaz musí bejt ten nejlepší, no ne? Fotím si suroviny a jdu mrknout do špajzky, co mi chybí. Hmmmm. Kromě medu a moučkovýho cukru nemám nic.
Naštěstí mě dneska čeká rozhovor s kamarádkou Ladou (a.k.a. Opi) pro Pardubickej deník. Potom skočím na nákup ingrediencí.
Jedna čtenářka mi poslala do komentáře fotku. Čumím na ni a nechápu, proč na černobílý fotce držím v ruce cígo.
Pak mi dojde, že to je mladej Havel. xD
Jdu na rozhovor. Sraz máme v kavárně kousek od nás. Jako vždycky, když mluvím do diktafonu, tak říkám víc než chci a skáču od jednoho k druhýmu. Nezbejvá než doufat, že se tím nějak prokouše a pozná, co za to stojí.
Tyhle rozhovory bych, jako redaktor, dělat nemohl. Je určitě fajn to povídání samotný, ale pak ty hodiny přepisování a hledání v tom nějakýho smyslu. 😀
Po rozhovoru jdem spolu nakoupit. To se mi docela hodí, protože do dneška jsem nevěděl, že existuje perníkový koření.
Doma se pouštím do práce.
Pár minut po týhle fotce už je všude bílej poprašek, skořápky a kousky těsta. Vážení a měření probíhalo okometricky. Vše od oka pro maximální originalitu.
V receptu je, že se může jít rovnou válet a vykrajovat, jenže já jsem unavenej z toho hnětení, tak ho radši dávám do lednice na technologickou přestávku a jdu gaučovat.
Výhled z Kaččinýho pokoje už jsem sem dával. Večer to ale dostává úplně jinej rozměr. Přímo pod oknem má totiž tuhle parádu.
Ještě přemejšlím, jak to budu vykrajovat. Chtěl bych uplácat nějaký jednorožce. Logicky. Jenže Kačka tu má doma jen nějaký teplý hvězdičky a srdíčka. Pořádnýho chlapsky-růžovýho jednorožce ne. Mamka radí nakreslit na papír, vystřihnout a vyřezat. To by asi šlo. Ale to až zejtra.
Dobrou.
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)