DEN 131 – Hej Kladruby! Švihálci jedou…

Ůůůůůůůůůůů, Kačka dnes nastupuje do Kladrub! Takže ráno klasika. Plašíme. Nemůžem najít její neschopenku. Vymejšlíme, jestli nepřebalit věci do většího kufru, ale nakonec to necháváme v jednom “kabinovým” kufru, středně velký brašně a veeelký igelitce. K tomu malej batůžek. Vše napěchovaný. Pak si Kačka vzpomene, že si nevzala ranní dávku medicíny. Takže vybalovat. Hotovo. Odvoz už je dole.

Kačka si bere berle a já skládám věci na vozejk. 

Snad se to vejde do auta. Když ne, tak ho tam přivezeme dodatečně, ale psali, ať si vezme svůj vozejk i berle. Tak si bere můj vozejk a moje berle. xD

U auta to začíná vypadat hrozně vtipně. Jakože nereálně vtipně. Vozejk je naštěstí docela skladnej a po několika úpravách interiéru se ho nakonec do auta podaří nacpat. Jedem. Hoďka a půl. To bude velká zkouška pro mě i pro Kačku. Jízda není pro mojí nohu nic pohodlnýho. Nějak se vždycky ozývá fantomovka. A u Kačky to asi taky nebude žádná hitparáda.

Cesta utíká celkem dobře. Nesnídali jsme, protože nervozita. Kdo ví, jaký to v Kladrubech bude. Rozhodně tam nebude vedro. Venku jsou čtyři pod nulou.

Jsme tu a jdeme rovnou do přijímací kanceláře. 

Bude ubytovaná ve stejný budově, ve který se právě nacházíme. Máme skočit pro věci a počkat na chodbě na sanitářku, která nás má za chvilku vyzvednout. Vyndáváme věci z auta ven. Vozejku se moc nechce, ale nakonec ho přemluvíme, aby šel i s kusem interiéru. 

Sanitářka, milá/malá paní, tu je během chvilky a už nás vede na lůžkovou část. 

Cestou zjišťujeme, že Kačka dostane lepší vozejk. Menší a lehčí. A berle taky snad nějaký najdou. Paráda. Ještě že to sebou táhnem. Jsme v pokoji. 

Docela sympatickej pokoj pro dva. Druhá postel už je obsazená, takže vyhlížíme spolubydlící. Asi cvičí. Kačka jde na krátkej vstupní pohovor do sesterny a my (já a kamarád/řidič) jí zatím hážem věci do jejího pokoje. Pak jsme z něj neprodleně vyhozeni na chodbu, ať nejsme v cizím pokoji bez přítomnosti jeho nájemníků. Tak si na chodbě čteme letáčky. Kámoše zaujala příručka pro potíže s polykáním (Něco nám tajíš?). Mě zaujala ilustrace “Jak neležet s pahejlem” a bylo tam mrtě situací, který dělám! Jenže nevím, co na nich je vlastně špatně. Na tom letáčku nebyl žádnej popisek ani naznačená správná alternativa. Kvalitní matroš. 

Taky zjišťujeme, že jídlo se tu dělí na směny, aby to řádně odsejpalo a nebyly prostoje. Dole je nějaká restaurace, kam asi zajdem na rozlučkovej oběd a kousek od budovy je obchůdek. Tohle v Hradci fakt chybělo. 

Kdyby alespoň měli hnusný pokoje. Jenže nemaj! Maj tady luxusní dvoulůžka! Spoustu místa. Krásnej balkón s výhledem.

Ty mě štvou! Machrujou a hajzly maj na chodbě. Fakt je maj na chodbě. Ale to je taky spíš výhoda. Alespoň v pokoji neslyšíš (a necítíš) záchodový věci.

Kačka vychází ze sesterny a jdeme na malou ukázkovou procházku po chodbě. Ukazujou nám, co kde je. Pak už hurá do pokoje a začít maličko vybalovat.

Za chvilku prej přijde doktorka na první kontrolu.

Na chodbě potkáváme Kaččinu sousedku. Paní kolem sedmdesátky. Má něco s ramenem. Hned nám oznamuje, že zrovna dneska se od ní odstěhovala její spolubydlící (tohle už měl bejt první alarm), protože si nesedly. Prej ji sekýrovala. Taky povídala, jak je šťastná za Kačku, že si určitě sednou. Že ona je naprosto nekonfliktní. Pokud ji něco naštve, tak to řeší mlčením.

Kačka jde do pokoje, něco si tam porovnává a paní si s náma dál “povídá” na chodbě. Ta její ex-spolubydlící, co od ní dnes odešla, ji prej chtěla brát ven, když chodila na cigaretu a paní nekouří a na studenej vzduch nemůže kvůli něčemu (?!). Taky ji prej zvala na kafe. Někdy i dvakrát denně. Ona samozřejmě nepije kafe. A jednou! Jednou ji dokonce pozvala na zákusek do kantýny, protože měla narozeniny. To teda prej nakonec šla a zaplatila si to sama. Týjo. Po chvíli povídání už ale já ani kámoš moc nevěříme, že problém byl v tý, co od ní odešla.

Za Kačkou přichází doktorka a srabácky v tom nechávám kámoše samotnýho. Jdu radši na vstupní pohovor do pokoje za Kačkou a doktorkou. Sorry jako. xD

Paní doktorka mě poznává. Viděla mě v DVTV, ale blog nečetla. Uff. Je velmi milá. Zatím každej, s kým jsme tu mluvili, byl úžasně milej a ochotnej. Chvilku si povídáme o problémech a omezeních, jaké Kačka má, a pak chce vidět Kačku chodit o berlích. Tak jdeme na chodbu. 

Vidím kamaráda a začínám se tlemit. Paní, co má radši klid, totiž pořád mluví. Z nebezpečně krátký vzdálenosti od něj. On zoufale kouká do telefonu, ale to ji nijak neodrazuje. 

Kačka předvádí chůzi a pak s doktorkou mizej zase uvnitř v pokoji. Tentokrát se budou ukazovat jizvy. Nestihl jsem zaplout dovnitř a tak jsem uvězněn na chodbě. S paní.

A past sklapla. Paní se na mě vrhla. 

Když to shrneme:

  • Radši by si nepovídala, protože chce mít svůj klid. Přitom neustále mluví. 
  • Do bazénu nechce chodit, aby nenastydla. 
  • Ven nesmí, protože má astma a hned by si musela něco píchat. 
  • Má cukrovku, takže pořád mluví o tom, jak peče buchty. Souvislost? Nejspíš. 
  • Má manžela, kterej má z motorky černou nohu. Všude ho doprovází, aby jí neutekl. Známe vlastně jeho kompletní zdravotní historii. I její. 
  • Několikrát opakuje to o sousedce a jak je ráda za Kačku.
  • Pak začíná zase o buchtách a manželovi. 

Kamarád se jí ptá na recepty, aby už neposlouchal o nemocech.

Doktorka odchází a Kačka je volná. Za chvilku má oběd, takže s náma do restaurace nepůjde. Pomáháme jí vyložit a uspořádat zbytek věcí. Zapojujem jí vyhřívací elektrickou dečku, ať je v teple. A uklízíme kufr.

Jdeme se na chodbu rozloučit. Přeju jí hodně sil a rychle ji zasvěcuju do toho, co jsme o její spolubydlící zjistili. Usmívá se tomu. Ona to skousne líp, než bych to dával já. Dáváme si pusu na rozloučenou a hladím ji po ramenou, ať nás o všem informuje a všechno fotí a točí. Ať má matroš pro svoje fandy. Chtěl bych totiž, aby o svých pokrocích psala hlavně ona. Mě toho teď moc zajímavýho nečeká.

Berem vozejk i berle a jdeme dolů na oběd. Bez Kačky. V restauraci vařej všechno možný. Dokonce pizzu. Tak ji zkusíme. Dost dobrá! Tady se dá přežít. Pivo nám ale nenalijou, protože alkohol je tu zakázanej. Takže točená kofola. 

Cesta domů proběhla bez problémů, ale za chvilku bude sníh a cesty sem budou daleko větší adrenalin. 

Doma na mě čekal jen nepořádek v prázdnym bytě. Nemám chuť dnes uklízet a zítra mě toho taky dost čeká, tak to nejspíš úklid taky neklapne. Nejdřív autoškola a pak rozhovor pro Českej rozhlas.

Kačka ještě posílá fotky jídla a vzkazuje, že zatím vařej dobře.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂