DEN 120-122 – Obojí se natahuje, steh, galavečer a bratři v triku

DEN 120

Hodinky dorazily! Jestli něco Apple umí, tak balit drahý dárečky do krabic. Jejich rozbalování je takovej malej svátek a hlavně proto se vyplatí kupovat nový věci a ne bazarovky. 😀

Fuj, jsou hranatý. Zkouším, co uměj, a dost dobrý. Fungujou hezky svižně. Spárujou se se vším, s čím už umí komunikovat můj telefon.

Ono to s nima nějak půjde. Uvidíme, jaká bude výdrž.

Kačka si zase zkouší punčochy. Dostat se do nich nebyla vůbec sranda, ale je to o tolik elegantnější než obinadla.

Při kontrole nohy si nahmatala nějakej stroupek u jizvy. Vypadalo to trochu jako zarostlej chlup. Ale nebyl to chlup. Byl to steh. A pěkně dlouhej.

Říkali nám, že v našich ranách máme hromadu stehů, který jsou pod povrchem. Některý prej tělo vstřebá, některý si nechá a jiný zase vyloučí. A pak se takhle normálně pinzetou daj vytáhnout. U mě se zatím žádnej nevyklubal. Ale já jím daleko víc než Kačka, tak bych i věřil, že moje tělo je už dávno sežralo.

Brácha nezklamal. Má teď strach, že mu jeho tělo prostrčí celý játra kůží, jakože “Na, tady máš! To už nechci mít na starost”. xD

Dnes vše.

DEN 121

Dneska máme slavnostní den. Kačka svátek, já a ségra narozky. Takže nás čeká pozdní oběd v blízký vzdálenosti. Pro změnu mexická. Teď už to fakt vypadá, že nikam jinam nechodíme, ale fakt jo. Jen tuhle nikdy nezapomenu zmínit.

Dopoledne ještě absolvuju zkoušku spojení s Cestou za snem. Dnes večer maj galavečer, na kterej mám deset vstupenek a ani jednu nepoužiju, protože tam nejdu díky vycházkám. S Tomášem (ten, co organizuje galavečer) jsme si ale řekli, že by bylo fajn, kdybych tam přes skype nebo tak něco vstoupil, protože tam budou mít plátno. Posílaj mi údaje do nějakýho jejich systému, přes kterej to provedeme. Vidím obraz. Respektive vidím sám sebe a to je prej správně, to znamená, že mě promítaj. Neslyším ale vůbec žádnej zvuk. Po pár vteřinách mě ustřihnou, že to stačí. Zvuk se prej nějak pořeší operativně. Blbý je, že operativně asi znamená až na ostro. Balím notebook a vyrážíme na oběd.

Vypadám jak prvotřídní tydýt na tý fotce. Jak je vidět podle úsměvů na tváři, tak nikdo nevěděl, že nás Kačka fotí. To se nedělá! Ale chutnalo mi. Nám. Po jídle máme pokračování oslavy u našich. Tý se ale Kačka už neúčastní, protože má něco domluvenýho s holkama.

U našich pokračujem v gratulacích a obžerství. Mamka udělala dokonale vypadající zákusky. Pavlova.

Já si pro stream na galavečer vytiskl Tomášův obličej a přilepil sem si ho na obracečku na gril. 

Už se těším, až to na něj vytasím. Rodina se za mě už teď stydí. 😀

Pouštíme galavečer v televizi. Streamujou to přes facebook, ale nějak jim nefunguje zvuk. Takže netušíme, jestli mě třeba už neohlašujou. 

Přicházej mi nový přihlašovací údaje, takže asi budu brzo na řadě.

Jsem přihlášenej a vidím v kompu to samý, co je zrovna streamovaný na facebooku. Ale nic neslyším. Najednou jsem přes celou obrazovku. Mám na sobě Tomášovu ksichtomasku, do který jsem neudělal díry pro oči a čekám, jestli uslyším nějaký instrukce k rozhovoru. Neznám žádnou otázku dopředu. Tomáš mi měl v případě komplikací se zvukem zavolat a že to nějak odkecáme po telefonu. Jenže nevolá. Tak nesměle přes masku řeknu, že se omlouvám, ale že jsem bez zvuku a nevím, jestli jsem propojenej na plátno nebo ne. Najednou, o pár vteřin opožděně, slyším z obýváku sám sebe, to, co jsem právě řekl, a obrovskej výtlem sourozenců. Jsem propojenej. Dalších pár vteřin a už slyšej i svůj výtlem v televizi. Začarovanej kruh. Než se vzpamatuju, abych poskytl alespoň nějakej monolog, tak mě odstřihli. To bylo rozumný. 😀

Škoda, že to nevyšlo. Takhle jsem vypadal jak idiot s maskou, co neumí mluvit. Takže vlastně až na tu masku klasika. 😀

Kačce jsem tentokrát domů donesl všechno, co jsem měl za úkol donést. Takže i ona ochutnala I.P. Pavlovu.

PS: Co vám vyskočí jako první web, když v prohlížeči dáte do adresního řádku písmeno P? 😀 

Dobrou.

DEN 122

Hodinky mi dnes ráno na záchodě napsaly “Držte tempo”. Vyprskl jsem smíchy. Slušná motivace. Udržoval jsem tempo a vše potřebné se povedlo. xD

Poznámka pro moje budoucí já: Nesmím si je zapomínat brát i do postele, třeba mi i tam poraděj, co dělat.

Od Kačky jsem dostal tričko se Sépiákem. To je mrzutá postava ze seriálu Spongebob. 

Vůbec netuším proč. Mračím se maximálně 70 % dne. A zbylejch 30 % prospím.

Odpoledne se u nás stavujou kamarádi. Byli v Kanadě a slíbili nám promítačku fotek. Mysleli si, že na to zapomenem, ale Kačka nezapomíná. Takže si je sem pozvala pěkně na kobereček. David přišel ve velmi povědomým tričku. Koupil ho v Kanadě. I Kačka řekla, že mám taky podobný. Tak jsem ho šel do skříně pohledat.

Víte, jak to je, když se sejdou lidi se stejnejma hadrama. Pokud to jsou chlapi a pokud to jsou ženský. Hned jsem si vzpomněl na tohle video.

To mě vždycky pobaví.

Brou.

Líbí? sdílej… 🙂