DEN 112
Přišla mi pozvánka na slavnostní vyhlašování Křišťálový lupy. Mám ho potvrdit nebo dát alespoň vědět, že se nezúčastním. Je mi jasný, že to díky vycházkám neklapne. Stejně tak musím zrušit galavečer Cesty za snem, na kterej mám deset lístků v mailu. 😀 Neschopenka je mrcha.
Kačí něco připravuje v kuchyni a najednou se ozve “Doprdele”. Zvednu hlavu jak surikata a čekám na další zvuky, jestli mám vyrazit na záchranu, nebo to bylo jen takový zvolání, aby řeč nestála. Ozvalo se “doprdele, tak teď jsem to ještě víc pos*ala”. (Jo, fakt mluvila sprostě, ta vaše Kačenka.)
A surikata vyráží.
Přijdu do kuchyně a ztuhnu! Kačka si nějak pořezala nohu!
Pak si ale všimnu, že připravovala řepu a začínám se brutálně smát a hledat mobil na vyfocení. Jo a něco, čím to utřu. Má to úplně všude! I vozejk je červenej a jak jela do koupelny, tak pokapala zbytek bytu a pár kapek rozjezdila.
Z bílý plovoucí podlahy se stala rudá. Pak po chvilce mytí růžová. A pak se každým dalším vytřením podlahy odstín trochu víc přibližoval původní bílý barvě.
Výsledek (to, co kuchtila) byl ale výbornej.
Losos a zapečený zeleninový brambory. 🙂
Zbytek dne tak nějak vegetujem doma a tohle je pohled, kterej s Kačkou máme jednou až dvakrát denně na gauči.
Kačka ty fotky poslala i do chatu a brácha přišel s odpovědí, že moje noha takhle z profilu vypadá jak bejby Běluha 😀
Achjo. 😀
Dobrou
DEN 113
Kačka se dneska na motodlaze kolene dostala na maximální rozsahy.
Jinak nic.
DEN 114
Kačka si nechala udělat nový vlasy.
Ještě že jsem u toho stříhání byl, jinak bych si mohl nevšimnout změny. Takovej jsem všímavej.
Jinak zase nic. Upadáme do stereotypu dlouhodobě “nemocnejch” lidí?
Dobrou.
DEN 115
Ůůůůů. Dneska máme herní den s klukama. Kačka šla k ségře. Sama. O berlích. Dala to.
Kuře (kamarád) přineslo hromadu her, tak vybíráme, co si zahrajem.
Nakonec padl náš pohled na Vládce podzemí. Nikdo z nás to ještě pořádně nehrál, takže první hodinu sestavujeme herní plán a čteme pravidla. Je to hodně komplexní hra. A jak jsem později zjistil, taky pěkně zákeřná. Člověk si nakoupí drsňácký draky a pak o ně přijde, protože přestane mít na jejich provoz. Daňová zátěž v týhle hře je neuvěřitelná.
To ale nemění nic na tom, že to je hodně dobře udělaná hra. Když přišla Kačka od ségry, tak se začala smát, že ještě čteme pravidla a hrajeme teprve první “zkušební” hru. Když jsme začali na ostro, tak věřím, že v některých domácnostech už podávali večeři.
Zatímco my bojujeme v podzemí, Kačka bojuje se svačinou. Sama si připravila a donesla talířek a pití.
Ani nic nevybryndala, takže se chlubí, že je lepší než já. Asi jí později schovám berle. Ať se za mnou připlazí s prosíkem o odpuštění. 🙂
Hru jsme dohráli až pozdě odpoledne. Byla dobrá, ale já jsem v ní hrozně vyhořel. Má rada zní: nesyslete draky, neuživíte je. Slibujem si, že si to někdy zopáknem, ale všichni víme, že do tý doby pravidla zapomenem.
Dobrou.
Líbí? sdílej… 🙂
Nebojte se nechat mi tu nějakej ten komentář :)