DEN 107 a 108 – Pohodovej víkend s palačinkama a rohlíčkama

DEN 107

Začínám vymejšlet, co vlastně dát na merch kromě jednonožce. Chtělo by to nějaký hlášky, ať to není jen o postavičce, protože to by bylo moc jednoduchý. Když to řeším s okolím, tak se občas neshodneme na tom, jestli sprostý slovo vadí nebo ne. Ta kniha rozhodně nebude povídka pro děti. Ona to vlastně vůbec není povídka, když je to realita. A občas sprostá realita. 😀 Takže nějakej merch nejspíš bude obsahovat vulgárnější mluvu. I tak si ale myslím, že se snažím sprostý mluvě vyhejbat. Teda, když mám možnost volby.

Už asi hodinu procházím starý příspěvky v blogýsku a hledám nějakou inspiraci, co použít. Našel jsem toho dost, ale ještě víc mi toho poslala rodina a kamarádi, který jsem o to poprosil. Dík. Nakonec vybírám ty nejlepší. Bohužel do merche na hithit to chce mít jen jednu variantu, jinak se z toho zblázníme.

Kačka několikrát denně trénuje ohyb v koleni. To ale obnáší lehnout si na břicho a to je taková patová situace. Skoro jako obrácená želva. Ona se horko těžko (ale dobrovolně) převalí na břicho. Mezi nohama k tomu musí mít balón nebo polštář, jinak to zatím s tou nohou nezvládne. A i tak to doprovází hekáním a vzlykáním (kombinace námahy a bolesti). Pak zkouší ohnout nohu, při tom si mě k sobě zavolá, ať odhadnu aktuální úhel. Snaží se o 90° svou silou to nedá ani náhodou, takže přichází na řadu moje tlačení.

Je to dost silnej (ošklivě) “zážitek” držet jí nohu a tlačit směrem k zadku, aby se ohnula. Cítit a hlavně si uvědomit, že ta noha skutečně nejde fyzicky ohnout tak, jak jsme byli zvyklí, tím myslím patou až k zadku. Sice nemůžu zabrat vší silou, protože to pak Kačku už hodně bolí, ale i tak na těch zhruba 90° cítím ten odpor rozbitýho kolene, svalů, vazů a já nevím čeho všeho ještě. Jak se jim nechce dát žádnej další stupeň k dobru bez velkýho boje. Myslím, že Kačka bude dřív chodit než pohodlně klečet.

DEN 108

Kačka dnes udělala naprosto luxusní snídani. 

Pohankový palačinky s lučinou, schwarzwaldskou šunkou, špenátem a rajčaty. VÝ-BOR-NÝ!

A je čas na cvičení. Taková naše každodenní rutina. Kačka střídá dlahy. Modeluje modelínou. Neúnavně. Já jsem rád, když se přes den dokopu do sklapovaček a přítahů na hrazdě. Chybí mi pevnej režim 

Na odpoledne máme naplánovanej rodinnej meeting. Kačka na něm ale nebude, protože ji čeká “překvápková” akce s holkama.

Ségra mi nabízí odvoz ale já se rozhodl vzít to pěšky. Je to kolem tří kilometrů, to by neměl být problém. I zpátky. 

Blbý je, že se při delší chůzi hrozně potím. Asi tím neustálým soustředěním a obavou, jestli pravou nohou došlápnu na rovnej povrch, jestli se kloub pokrčí, kdy má a naopak jestli zůstane uzamknutej, když potřebuju oporu. Taky dost zatínám nejrůznější svaly, abych občas noze ulevil. Takže Každej delší jednosměrnej vejlet vyžaduje minimálně jedno náhradní tričko a deodorant.

Takže podle plánu, k našim jsem přišel propocenej. Díky plánování to náhradní tričko a deodorant vyřešilo, ale fakt doufám, že se to srovná a nebudu se při prochajdě takhle potit až do smrti.

U našich to nádherně voní. Mamka udělala rohlíčky!

Slanou i sladkou variantu. Zmizely během chvilky. Ještěže měla pro Kačku bokem nachystanou ochutnávkovou krabičku. Ale ani tu jsem nedonesl domů celou. Nehoda se stala. Nehody se totiž dějou. Rohlíček neměl proti mojí puse nejmenší šanci. 😀

Kačka na oplátku posílá fotku jejich dámskýho dýchánku. Myslela si, že jde jen s Pájou ale holky tam na ně čekaly jako překvápko.

Maj to tam (na fotce) zrovna jak u Suchánků, ale určitě se dobře bavily. 🙂

Večer mi přišla zpráva, teda spíš žádost o svolení k použití blogýsku jako výukovýho materiálu pro budoucí záchranáře.

No jak bych tomuhle mohl říct ne? 😍😍😍

Zbytek večera je převaz. Sundat obinadla, namazat a namasírovat jizvy a zahejbat prstama.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn