DEN 104 – Telefonní pachorátor, Křižovatka a kde jsou moje klacky?

Ráno jsem si řekl, že zkusím zavolat komisaři, co vyšetřuje tu naši nehodu. Třeba už se to blíží k nějakýmu konci. Nekončí. Prej tak tři tejdny k nějakejm dalším posudkům. A pak třeba už. Popřál nám hodně štěstí a byl rád, že je Kačka doma. Sám se na ni bál zeptat, protože nevěděl, jak jí dopadla ta noha.

Když už jsem byl rozmluvenej, tak jsem zavolal i do půjčovny motodlah, kterou shodou náhod provozuje moje hradecká protetika. Dohodli jsme se, že vezmem koleno a kotník. Půjčovný je pět stovek na den a musí je nejdřív zamluvit  a nechat přivézt. Až tu budou, tak se mi prej ozve. 500 není málo, ale jsou to přístroje za statisíce, tak se není moc čemu divit.

Aby se Kačka mohla vykoupat, tak je potřeba nějaký sedátko do vany. Tak ještě obvolávám místní charity a prej se mám rovnou stavit. Tak se rovnou stavuju. Je to taková ošklivá věc, díky který nebude Kačka ve vaně sedět na zemi, ale bude se moct pohodlně osprchovat v sedě a nenacákat moc kolem.

Nebylo to daleko, ale přišel jsem celej uřícenej. A to nás čeká ještě návštěva handicap centra Křižovatka. To který máme před vchodem. A nejvíc nejlepší je, že tam pracuje ta naše ergoterapeutka, takže budem chodit ke známý tváři. Máme se tam dneska přijít hlavně nechat zaevidovat, no a možná si i trochu zacvičit. A taky by tam snad mohli mít k zapůjčení nějaký menší vozejky. Tenhle už stačil oškrábat všechno, co šlo. 

Kačka zatím jezdí všude po bytě na vozíku a u dveří do koupelny má opřený berle, protože tam by neprojela, tak ten kousíček chodí o berlích. Ale každej den si naordinovala nějakej berlící čas, což je super. Čím víc bude schopná zvládat o berlích, tím líp. Přál bych jí, aby se ta ruka co nejdřív podvolila a ohnula se do potřebný polohy, ať může začít berlit o francouzskejch holích.

“Jdeme” do Křižovatky. Kačka na vozíku drží moje berle a já ji tlačím. Rovnou si nás bere naše ergo. Kačku dává na nějaký elektronický šlapadlo a já jdu zatím vyplňovat vstupní dotazník.

Na to, kolik to mělo stránek, jsme tím projeli dost rychle. Přichystali nám dva vozejky, který si můžem půjčit. Nový fakt nejsou. Jeden vůbec nebrzdí a druhej naopak brzdí moc, ale zase má jen jednu brzdu a je u něj potřeba velká síla, aby se ta brzdící páčka dala do polohy “zabržděno” a navíc je takovej celej hrozně rozvyklanej. Kačka to svou nemocnou rukou nedá ani náhodou. Nechávám si přinést nářadí, abych tomu poladil brzdy a my si ho mohli půjčit. Menší je o slušnej kousek, takže by se doma Kačka líp dostávala. Naneštěstí je to tak utažený, že ikeáckej imbus bolestivě kvílí pod nátlakem. Tři ze čtyř nakonec povolím, ale jedna mrška drží. Tak šlo na řadu kladivo. Jedna rána a brzda se posunula o pár milimetrů což akorát stačilo k tomu, aby šlo lehce brzdit. Opraveno. Berem. Fuj, to jsem se zapotil. Kačka mezi tím mým funěním vyplnila svůj dotazník a můžem jet domů.

Kačka se rozhodla, že dnes k večeři uvaří ze zbytků kuřete rizoto. A já jdu do sprchy.

Hodně ingrediencí skončilo pod ní. Ale nic, co bych nedokázal složitě uklidit. Že jo.

Večer k nám přicházej kamarádky, tak jednu z nich rovnou zneužívám na vyzkoušení toho udělátka ve vaně. Moc se jí do toho nechtělo. Vskutku.

Ale sedátko vydrželo. Škoda, že jsem Darču nevaroval, že je ve vaně trochu mokro po mojí sprše. Mokrý ponožky prej přežije.

Než jdem spát, tak si jdu dát nohu do nabíječky, jako obvykle, a rovnou se při posledních dnešních krocích koukám po berlích, abych s nima pak plynule přešel do postele. Ne. V bytě nejsou. A pak mi to dochází. Já vůl je nechal v Křižovatce. Tam jsme totiž jeli s naším vozíkem, já Kačku tlačil a ona držela moje berle. Protože jsem počítal s tím, že se tam bude sundávat noha při cvičení.

Ještěže teď máme doma přeberlíno. Zítra si pro ně zaskočím. Ty jo. Snad takhle lehce nenechám někde nohu. Teda dokud mám jednu, tak to snad nehrozí. Ale co když budu mít geniumku a pistoriusku? Dvě nohy. Dvakrát víc problémů. Ale těším se na ně. Moc.

Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂