DEN 103 – Porada, úklid a návštěva ergošky

První společný ráno. Vstáváme oba dost brzo. Kačka moc nespala a já vlastně taky ne. Zabírá rozhodně víc než polovinu postele. Večer se totiž často převaluje, aby ji ta noha nebolela. 

Zajímalo by mě, kdo bude dělat snídani. 

Hehe. Já.

Hopsám si nasadit nohu, pouštím si k tomu žlutou mořskou houbu v kalhotech a jdu připravovat snídani. Po snídani se chystám na schůzku s jednou sociální pracovnicí/poradkyní a budeme řešit na co mám nárok a jak o to požádat. Než zabouchnu dveře, tak se asi desetkrát Kačky ptám, jestli nemám něco připravit, aby to tu zvládla. Ale je prej v pohodě. Najezená. Vozejk i berle má po ruce. Na WC to sice zmákne sama, ale musí prej vyrážet dřív, protože to je na dlouho a skoro vždycky to jen tak tak stihne.

Včera jsem zveřejňoval příspěvek na blogýsku a brácha se chytl jedný fotky, kde mám divně nasazený sluchátko.

Jako mám ho divně, ale když se občas přistihnu v zrcadle s těma sluchátkama v uších, tak je takhle fakt nosím. Líp mi tak padnou. A vypadám jak magor. Super.

Odcházím za poradkyní.

Kačka začíná uklízet. Píše, že má zběsilý tempo. Za rok prej bude uklizeno. To mě svým způsobem dost těší. Třeba teď trochu poleví a nebude to tady muset bejt sterilní.

Zkusíme se poptat po zapůjčení nějakýho menšího vozejku. Jinak náš byt bude vypadat jak mantinely u hřiště.

U poradkyně se dozvídám o různých příspěvcích, na který mám nárok. Invalidní důchod u mě vidí na jasnou dvojku, ale že to posoudí posudkovej lékař. Jo. Ten samej lékař, u kterýho jsem byl ohledně neomezenejch vycházek. A nedopadlo to nejlíp. Ale prej se dá odvolat a jde to pak jinam. Tak uvidíme. Mám požádat o kartičku ZTP. O příspěvek na mobilitu. Příspěvek na nákup pomůcky, kam prej spadá i auto. A ohledně invalidního důchodu mi řekla, že prej mají posudkáři nějakou svou směrnici, že žádost o ID akceptujou až půl roku od nehody. Tomu rozumím. Dávají mýmu kolenu šanci dorůst. Občas ráno slyším růst kosti, takže za ty tři měsíce už budu někde v půlce lejtka.

Kolem jedenáctý píše Kačka, že neví, jak má dát kuře do trouby. To kuře jsem viděl v lednici, není to žádnej drobek a skleněná pečící mísa taky něco váží. Takže mám trochu strach, že až to zkusí, tak nám něco rozbije ty skleněný dveře u trouby. Třeba pád mísy.

11:52 – Povedlo se. Kuře je v troubě a ta vypadá neporušená.

Přicházím domů a čumím jak puk. Je tady dost dobře uklizeno. Jakože věci, který se přivezly z rehabilitační kliniky, jsou uklizený na svých místech. Dělala to jen s pomocí vozejku, takže nemohla vjet ani do koupelny. Prej tím zabila hrozně moc času a je z toho vyřízená, ale nějak to dala. A žádná nehoda se nestala. Uff.

Po-o volám protetikovi, co mám dělat s tou zlomeninou protézy. Fakt je, že mě to nijak neomezuje. Naopak se mi tam udělalo víc místa u zadku, jen se obávám, že to bude praskat víc a víc a nakonec to ulomím. Prej to mám zalepit páskou. A kdyby to začlo vadit, uděláme novou.

Jak nová. Ať žije stříbrnka! Dokud mám v hlavě nějaký informace o příspěvcích, tak se na to koukám na netu, co je kde k vyplnění a ty, který spadaj pod úřad práce, jdou vyplnit online. Tak se do toho pouštím. Některý kolonky, například nástup, mají docela zajímavý vysvětlivky.

Přitom formulář to je správnej. Snad to není povinný políčko. To bych pak musel Kačku z něčeho nejdřív usvědčit.

Navečer k nám přichází naše osobní ergoterapeutka Markéta. Kaččina kamarádka z basketu.

Přinesla hromadu mučidýlek a rovnou se pustila do Kačky. Občas jsem mrknul, co tam dělaj. Soustředily se na ruku. Takže protahovaly, mačkaly, modelovaly a tak.

Není to jen prostý modelování. Občas tam je vidět ruka Markéty, jak jí rovná rameno. Musí ho mít správně.

Pak vytahujou něco, co vypadá jako pytlík od cévky. I hadičky z toho koukaj. Trochu jsem znejistěl, co přijde. Nakonec do toho Kačce navlíká ruku a nafukuje to.

Je to vzduchová dlaha. Má to snižovat otok, zlepšit prokrvení a zahřívá to, ale nesmí se to s ní přehánět. Když prej ruka zmodrá, tak je to už přehnaný.

Zbytek Kaččinýho těla už je pak na mně. O jizvy se jí teď budu starat já. Minimálně jednou denně, nejspíš večer, je všechny promažem a jednu po druhý namasírujem.

Jdeme spát. Dobrou.

Líbí? sdílej… 🙂

Facebook
Twitter
LinkedIn